Bylo, nebylo ... IV. část
Ilustrační foto: cs.wikipedia.org

Bylo, nebylo ... IV. část

21. 2. 2020

Politické i hospodářské uvolnění v Československu se tak trochu děje nenápadně, svět má jiné problémy, než se starat o malý stát ve střední Evropě, na víc s trvalou nálepkou na vstupní bráně „Zde hlídá Sovětský svaz“.

 

Čtvrtá pětiletka byla vyhlášena v r. 1966 do roku 1970. Zdá se,že tehdejší vláda připravila tento pětiletý plán daleko pečlivěji. Koncem 60. let minulého století je cítit politické uvolnění. V prosinci 1967 ÚV KSČ odvolává A. Novotného z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ. Přichází do vedení politiky velký obdivovatel Sovětského svazu a to Alexander Dubček, přítel Gorbačova již ze studií v Moskvě. Slovák, který byl jedním z tvůrců politické teorie „Socializmus s lidskou tváří“. Vývoj politiky v ČSSR v r. 1966-68 byl velmi rychlý, bohužel nekoordinovaný, a novým prezidentem se stává v březnu 1968 Ludvík Svoboda, lidé neví, nebo příliš neberou to, že i generál Svoboda je také velký přítel Sovětského svazu.

Kultura se rozvíjela všemi směry. Již v r. 1953 byl položen základní kámen a konal se první festival Lidových zvyků, tanců a písní ve Východné (okr. Liptovský Mikuláš), ten se koncem 60. let stal místem srazů lidových umělců, zpěváků i tanečníků a postupně se zde vybudoval důstojný stánek lidového umění Liptova a Slovenska. V roce 1948 vzniká ve velmi skromných podmínkách slovenský lidový soubor Lučnica – postupně je tento soubor špičkou lidových tanců a zpěvů Slovenska v Československu. Lidové zvyky se rozvíjejí na Moravě (např. Strážnice, Valašsko apod.) i v Čechách i v malých, ale velmi nádherných amatérských souborech. Funguje podnik Československé státní lázně, v mnoha a mnoha lázeňských střediscích se pacienti léčí při zhoršeném zdravotním stavu nebo po operacích (tzv. křížkové poukazy). Zavádí se i volný prodej poukazů pro samoplátce. V Československu jsou lázně velmi populární, oblast západ. Čech, jižní Moravy a pod.. Např. Rajecké Teplice (leží asi 15 km jižně pod Žilinou) jsou jako lázně známé již od 14. stol., rozvoj byl zaznamenán kolem r. 1926, a velký rozvoj pak v 60. a 70. létech min. století.

Nastává tzv. Pražské jaro! Lidé byli opilí přicházející svobodou, president A. Novotný takřka nic nepodnikal, a ten utáhnutý socialistický řemen se pomalu, ale jistě povoloval. V naší zemi se celkově uvolňuje napětí. Lidé doufají v celkové zlepšení ekonomiky a životního prostředí, k uvolnění demokracie, uvolňuje se i ekonomika směrem k západním státům. Lidé chtějí i úpravy mezd a důchodů. Postupně jsou zaváděny volné soboty, nejdříve jedna volná sobota v měsíci až postupně v r. 1968 byl přijat zákon o všech volných sobotách – pěti denní pracovní týden. Bylo to považováno za velké vítězství ROH. V roce 1967/68 vznikají ve větších závodech tzv. „Rady pracujících“, tyto rady mají být protipólem Základních organizací KSČ a ROH. Jejich činnost je však hned po příchodu vojsk spřátelených armád zrušena.

