Káva
Ilustrační foto :pixabay. com

Káva

30. 12. 2019

Káva se u nás stala postupně ve 20. století a také v tomto našem 21. století důležitou součástí našeho života. Historie je však mnohem, mnohem delší. První informace o kávě našli historici již ve 13. a 14. století.

Historicky se k první kávě a kavárnám dostáváme do oblasti Jemenu, do Etiopie. Africké kmeny znaly kávovník odedávna. Tam asi byly první kořeny tohoto nápoje. Existuje řada legend o tom, kdo a jak na vaření kávy přišel, ale to snad není dnes důležité. Velký vliv na pěstování kávy a její rozšíření měli Arabové a Indové. Káva doplnila v 17. stol. trojici nápojů, a to káva, kakao – přišlo sem z Ameriky, a čaj. Kávová zrna však projdou dlouhou cestou různých operací, sušení, pražení, míchání, mletí, atd…, než se k nám dostanou domů či do kavárny. Každý obchodník s kávou má svůj recept, svoje triky, každá pražírna si ochraňuje svoje finty, každý kavárník zase svoje finesy při vaření kávy.

Nejsem odborník na kávu. Mám rád dobrou kávu, jsem jen její velký spotřebitel. Pití kávy považuji nejen za gastronomický zážitek, ale také za komunikační prostředek. Zúčastnil jsem se ze zvědavosti několika odborně vedených ochutnávek kávy, slyšel, jak je důležité takové či onaké pražení, jak je důležité míchání jednotlivých druhů káv, chuťové typy jednotlivých druhů, apod. Prosím, věřte, nechci těmto odborníkům nebo snad i kávovým umělcům zasahovat do jejich umění, já jen opakuji, já mám rád dobrou kávu. Piji silného „turka“ a málo vody, nechám ho v šálku v klidu vyluhovat tak 8 až 10 minut, bez cukru bez mléka (smetany), voda těsně před bodem varu. Je to nejznámější česká káva – a vidíte, již to není pravda, je to nejznámější česká káva už vyráběná od a až po zet v Polsku. Směs je z asijských a latinsko-amerických káv s označením Robusta. Obchodní název nemohu uvést. Že se výroba mé kávy přenesla z Jihlavy do Polska, mě mrzí. Ale mně tento druh chutná a mám na to již vytrénovaný jazyk i chuť.

Rád si vypiji kávu v příjemném prostředí domova, na návštěvě u známých nebo v kavárně. Mám jednu kavárnu, dříve hotel a nyní již opět hotel, který byl postaven v r. 1896 jako secesní drahokam města. Kavárna i hotel prošel dlouhou cestou hospodářských i politických změn naší republiky. Z luxusního hotelu Rakouska-Uherska přešel v luxusní prvorepublikový hotel bez změny majitele. Protektorát s hotelem zamával, bylo tam vedení Gestapa. Osud bohužel mával dál s touto krásnou stavbou. Naštěstí si ho nijak extra nepovšimnula Rudá armáda při útěku německých vojsk při našem osvobozování, tak hotel byl po válce předán postupně podniku Restaurace a jídelny. Místo pokojů pro hosty v padesátých létech tam byla ubytovna pro učně a učnice hotelové školy. Taky to bylo potřebné. Z restaurace a z kavárny se udělala samoobslužná jídelna, vývařovna a pivnice. Nádherný interiér byl potlačen novým rozdělením a novými příčkami, novou kuchyní. Příčky ale zachránily starou výzdobu.  I tehdy byla ve městě potřeba levná jídelna, republika po válce a také v 60. letech hledala cestu v gastronomii a hodně záleželo na lidech. Samoobslužná jídelna zde sloužila až do konce 70. let minulého století. Potom došlo k velké investici a podařilo se hotel i restauraci s kavárnou dát takřka do původního stavu. Jen nábytek byl moderní. A tehdy se tento gastronomický podnik podařilo také zařadit do tehdejší druhé cenové skupiny, což za socializmu již cosi znamenalo. Hotel po celou dobu existence měl vlastně štěstí. Gestapo tam mělo velení s nevyššími důstojníky a kromě drobností nic neponičili ani neukradli, stavební úřad po r. 1948 měl mezi svými pracovníky jednoho starého pana stavitele (kterému sebrali komunisté stavební firmu) a ten hotel nenápadně a zezadu, ale důkladně, opečovával, tehdejší předseda Městského národního výboru byl také stavař (náhodou) a pokračoval, ne jen u této stavby ve městě, ale i u jiných v jejich ochraně. Dnes si to již nikdo neuvědomí a tomu předsedovi se nadává do komunistů. Vyznamenat by ho měli i toho pana stavitele – in memoriam. Ale tito lidé, ač za socializmu, udělali pro města a obce hodně. Tiše bez vykřikování, tiše bez upozorňování na sebe, tiše pro záchranu toho krásného v naší vlasti. Ale já jsem přece chtěl psát o kávě, tak dost, „a vrať se, vrať se tedy rychle, Jaroslave, k tématu“.

