Bylo, nebylo ... V. část, závěrečná
Ilustrační foto: cs.wikipedia.org

Bylo, nebylo ... V. část, závěrečná

24. 2. 2020

Víte, napadá mě, co tak začít konec mého vyprávění, kde se musím dotknout následků příchodu vojsk Varšavské smlouvy a normalizace, slovenským příslovím: „Z mosta do prosta …!“ Nebo snad moderní, dnešní obvyklou větou mladých lidí: „A je vymalováno…“!

A tím se nyní dostaneme do doby normalizace, to zanmená, že podíváme se na rok 1969 a další léta. Varšavská smlouva podtrhla „účet“ Pražského jara, poslala nám „vrchního“ k vyrovnání poblouznění z let 1965 až 1968/69. Účet byl velmi vysoký a tvrdý. Vrchním byl ukrajinský občan a šéf komunistů Sovětského svazu Leonid Brežněv. „Kamarád nekamarád, z hrušky dolů.“ Myslíte si, že jsem drzý, ne, nejsem. Jen trocha nadsázky neškodí.

Všichni jsme tleskali Dubčekovi a zapomněli přitom na jeho vztah k SSSR, všichni jsme tleskali Svobodovi a totéž, zapomněli přitom na jeho vřelý vztah k SSSR. Teď si to tedy musíme vylízat až do dna. Nemluvme při tom o nějaké spravedlnosti nebo nespravedlnosti, nemluvme o tom, kdo napsal a poslal „tzv. zvací dopis do Moskvy“, nemluvme o tom, že nás to všechny překvapilo a nevěřili jsme tomu. Nemluvme co kdyby,…. Ano člověk dělá chyby a musí se z nich učit. Prostě ještě na to nenastala doba, Západ nechtěl válku a Brežněv přesně věděl, co si může dovolit. Ti soudruzi ostatní, z Varšavské smlouvy, co k nám přijeli s tanky na návštěvu, u toho byli jen do počtu. To byla jen štafáž, jako družičky o Božím těle, jen neměli květiny, ale zbraně.

Chyba nás, Čechoslováků, je někdy také v tom, že jsme národ, který si i z vážných situací, třeba i z vážených osob, dělá často vtípky, narážky, karikatury, Švejkoviny apod. A ono se nám to dostane tak nějak do krve a pod kůži. Bohužel musím říct, že tak to bylo i s Leonidem Brežněvem. My jsme ho brali jako nějakého Rusa (málo kdo v té době věděl, že byl Ukrajinec), málo kdo znal jeho minulost a málo kdo si uvědomoval, že Rusko, potažmo Sovětský svaz potřebuje a má proto ve své špici „tvrdého cara“. V té době to jinak ani nešlo, Nejvyšší Sovět i ÚV KSSS potřebovalo jeho pevnou ruku, a Brežněv toto splňoval, splňoval to hlava nehlava. Tady se o něm vykládaly vtípky, třeba o jeho líbání na letišti při přivítání delegací, atd. My všichni jsme ho podhodnotili. A přišla rána, přišla podpásovka, přišlo to, o čem se v r.1967/68 v ulicích, i u piva, šeptalo, a nikdo tomu nevěřil, šeptalo se „aby nepřišli Rusi a nezavřeli nám ropovod“, přece ale máme Dubčeka a Svobodu. Ne, my jsme do toho šli, jako malé dítě, když položí ruku na rozpálená kamna. Stokrát tomu dítěti řeknete, to nesmíš, pálí to. Stokrát se ve vládě a na UV KSČ říkalo pozor, a Dubček odpověděl, my chceme přece „Socialismus s lidskou tváří…“ a položili jsme tu ruku na rozpáleného Brežněva a spálili jsme se. Podotýkám, Západ nechtěl válku, nebyl připraven.

Skončili jsme v noci z 20. na 21. srpna 1968 a v pár následujících týdnech. A tak pojďme dál. Říká se: není tak špatně, aby nemohlo být hůř! Československo se dostává na hranu politické morálky, sousedé přestávají zdravit sousedy, podepisují se seznamy na podporu odchodu vojsk Varšavské smlouvy. Tyto seznamy se za pár týdnů zneužívají při stranických prověrkách. Probíhají tedy tvrdé stranické prověrky, ve vedení státu a ve stranických orgánech je „zemětřesení“. Upevňuje se tvrdý vliv řízení komunistů.

Vedoucím tajemníkem ÚV KSČ se v r. 1969 stává JUDr. Gustav Husák, skalní komunista, Slovák, silně napojen na Sovětský svaz, má za sebou slovenské vězení. Tvrdá politika strany pokračuje. Přeskočme pár roků. Kolem r. 1974 L. Svoboda, prezident onemocněl, odstoupil z funkce a funkci prezidenta přebírá v. 1975 opět Gustav Husák. Předsedou vlády se stává Lubomír Štrougal.