Dochází k rozvoji závodů Škoda M. Boleslav n. p., ČKD Praha, ČKD Blansko dodává turbíny do celého světa, METRA Blansko zase měřící analogové elektrotechnické přístroje v té době na velmi vysoké úrovni. Plně se rozšiřuje investiční výstavba. Staví se Oděvní průmysl Prostějov, TESLA Orava, V plném provozu jsou Východoslovenské železárny n. p. Košice a je v r. 1966 dána do provozu širokorozchodná trať mezi Užhorodem a obcí Haniska u Košic, čímž se řeší propojení po železnici mezi ČSSR a SSSR (v SSSR se používá jíný - širší vzdálenost kolejí). Byla zahájena výstavba největší přehrady na Slovensku v r. 1965 a to přehrada Liptovská Mara na řece Váh, dokončena byla v r. 1975. Zde již je také dokončena dálnice D1, kolem tohoto vodního díla – kolem Liptovské Mary. Je dokončena železniční trať v r. 1966 na Slovensku a to Podolinec-Plaveč. V r. 1967 byl dokončen silniční Žďákovský most. V tomto období je již také rozestavěna dálnice D1 Žilina – Košice. V Česku se pokračuje s přípravami na stavbu dálnice D1 z Brna do Vyškova a D46 na Olomouc a Ostravu a D2 z Brna na Bratislavu. Velkým tempem pokračuje přestavba a elektrifikace železnic u nás i na Slovensku.

ROH věnuje značnou pozornost nejen rekreaci domácí, ale již také zahraniční pro naše pracující (zahraniční, rovná se do Lido-demo států). Organizace ROH staví řadu rekreačních zařízení pro odboráře. Pobyt v rekreačních střediscích je v tzv. výběrové rekreaci za velmi nízké ceny. Účastníky rekreace určuje vždy příslušný ZV ROH.

Pomalu roste produktivita práce, která však hluboce zaostává za kapitalistickými státy. SBČS drží uměle kurz koruny k západní měně - k dolaru a západoněmecké marce atd. SBČS tvrdě drží nulové dluhy Československa. Hlavní „bankou“ pro drobné občany je stále a jen Česká spořitelna. Menší potom Živnostenská banka.

V létech 1961 až 1971 se např. postavil 4 000 km dlouhý ropovod Družba, za velké účasti našich dělníků i techniků, který začíná v Ruské Samaře a je veden dvěma větvemi do Evropy. Ropovod je stále plně využíván. Stejně tak se stavěly i plynovody ze SSSR. Československo nemá prakticky problémy s ropou a zemním plynem.

V r. 1966 je zahájena výstavba METRA v Praze, za velké pomoci SSSR, od začátku. V tomtéž roce získává film „Obchod na korze“ v USA Oskara. Na XIII. Sjezdu KSČ se objevuje profesor Šik s projevem o nutných ekonomických změnách v příštích 4 letech mnohé šokuje a získává podporu. V r. 1967 proběhl také významný sjezd spisovatelů. Na Slovensku se opětovně objevují hlasy na osamostatnění Slovenska. Jiří Raška získává ve skocích na lyžích první zlatou medaili na ZOH. V r. 1996 je zahájena výstavba hotelu a TV vysilače Ještěd, byl dokončen v r. 1973.

Zdravotnictví prodělává u nás i ve světě velkou modernizaci. V Kapském Městě profesor Barnard provádí první transplantaci srdce na člověku a to v r. 1967. V Československu první transplantace srdce proběhla v Bratislavě v r. 1968, zákrok provedl MUDr. Šiška a MUDr. Kužela na klinice Univerzity Komenského. Operace se však nezdařila. Pacient zemřel. Následně na to se provádí transplantace srdce v pražské IKEM pod vedením MUDr. Firta, operace se zdařila a pacient žil dalších 13 roků. Otevírá se velký prostor pro lékařskou vědu, pro nové systémy léčení. Čeští i Slovenští lékaři dosahují vynikajících výsledků.

Začaly vznikat i malé soukromé živnosti, JZD mohlo začít podnikat i v jiné než zemědělské činnosti, ale na základní zemědělskou výrobu chybí pracovníci, učni a studenti jezdí na brigády, podzim na brambory, na chmel, na len, atd.  Stavebnictví staví různými formami (státní, družstevní) mnoho bytů – desetitisíce bytů se ročně předává, lidé jsou většinou nadšeni. Běží tzv. akce Z, které pomáhají především malým městům a obcím při výstavbě prodejen JEDNOTA, škol a školek, jeslí, hřišť, kanalizací, plynofikace a napojování veřejných vodovodů, atd.