Takže, to je ta bašta pro milovníky kávy, secesní hotel z konce 19. stol. dovybaven ve starém koloniálním anglickém stylu, s tmavým ratanovým nábytkem, s pozlacenými vysokými stropy (ono to není pravé zlato), s kopiemi obrazů a plakátů od Klimta a Muchy, s dnešním personálem na vysoké úrovni. V pozadí hraje velmi tiše a nevtíravě hudba, většinou lehčí jazz anebo swing, hudbu, když nechcete, takřka neslyšíte, ale hraje zase natolik silně, že se můžete do ní zaposlouchat. Pan vrchní je asi „bratr“ herce p. Svatopluka Beneše, jak jsou na sebe velmi podobní, už zde pracuje dlouho a řídí perfektně „cvrkot“ v kavárně. Hlasité slovo neslyšíte, číšníci - černé obleky a motýlek, vrchní ve fraku. Vrchní jen postává, mrská očima i obočím, neustále se usmívá, přistoupí hned k dámě a odsune jí židli, přistoupí k pánovi a odnese mu plášť do šatny. Mladé servírky jsou jak motýlci, nehlučné, vzorně oblečené v naškrobených zástěrkách, trvale usměvavé, jen se na ni podíváte a už je u Vás, je mezi nimi i cikánka, půvabná dívenka, velmi pilná. Sedím, dám si turka, prosím malý šálek, dvojitou kávu a málo vody. Úsměv doletí až k mým očím a mladá dívka jen šeptne se sklopenýma očima, však já už vím, pane. Že chci sklenku vody, nemusím zde říkat, zde to je samo sebou, jako tam bude na talířku, a vsaďte se, také malý keks, nebo malý čokoládový bonbón. Sedím v ratanovém křesílku s příjemným podsedákem a dívám se na ulici. Ulice (mohl bych také honosně napsat Hlavní třída), dříve Josefská (po císaři), potom Masarykova (chce se mně napsat po tom kočím ze Svatobořic, ale vy tušíte, že to bylo po jeho synovi, nebo to nebyl jeho syn?), potom se jmenovala šest roků Hauptstrasse, no a na to na tři roky zase potom ze Svatobořic. Bože to je jmen. Za socializmu opět Josefská (kterého pak Josefa komunisté mysleli) a dnes je to opět potom ze Svatobořic. Nevím, proč tak měníme názvy ulic a náměstí a měst. V Brně je od jak živa známá ulice Kobližná v centru města. Ta se za socializmu přejmenovala na Gagarinovu ul. A hned zde byl v té době velmi dobrý vtip: Jak se jmenovala Gagarinova za svobodna….. Kobližná! Všichni jsme se tomu smáli, komunista nekomunista.