Ekonomika po stagnaci začíná mírně růst. ČSSR nemá žádné zahraniční dluhy. Hned v srpnu 1968 vzniká materiál ÚV KSČ „Poučení z krizového vývoje“, je jasné, že tento materiál byl již připraven v době, kdy se jednalo o situaci v Československu. V prosinci 1970 pak ÚVKSČ přijímá materiál k „normalizaci situace“. Je potvrzena vedoucí úloha KSČ ve společnosti. Z KSČ bylo vyloučeno ze strany asi 350 000 komunistů. Normalizace „utíná hlavy“ komunistům i nekomunistům. Zpřísňuje se opět vše. Opět se drží tvrdě RVHP a Varšavská smlouva (jejíž cizí vojska máme nastěhována „dočasně“ na našem Československém domácím dvoře). Tanky SSSR chrání komunistický vývoj a pořádek. I to je normalizace. Proč my Češi historicky opakujeme chyby?

Vzniká ústavním zákonem Česká národní rada v r. 1968, na Slovensku již dvacet roků funguje Slovenská národní rada.

V 70. letech vzniká další tichá výměna hospodářských i stranických orgánů. ÚV KSČ si uvědomuje, že do čela potřebuje odborníky, uvědomuje si, že naše ekonomika potřebuje export, export také na Západ. Plně funguje Večerní universita marxismu – leninismu (VUML), jako vysokoškolské doplnění středních a vyšších kádrů, komunistů i nestraníků. Je velký tlak na vzdělávání vedoucích THP.

Objevují se velké zakázky ve zbrojním průmyslu, vznikají zbrojovky i na Slovensku. Rozšiřuje se výroba spotřebního zboží. SSSR je naším největším odběratelem i dodavatelem, a to díky poslušnosti vedení stranického i státního. Řeší se podpora rodin s dětmi, půjčky na byty a rodinné domky. Začala se stavět dálnice D1. Pokračuje se ve výstavbě Vážské kaskády – soustava přehrad a přehradních hrází na Váhu, často i s vodními elektrárnami. Významné stavební dílo pro ekonomiku a životní prostředí Slovenska.

V 70. letech se rozjíždí program „Husákovy děti“, to je program na podporu porodnosti, podporu rodin, bytová výstavba. V r. 1977 odvážně vzniká Charta 77. Začíná svítat? (Nevím, napadá mě začátek písně od Ježka, Wericha, Voskovce: „ Na východě svítá,….“) NE! Ono teď ale svítalo na Západě.

V AZNP Vrchlabí se v r. 1968 zahajuje výroba Š 1203, velmi žádaný typ vozidla v mnoha modifikacích. Později je výroba převedena do TAZ Trnava. V AZNP Kvasiny je v r. 1970 zahájena výroba kupé ŠKODA 110R. V r. 1970 byla zahájena výstavba obchodního domu KOTVA v Praze – byla dokončena v r. 1975. Československo stále není zadlužený stát. Máme velké problémy v zásobování, v materiálech či modernizaci průmyslu i stavebnictví. Vláda ale prosazuje export všem a v čem to jde, hlavně zbraně a vojenská technika, osobní a nákladní auta a stroje, do SSSR jde vše ze zemědělství. Rozšiřuje se SLOVNAFT Bratislava a Rafinerie v Litvínově a v PARAMO Pardubice, atd.

Popisovat zde Brigády socialistické práce, soutěže pracujících o Rudý prapor za dosažení mimořádných pracovních výsledků, SSM a pionýrskou organizaci, Národní frontu apod. to snad není ani potřeba. Mnozí byste na to nadávali, mnozí byste se jen usmáli a vzpomněli na tu „šaškárnu“.

Opět přeskočme pár měsíců, i pár roků. Normalizace je tvrdá a přísná, ale již volnější, vzhledem také ke světovému vývoji. V r. 1982 umírá v SSSR Leonid Brežněv. Málo kdo chápe, jaký to bude mít význam, jaký to bude mít dopad. Málo kdo, v té naší české zaslepenosti, v té době, si všímá nějakého komunisty Machaila Sergejeviče Gorbačova, stojícího tam někde hodně vzadu. Ano, byla to záloha na střídačce, sportovně řečeno.