To politické uvolňování, sebevědomí občanů a to vše ostatní, se ale skalním komunistům nelíbí. Mezi komunisty se již objevuje kritika uvolňování politiky mezi lidmi, odklon na západ, příchod západní kultury např. v filmové tvorbě, hudbě atd. Bývalý generál Ludvík Svoboda, známý jako hrdina z II. světové války, byl komunisty stíhán a pracoval jako účetní na Třebíčsku, Gustav Husák, člen ÚV KSS, velmi známý na Slovensku jako pevný skalní komunista, byl dán také na Slovensku do vězení v 60. létech. Na Slovensku se stále objevují tiché, ale už více otevřené hlasy o osamostatnění Slovenska. Neví se sice co a jak, ale je tam pořád tlak proti nadvládě Čechů, což je podporováno slovenskými nacionalisty. Slovensko má také Slovenskou národní radu (národní parlament), a to již od r. 1946, což Česko dosud nemá a tvrdí, že to nepotřebuje. Ekonomika Slovenska je stále silně a výrazně podporována rozpočtem ČSSR.

Znovu vzniká, resp. se obnovuje Skautská organizace, která byla zrušena v r. 1950 a nyní v r. 1968 vzniká znovu, KSČ ukončuje činnost Junáka (skautské organisace) v r. 1970. Spisovatelé se chtějí politicky osamostatnit, Dubček mluví o "demokratickém socializmu", vzniká KAN, atd. Vláda Josefa Lenárta podává demisi a jmenována na to nová vláda vedená Oldřichem Černíkem, ujímá se moci v dubnu 1968. Je zvolen nový předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, uvolňování pokračuje dál, ale k velké nelibosti SSSR a i okolních lidově demokratických států. Vše jde politicky i ekonomicky velmi rychle. Západní velmoci mlčí. Podpora je na západě cítit od novinářů, ale toť asi vše. Kdybych to vyjádřil ekonomicky, tak dochází k tzv. "přehřátí" politické společnosti. Historici tento pojem neradi slyší. Pražské jaro ale vře! Žádné velké stávky, prakticky žádné velké nepokoje, podpora všech lidí, komunistů i nekomunistů. Podpora velké většiny lidí, bez ohledu na politické názory. Podpora církve novému směru je velká. V červnu 1968 vychází Manifest 2000 slov v Lidových novinách. A komunisté začínají říkat – "A dost!" Vzniká kritický název těchto změn ve stranických orgánech jako tzv.„plíživá kontrarevoluce“. Slovo kontrarevoluce se více e více objevuje v médiích.

V červenci1968 se slavnostně otevírá nové letiště v Praze – Ruzyni, začíná se připravovat výstavba první jaderné elektrárny v Československu a to Mochovce na Slovensku, atd. Ekonomika má smělé plány, lidé tím žijí a podporují to.

O naší socialistické ekonomice a zemědělství se říkal v té době tento vtip: „Jací jsou největší nepřátelé socialistického Československa“, ptá se pí učitelka dětí. Žáček Pepíček se přihásí a odpovídá: „Prosím, soudružko učitelko, je to jaro, léto, podzim a zima, říkal náš tatínek.“

Skalním komunistům ve vedení ČSSR a ÚV KSČ dochází trpělivost. Leonid Brežněv, generální tajemník UV KSSS rozhodl a stalo se. Vlády ČSSR a SSSR se sešly na Slovensku v Čierné n.T. Předtím probíhalo několik bilaterálních jednání stranických a vládních představitelů socialistických států, jako varování pro A. Dubčeka a jeho UVKSČ a pro O. Černíka co by předsedu vlády. V Čierné nad Tisou se mimořádně a rychle schází vedoucí představitelé Sovětského svaz a Československé socialistické republiky a to poslední dny v červenci 1968, jednání probíhá přímo ve vlaku, je přísně hlídáno a utajováno. Zde je vyslovena tvrdá kritika situace v Československu. Občanům Československa totiž unikla ta úzká vazba Dubčeka a Svobody na SSSR. To se teď projevilo. Politicky je situace velmi napjatá, mezi lidmi to vře. János Kadár – představitel komunistů Maďarska, byl ještě znovu vyzván Brežněvem a naposledy, se zdviženým prstem jednal v Komárně s Dubčekem – je to poslední vážné varování. Přichází noc z 20. na 21. srpna a v ČSSR se dějí věci. Noc z 20. a na 21. srpen 1968 – to je tedy příchod vojsk Varšavské smlouvy do naší republiky. Bez jakéhokoliv ultimata. Tečka. Jsme tady a tak to bude. Komunistická pevnost - východní blok - nesmí být oslabena.