Lidé venku spěchají, pořád někam spěchají. Je mlhavo, mladík na někoho čeká s deštníkem. V kavárně nečtu noviny, noviny čtu doma. Je mně líto toho krásného kavárenského času a prostředí. Je zde asi třicet míst. Bývá zde tak 15 až 20 hostů. V kavárně se nesmí již kouřit. Škoda. Nejsem kuřák, jsou zde ale vysoké stropy, je zde dobrá klimatizace, a ta vůně tabáku, doutníků, tomu dávala svůj charakter. (Nikomu to neříkejte, ale já mám dojem, že pan vrchní potajmu, někdy, skrytě, zapálí nenápadně pro vůni, doutník nebo cigaretu a nechá ji na talířku jen kouřit a vonět, jen pro tu krásnou kavárenskou vůni, ale je to, prosím, jen mezi námi.)

Přišla mladá maminka s kočárkem a s dítětem. Moderní maminka, velmi moderní maminka, oblečena in. Také podle kočárku je již vidět její finanční zázemí. Číšník mamince pomáhá z pláště, pomůže i s kočárkem. Vrchní je trochu zaražen. Objednává si čaj a zákusek. Mladá dáma sahá do tašky za deset tisíc, už to má v ruce a telefonuje – non stop. Mluví dost nahlas, tak vím vše, bavím se tím, ale opakovat to nebudu. U dvou sdělení do mobilu jsem se i začervenal…My starší buď o sexu nemluvíme vůbec, nebo jen potichu a potmě. Dítě se za chvíli probouzí a začíná „vrnět“. Vše je v klidu, ale prostor kavárny se naplnil něčím novým, to zde často nebývá. Mladá dáma pije zelený čaj, dítě má v náruči. Dítě pomalu a sebevědomě přidává na decibelech. „Svatopluk Beneš“ přišustí v kožených podrážkách k mladé mamince. Madam, prosím, pokud chcete dítě přebalit, máme zde místnost pro maminky s dětmi, přeslušně a tiše nabízí službu. Pohled matky na vrchního je na úrovni vraždy I. stupně, jak by to řekl pan rada Vacátko. Vrchní má pořád úsměv (nyní umělý). Madam, prosím, já Vám rád pomohu a doprovodím Vás do dětské místnosti. Potřebuji ale také kojit, řekla asertivně nahlas mladá matka. Promiňte, zde prosím ne. Už vedle vrchního stojí servírka a bere do rukou s úsměvem mimino, profesionálně, a říká: „já Vám pomohu a doprovodím Vás“. Matka nechtěně pomalu odchází, „Svatopluk Beneš“ odváží kočárek a servírka nese vzorně dítě. Kromě mě a vedlejšího stolu, nikdo z hostů asi hovor neslyšel, nikdo nic nezaznamenal. To je umění. Vrchní ještě poznamenal a šeptl ještě servírce – má to gratis. Bylo to na nejvyšší státnické a diplomatické úrovni, chování vrchního i servírky. Možná si řeknete, že to není správné, že to je diskriminace. Ano, ale tento hotel má místnost pro matky s dětmi, ale i foyer, s malými boxy a zde je možno, aby matka udělala, co potřebuje. Totéž by se se mnou stalo, kdybych si do kavárny přivedl obchodního zástupce, rozdělali si PC a začali pracovat. Pan vrchní by nás velmi slušně, ale klidně „vyhodil“ a posadil nás také do foyer nebo do loby baru. K tomu to zde slouží. Posedím hodinku i méně. Je to pro mě zážitek, je to pohoda, je to pohlazení po duši. Venku pořád mrholí, mladík ještě čeká i s tím deštníkem, ale já už musím jít. Káva byla opět vynikající. Když jsme na dovolené, tak máme malý rituál, zkusíme na kolonádě nebo na pobřeží tři čtyři kavárny a pak se vracíme do té, co se nám nejvíce líbila.