Je konec všemu. Na vojenské letiště v Brně-Tuřanech přistává v noci z 20. na 21. Srpna 1968 desítky sovětských letadel, tak je to v celé republice, v Náměšti, v Malackách, v Praze, apod. Přepadu Československa se zúčastnilo desetitisíce vojáků Varšavské smlouvy, stovky tanků a tisíce armádních vozidel. Na území Československa pak zůstalo asi 150 000 vojáků, především Sovětské armády. Vznikla nová umístění této armády např. ve Vysokém Mýtě, v Mnichově Hradišti a okolí, různě na území Slovenka atd. Tisíce a tisíce občanů demonstrují v srpnu a září 1968. Soudruzi Dubček a Svoboda neustále vyzývají ke klidu, je strach z ozbrojeného konfliktu. Je dobře, že se prakticky v tyto dny nestávkovalo. Tím bylo zaručeno zásobování obyvatelstva a výroba v závodech. Mnohé závody hlídali Lidové milice. KSČ – její tvrdé jádro, si upevnilo moc u nás. SSSR získal pověst tvrdého „velitele“. Západ si uvědomil, že jakýkoliv zásah z jejich strany, by byla válka ve střední Evropě a to nikdo nechtěl.

Na Československé území vstupují vojska Varšavské smlouvy. Cizí vojáci - mladí kluci, kteří vůbec neví, o co jde, kteří většinou ani neví, kde jsou, v které zemi, jsou překvapeni, jakou ta země má úroveň. Mnozí jsou z dalekých zakavkazkých republik. Proč asi? Jsou překvapeni, jak jim prostí lidé něco vysvětlují, a oni nám nerozumí, že nejsme ozbrojeni a nestřílíme po nich, že chceme diskutovat. Pak zakročí jejich důstojníci, a je to vše v minutě vysvětleno, ano, tak to skutečně velmi často bylo. Já ty mladé kluky – cizí vojáky – neomlouvám, ale oni skutečně neměli žádné informace, snad jim i prý řekli, že je to cvičení.

To naše „Pražské jaro“ skončilo, a začal dlouhý, velmi dlouhý podzim (trval 21 roků), pro celou naši republiku. Lidové milice, ozbrojená součást dělnické třídy a pracující inteligence, nemůže nic. Vše se rovná nule. Prezident Svoboda i Dubček vyzývají ke klidu a opatrnosti, doslova prosí o klid a opatrnost. Lidé bez ohledu stranické příslušnosti či náboženství podpisují archy, aby vojska odešla. Mezi lidmi je strach. Velké naděje československých komunistů a občanů jsou pryč. Dochází k uvěznění řady politických a veřejných pracovníků. Orgány Československa nemohou nic. Nikdo v té době neví, co bude dál. TV i rozhlas se brání a snaží se podávat pravdivé informace a postupně jsou odpojovány, nahrazovány novými lidmi. I zde platí heslo zkušenost z Francouzské revoluce r. 1799 – „Děti revoluce umírají“. Postupně jsou likvidování všichni představitelé změn na všech úrovních politických i hospodářských. Totalita byla opět v plné síle. Dělnická moc opět hřímala s praporem pravdy. Dělníci i rolníci – komunisté – opět byli v sedle.

Západní diplomaté vydávají diplomatická nesouhlasná prohlášení, diplomatické nóty o vstupu vojsk na naše území, a to je tak asi všechno. Papež sv. Pavel VI. je rozhořčen, pomodlí se za nás a vysloví nesouhlas, a to je tak asi všechno. OSN neví co dělat – a to je tak asi všechno, Rada bezpečnosti je vždy z jedné strany blokována buďto USA zprava, anebo SSSR zleva, takže také nic. Už jste přemýšleli o tom, že OSN už je dlouhou dobu na nic, ale vůbec na nic? Já ano! Jen se tam utrácejí peníze, je stará bezzubá babka!

Květen 1971 schází se XIV. mimořádný sjezd KSČ. Co bylo dál, je už více méně známo, velmi rychle zvolený nový ÚV KSČ to dal ve známost, XIV. Mimořádný sjezd KSČ - přichází postupně nový tajemník ÚVKSČ Gustav Husák, později i prezident. Jsou prověrky komunistů, skalní komunisté a věrní Sovětskému svazu odstraňují ze strany a často i ze zaměstnání nepohodlné komunisty i bezpartijní. Dochází k výměnám politických i správních orgánů od obce až po stát. Nastává tvrdé ochlazení. Jak to bude dlouho trvat? Sovětská vojska se u nás zabydlují, přebírají kasárna i byty. Staví si zde vojenská sovětská armádní cvičiště. Sovětská armáda přebírá zcela některá vojenská území. KSČ tomu dává jednoznačnou podporu, 90% lidí (i více) s tím ale nesouhlasí. Množí se odchody občanů do zahraničí, útěky. Ale i v zahraničí je někdy velké zklamání. „Nelétají tam pečení holubi do huby“ jak se zde u nás mylně myslí a vykládá se o tom. Ale každý se přece rozhoduje sám za sebe. Každý z nás musí zvážit svůj krok do života. Alexandr Dubček odchází do Turecka jako velvyslanec, generál Svoboda zůstává prezidentem, a promiňte ten výraz, komunisté ho pomalu nechávají dožít, dožít již dlouho starého nemocného generála, který nic nemůže. Je to jednodušší než ho odstavit. Je to jen pro politický efekt.

Mluví se potichu také o tom, že byla tajná dohoda Brežněva, prvního tajemníka KSSS, z jara 1968, s německým (SRN) kancléřem Kiesingerem a tato dohoda byla v r. 1969 potvrzena s jeho nástupcem Willy Brandtem. Táž tajná dohoda údajně byla i s americkými prezidenty Johnsonem a Nixonem k roku 1968 o Československu. Rakousko bylo neutrálním státem, s Rakouskem nebylo nutné jednat, jen to bylo tajnou depeší oznameno. To už asi nikdo neprokáže, jaké byly detaily. Jisté je, že západ se k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa choval chladně, nebo velmi chladně (diplomaticky řečeno). Brežněv trval na platnosti rozdělení Evropy po r. 1945, tvrdě odmítal uhnout a přistoupit na změny v Evropě. Plně využil Jaltskou dohodu z února 1945. Uvědomme si, že je to jen 20 roků po válce a svět má jiné problémy, než je nějaké malé Československo s necelými 15 mil. obyvatel.

Zpřísňuje se celkové povolování cest do zahraničí občanům a to kamkoliv. Zpřísňuje se a přitvrzuje se prosazování ideologie KSČ. Začíná velmi špatné období pro Československo. Utahuje se režim. Vylučují se lidé z KSČ, dochází k nuceným výpovědím ve vedoucích funkcí, údajně bylo vyloučeno z KSČ asi 300 tis. komunistů a vedoucích THP, upevňuje se moc „dělnické a rolnické třídy“. Cenzura se dotýká všech medii i celé kulturní sféry. Nastává tvrdá persekuce kulturních, vědeckých i uměleckých špiček, které se nepodřizují daným směrům KSČ. Sovětský svaz si upevňuje svoji pozici v Evropě i ve světě. „Ruský car“ vládne tvrdou rukou doma i ve světě. RVHP a Varšavská smlouva jsou jako ti andělíčci v kostele, když tam hodíš korunu, tak kývají hlavou na poděkování, a kývají dlouze. Takto se chovají všichni komunističtí představitelé všech států východního bloku k SSSR.