Miluji pití kávy. Doma, tím i myslím i doma jako v naší vlasti, mám rád naši starou a dobrou technologii vaření kávy, a to kávu tureckou. Nepohrdnu ani dobrým malým espressem Ristretto (nebo se někde říká i Piccolo, což prý je špatně a tento název odborně neexistuje, já jsem s ním setkal ale mnohokrát). Ristretto si dávám hlavně na svých cestách do Maďarska a Itálie, ale i v Rakousku je tato káva dobrá. Já nechci v kávě ani mléko (smetanu), ani cukr. Požaduji ke kávě malou sklenku vody. V zahraničí si nedávám „turka“. Neumí ho, kromě Slovenska, nikde udělat. Na Slovensku se ale moc neříká „turek“, ale „káva zalievaná“. V zahraničí si dávám Ristretto, což volně přeloženo do češtiny znamená limitovaný, omezený, malý. Káva na přípravu turka je jiná, jinak mletá a jinak míchána a pražená zrna. Dnes je velký výběr káv, od těch nejmenších pár kapek v šálku až po longo, nebo s různým alkoholem, se šlehačkou (u nás známa jako vídeňská), vše záleží na tom, co komu chutná. Někdo rád slabou kávu a pije tuto kávu ve velkých šálcích dvě až tří deci, třeba celé dopoledne. To je na zvyku. Paní má ráda turka s mlékem ve větším šálku, nebo větší presso s mlékem (na Mallorce se jí třeba říká „deutsche kafé“) anebo kávu Vídeňskou se šlehačkou. Dámy rády pijí kávu ve větším množství a něčím zpestřenou.

Stejně tak není nikde a ničím dáno, a žádný lékařský dokument o tom, pokud vím, nehovoří, kolik vypít kávy denně. Jestli si někdo myslí (třeba řidiči), že si dá na pumpě kafé a ono ho to postaví na nohy, tak prosím, asi ne! Určitě se mu bude chtít po tom brzo čurat, ale že by byl plný energie? Nikoliv. Osvěžení může být tak jen na 15 až 20 minut, ale to je asi tak vše. Někdo tvrdí, večer nepiji kávu, nemohu potom usnout. I to může být pravda. Já, když si dám ve 22.00 hod. mého turka, tak ve 22.15 hod. již spím jako špalek. Bylo prý prokázáno, že asi tak 3 až 5 káv (á 7 g kávy) denně, není nic nezdravého, krátkodobě srovná krevní tlak, pomáhá i ledvinám, pomáhá trávení, ale vždy mějme na paměti, že každý jsme jiný. Máme-li třeba cukrovku a dáme si 5 káv denně, do každého šálku dáme cca 2 kostky cukru, tak je to za den 10 kostek cukru, a to už je velká denní dávka a nevhodná pro diabetika. Tedy i na tyto věci, prosím, si musíme dát pozor.

Pracovní káva. Už se to u nás vžilo, pracovní oběd, pracovní večeře, pracovní káva. Ta pracovní káva označuje: „nemám na tebe (na vás) moc času, ale kafe s tebou (s vámi) vypiji. Budeš-li připraven, snad se dohodneme, pokud se nedohodneme, u kávy zas tolik času neztratím. Jiné je, když vám váš obchodní partner zavolá a řekne, nechceš se stavit na kafé, nebo nezajdeme spolu na kafé? Tam už je nějaký příslib, tam už je to kouzelné tajemno. Běda vám, když vám zákazník zavolá: objevily se nové skutečnosti, chci vám to vysvětlit, co tak zajít na malou kávu. Váš obchod je asi v nule, průšvih, konkurence vás podrazila, nebo dostal rabat od někoho větší,…Věřte, že u těchto jednání je úplně jedno, jakou kávu pijete, tady jde o výsledek toho vašeho jednání a ne o kávu.

Nejsem zastánce kávy do ruky. Nejsem zastáncem pití kávy za volantem. Pořád je nebezpečí, že s kávou v ruce někoho (nedej bože sebe) potřísním. A za volantem mám jiné povinnosti než se kochat kávou, považuji to za porušení bezpečnosti silničního provozu. Dle známého „Pane doktore, vy jste se zase kochal…“. U obojího si nedovedu představit, že si tento nápoj vychutnám. Dost mně vadí mladé dívky či dámy s kávou v jedné ruce, se sluchátky v uších, a druhou rukou ještě na křižovatce na přechodu strkají kočárek před sebou. Neví vůbec, co se kolem nich děje. Neví, že jdou na červenou, že jezdí auta a pod….