Bylo dvacet, dvacetpět  let po válce, celkově asi klidných let, pro západní Evropu. A to „nějaké“ Československo (mnozí si určitě i řekli: kde to vlastně je, kde je tato země?), to toho britského lorda z Wall Street moc nezajímalo, nezajímalo to ani italskou mafii, Kuvajtský emír dál těžil ropu, ve Vídni se dámy dále scházely na Mariahilfer Strasse v Caffee Brothers na kávu, mit Malacov Torte und die Zigarette, …. A Rakouští Lidovci nevěděli co odpovědět na tuto situaci u nás. Přešlapovali, jako když se šlape zelí. Rakousko je ale přece neutrální! Tak co!

Československá vláda velmi přísně držela v rukách zahraniční obchod. To mělo výhodu a nevýhodu. Československo nebylo pořád ještě zadluženo. Nedluží v této době nic ani zahraničním bankám, ani státům. Sovětský svaz tvrdě tuto ekonomickou politiku prosazuje, snad jen naše republika a SSSR z východního bloku ji dodržuje. Na druhé straně musíme konstatovat, že SSSR plně pokrývá naše požadavky na dodávky ropy i zemního plynu pro nás v rozumných cenách té doby. V Evropě i ve světě se však ropná krize blíží a projevuje. V té době již probíhají zkušební vrty na těžbu zemního plynu a ropy na Jižní Moravě. Jeví se zde možnosti menší těžby těchto surovin, což se v následujících létech realizuje. Tato naleziště jsou na hranici Moravy a Dolního Rakouska, proto následná těžba probíhá koordinovaně.

Velmi se rozšiřuje náš export spotřebního zboží do SSSR, oblečení, drobná elektronika, pánské oděvy, dětské kočárky, zbraně, atd., atd. Sověti jsou velmi přísnými odběrateli a v závodech mají svoje experty pro kontrolu kvality a jejich kontroly se zpřísňují, vadné naše výrobky nám vracejí  a nepřejímají je. Sověti chtějí po nás další výrobu zbraní a vojenské techniky (pod dohledem sovětských vojenských expertů) pro státy Varšavské smlouvy. SSSR nám dodává letadla, jak vojenská tak civilní. Letecká výroba v SSSR je na velmi vysoké světové úrovni (v Rusku dodnes). V SSSR a USA se dále plně rozvíjí kosmonautiku. Po pravdě řečeno my se snažíme zbraně také exportovat do všech možných zemí světa. Zbranně to se rovná okamžitý obchod s platbou předem a v hotovosti. Je proto po tichu určen podnik zahraničního obchodu Omnipol. Od letadel až po granáty, či náboje, ve světě je zájem a my prodáváme kde komu. Úloha zbraní je natolik posílena, že generální ředitel Omnipolu je i náměstek zahraničního obchodu a zároveň také člen ÚV KSČ. Omnipol prodává i zbraně a vojenskou techniku ze Slovenska, o které je velký zájem. Pro SSSR vyrábíme i hlavice raket v Adamově. Patříme ve světě k předním výrobcům zbraní. Má to velké ekonomické výhody.

V Číně ještě vládne krutý komunistický vládce Mao Ce-tung, a to až do roku 1976, kdy Mao umírá. Teprve potom v 90.létech minulého století, dochází i v Číně ke změnám, velmi pomalu, promyšleně, nenápadně a s danými pevnými, tvrdými cíly, pod vedením Komunistické strany Číny. Ale tvrdě, velmi tvrdě.  Proč teď řádky o Číně? Protože se nás začne koncem 20.století ekonomicky dotýkat. Ale my si to neuvědumujeme, my jsme zahleděni do toho našeho dvorečku. My plačeme nad cizími vojsky u nás. Opět! Po kolikáté už? Proč jsme my Češi tak zahledení do sebe. Už Jirásek v F.L.Věkovi říkal: "Františku, tím divadlem se neuživíš, drž si svůj kupecký krám a obchoduj, obchod je bohatství". F.L.Věk, raději utekl z domu! A my mnozí také.