Cibetková káva. Jen stručně vysvětlím, je to káva z Indonésie, kde cibetková šelma Luwak požírá celé plody kávovníku, plody kávovníku jsou narušeny v trávicím systému cibetkové šelmy enzymem proteáza a vyloučena trusem ven (stručně). Natrávená zrnka kávy jsou pečlivě vysbírána z trusu a dále zpracována. Tato káva je známa již v 19. stol. a patří mezi nejdražší kávy na světě. Roční sběr takovýchto zrnek kávy se pohybuje jen něco přes půl tuny. V Barceloně mně byla tato káva nabídnuta k ochutnání. Nevím, jak chutná, odolal jsem, a ne kvůli ceně, byl to obchodní vzorek. Nedostal bych to do sebe. Nejsem gastronomický hrdina. Nerad piji nebo jím, co jiný vyloučí s trusem.

A tak si myslím, že skoro každý z nás ke kávě přistupuje jinak. Sestřička v nemocnici usrkává kávu při službě a mezitím chystá lék pacientovi, řidič kamionu má zase z domova kávu v termosce a pije dle chuti a potřeby, pan ředitel už má dnes na poradě šestý šálek a jen on a jeho sekretářka ví, že z každého usrkne jen jeden hlt a ostatní jde pryč, a dlaždič na svačině v hospodě mrkne na výčepního, a to mrknutí znamená: Franto dej mně tam rum,…. A to je ta krása, to je to, že každý si to uděláme nebo objednáme dle své chuti, dáme si tu kávu tehdy, kdy chceme my, a ne, kdy je to něčím předepsáno, nějakou etiketou. Např. Holanďané mají během dne čas kávy, čas čaje. V jiný čas si dát u nich čaj nebo kávu, je to hrubý společenský přestupek. Ne, skutečně ne! Takhle se svazovat nechci, já, když mám chuť na dobrou kávu, tak je mně jedno, kolik je hodin, nebo jestli je před obědem nebo po večeři.

Přeji nám všem, kafařům, kavárenským hostům i frajerům, dobrou kávu, dobrou pohodu ke kávě. Přeji vám, aby ta vaše káva byla právě ta nejlepší. A pokud vám někdo řekne, já kávu nepiji, dám si černý čaj, tak mu klidně řekněte, že kofein i tein takřka jedno jsou – jen zrcadlově obráceně. Často se dnes pije čaj zelený. Věřte, zkusil jsem obojí, ale náš český „turek“, to je mana nebeská. A tak mě v této souvislosti napadá ten starý vtip: Na dveřích do katolického kostela je připevněno na velkém bílém papíře upozornění od místního pana faráře. „Návštěvníku našeho kostela věř, že vstoupiti do chrámu Páně s pokrývkou na hlavě je stejný hřích, jako cizoložit! Někdo tam neuměle druhý den dopsal: „Drahý otče, zkusil jsem obojí, ale je to velký rozdíl“!

Karel Čapek popisoval, jak je těžké začít s knihou, povídkou, fejetonem. No a já mám nyní opačný problém, nevím, jak toto psaní ukončit, prostě asi nikdy nebudu takový jako Karel Čapek, asi mu nedosáhnu ani ke kotníkům.

Jaroslav Charvát a přeji příjemný čas u kávy, teď jsem si ji dal.

Hodnocení:
(4.6 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Pořiďte svému mazlíkovi kvalitní krmivo. Konzervy Brit Mono Protein jsou vhodné pro psy s citlivým zažíváním, alergiemi a potravinovou intolerancí. Více zde.

produkt týdne.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

TÉMATA
AKTUÁLNÍ ANKETA

Budete letos hlídat vnoučata více než v předchozích letech? (Vzhledem k omezenému cestování do zahraničí)?

Ano, budu mít vnoučata na delší dobu než loni

26%

Ještě nevím

19%

Ne, bude to přibližně stejné jako v předchozích letech

30%

Vnoučata o prázdninách už delší dobu nehlídám

26%