Sověti v té době otevřeli i otázku činnosti našich stavebních podniků v SSSR. To se však kladně uzavřelo až mnohem později. Naopak Maďaři v Brně staví hotel VORONĚŽ I. a II. hned u výstaviště. Poláci u nás zase staví silnice a inženýrské stavby především v Severních a Východních Čechách a na Severní Moravě. Velké inženýrské stavby dělají pro nás Poláci ve Vysokých a nízkých Tatrách. Brněnský Dopravní podnik kupuje významnou licenci na opravu tramvajových tratí tzv. gumovými panely. V Praze se postupně opouští od trolejbusů, naopak Brno a Ostrava to vidí jako ideální pro zlepšení životního prostředí a trolejbusové linky se rozšiřují. Již to není tvrdý centralizmus. Moravská města a obce intenzivně bojují o plynofikaci, o zemní plyn, dík dalším dodávkám zemního plnu ze SSSR, Čechy zaostávají. 

Nesmíme si myslet, prosím, ani vy, ani já, že jsme středem, promiňte výraz „pupkem“ světa. Nikoliv. Velká část obyvatel západní Evropy nás neznala (asi nezná nebo velmi málo zná dosud). Američané mají celkově o zeměpisu a politice Evropy velmi omezené představy a znalosti. Ty zajímala více liga v americkém fotbalu nebo v ragby, ale vojska Varšavské smlouvy, věřte mně, vůbec ne. Naše malost nás bohužel často vede, že si myslíme, jak jsme důležití. Nejsme. Naše Česká republika a Slovenská republika a Maďarsko máme asi 25 mil. obyvatel a třeba Šanghaj v Číně má 27 mil. obyvatel. Nemysleme si, že mnohé státy v Evropě ě jejich obyvatelé o nás ví něco víc. Snad atlet Zátopek, snad cestovatelé Hanzelka a Zikmund, tenista Kodeš, fotbalisté Masopust nebo Vízek, gymnastka Čáslavská, Bosáková, a třeba hudebník Kubelík, vám v zahraničí otevřou uši i oči těch cizinců, kterých se ptáte na Československo. Jinak nic. Jinak málo kdo zná naše vodní turbiny, naše nákladní auta TATRA, naše hudebníky ve filharmonii, skladby od Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany nám tato dveře pootevřeli, ale my hledáme v tom r. 1968, 1969, 1970, atd. co by ty dveře pootevřelo dál.  Nepomlouvám nás, neshazuji naše vlastenectví, jen to vidím ve skutečném stavu. Na západě se velmi kladně hodnotí, že jsme to zvládli bez války, bez střílení, bez – z jejich pohledu – bez násilí,…..Ale to je vše!

Tehdy mně dál můj otec do ruky knihu K. Čapka: Hovory s TGM. Tak jen jeden citát „Cizincům nevěřím, a Rusům už vůbec ne“!

A tím se příště dostaneme do doby normalizace, to je, podíváme se na rok 1969 a další léta. Jsou to nejhorší léta politické zvůle a nekompromisních postup komunistů ke svým protivníkům za mé generace. Na tuto dobu už si více pamatujeme. Země je smutná, byla velká naděje a vše je pryč. Ale uvědomme si, k takové změně musí být více vhodných činitelů, a tito vhodní činitelé z Evropského i světového hlediska chyběly. Nebyl zájem i předních představitelů o změnu ve střední Evropě. Proč by měli chtít změnu? Proto v normalizaci jsme se začali my, obyčejní a normální lidé malinko zvedat, opatrně, už jsme do toho nešli rovnou hlavou "jak ten osel do otýpky sena"! Tedy příště.

Dovolte, abych na konci této předposlední části zopakoval aforismus Jana Wericha: „ A jeli jsme dál, močálem černým, kolem bílých skal!“

Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století již přináší další vývoj v normalizaci, takže o tom už v poslední V. části našeho povídání. Asi již budu více filozofovat.

 

Hodnocení:
(5.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Pořiďte svému mazlíkovi kvalitní krmivo. Konzervy Brit Mono Protein jsou vhodné pro psy s citlivým zažíváním, alergiemi a potravinovou intolerancí. Více zde.

produkt týdne.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Budete letos hlídat vnoučata více než v předchozích letech? (Vzhledem k omezenému cestování do zahraničí)?

Ano, budu mít vnoučata na delší dobu než loni

26%

Ještě nevím

19%

Ne, bude to přibližně stejné jako v předchozích letech

30%

Vnoučata o prázdninách už delší dobu nehlídám

26%