Otec Gorbačova – Sergej Andrejevič – byl jako voják Rudé armády za II. světové války zraněn v bojích o Košice. Matka Gorbačova Maria byla Ukrajinka a Gorbačov se narodil v obci Privolnoje (u Stavropolu) v Předkavkazí. V r. 1953 se oženil s Raisou a to během studií na Lomonosově universitě (kde se přátelil s Dubčekem), kterou dokončil v r. 1955 a potom vystudoval ještě Vysokou zemědělskou, obor agronom. Jeho kariera šla velmi rychle, v r. 1970 už byl náměstkem ministra zemědělství SSSR, v r. 1972 dostává mimořádné politické a odborné úkoly v jednání s Belgií (s EHS) o zemědělství, v r. 1974 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu. Vzhledem k jeho diplomatickým schopnostem a odborným znalostem, vede delegaci a řídí jednání SSSR a Západního Německa v r. 1975, a na to v r. 1983 vede významná jednání s Kanadou. V roce 1984 vede Sovětskou delegaci do Velké Británie, seznamuje se Margaret Tatcherovou (Železnou lady), ale co, zde vzniká mezi nimi přátelství. Gorbačov zná jazyky a je velmi podporován svojí ženou Raisou, která ho, což bylo dosud v Sovětském svazu neobvyklé, často doprovázela. Byl to sympatický Ruský pár – tak se jim říkalo, diplomatické rauty i jednání, vše měl Gorbačov pevně v rukách, perfektně připraveno a ze strany Sovětů vždy odborníci. Tak byl to někdo neznámý? Co naši špioni a diplomaté, ti ho neznali a neviděli ho? Byli jsme jen zaměřeni nejvýše a to křoví, křoví důležité, naši lidé v Moskvě neviděli? Proč? Jeho kariera dále pokračuje, stává se členem Politbyra ÚV KSSS. A když už jsme u těch mladíků, prosím, uvědomte si, že v letech 1985 až 1990 pracoval v NDR, ano ve Východním Německu, jako tajný špion, vysoký důstojník KGB třiatřicetiletý Vladimír Vladimírovič Putin. Další mladý neznámý Rus – ne, nebyl neznámý, byl velice vzdělaný, inteligentní ruský špion, který ovládá perfektně několik jazyků. Po tomto úspěchu odchází zpět do Ruska a Gorbačov ho v 90. létech připravuje na jmenování na funkci šéfa ruské tajné služby (FSB), kterým se také stává, a odtud již jde do funkcí v kanceláři premiéra. A musím to zopakovat: Co naši špioni a diplomaté, ti ho neznali a neviděli ho?

Tedy vraťme se ještě zpět, po smrti Brežněva je novým prvním tajemníkem ÚV KSSS zvolen Andropov. Brzy na to umírá (1984), Gorbačov je ještě pořád v pozadí. Další nový první tajemník ÚV KSSS byl zvolen Černěnko. Brzy na to umírá (1985), Gorbačov je ještě pořád v pozadí. Opět další nový první tajemník ÚV KSSS byl zvolen Gromyko, Gorbačov je ještě pořád v pozadí. A teď to překvapení: Gromyko je ale uvolněn z funkce v r. 1988 a generálním tajemníkem je zvolen Gorbačov. Naše squadra komunistů je překvapená. Diplomaté lítají sem a tam a to ve skutečnosti. Gorbačov jede za „kamoškou“ do Velké Britanie, velké ovace a velké přijetí. Navštěvuje všechny státy Lido-demo. Vše na úrovni. Chlad a cizost cara jsou pryč. Západ si s tím, tak trochu, neví někdy rady. Gorbačov vyhrává na celé čáře. Americké administrativě se to velmi hodí. Západní Evropě také. Nemohu si odpustit jízlivou poznámku. Našim komunistům ale ne! (Moje poznámka: Putin se tiše učí vše o státním aparátu, pracuje, studuje a čeká, a čeká, až se dočká, nikdo ho u nás v té České kotlině a na Slovenských horách a lukách nezná, a nemá ani asi zájem znát.) Proč tolik píši o Sovětském svazu? Ten byl totiž u nás všude, ve zprávách, v týdenících v kině, na schůzích atd.

Ze Sovětského svazu k nám v r. 1987 a 1988 přichází ekonomický pojem „PERESTROJKA“ – tedy přestavba, ekonomicko plánovací a výrobní směr ÚV KSSS a vlády Sovětského svazu na další období. Někdo křičí hurá, někdo se chytá za hlavu se slovy: Pane Bože, co to zase je? Soubor opatření pro zlepšení politické situace, ekonomiky, životní a společenské úrovně, životního prostředí, atd. Skalní komunisté jsou k tomu velmi opatrní. ÚV KSČ však k tomu zaujímá okamžitě kladné stanovisko a je projednáváno ve všech orgánech i na základních organizacích KSČ – na členských schůzích. Začíná se za to schovávat vše, co dříve nebylo možné. Obyčejní lidé, jako obyčejně o tom vtipkují, i v rozhlase i v TV. Jen pár lidí v tom vidí novou cestu.

Gustav Husák už má kolem 70 roků a začíná být unaven. G. Husák se nikdy nenaučil česky, mluvil česko-slovensky, bylo to někdy velmi komické. Já chápu, že jazyky mohou dělat někomu problémy, alespoň projevy však mohly být čteny bez problémů. Normalizace ztrácí dech. Lidé se po dvaceti letech opět nadechují. Uvolňuje se celková situace v Československu, ale pozor, velmi opatrně. V r. 1987 se funkce Generálního tajemníka ujímá na ÚV KSČ Miloš Jakeš. Křičí při projevech, používá ne vždy správné příklady a výrazy a my Čechoslováci z něho máme opět srandu. Promiňte, ale jinak to nejde napsat.

V roce 1982 se na Slovensku zahajuje významná stavba a to Jaderná elektrárna Mochovce, první blok byl uveden do provozu v r. 1998 a druhý hned v r. 1999.

A teď pro pochopení udělejme 2x po sobě vpravo v bok. Kam vidíme – vidíme na USA. Prezidentem v létech 1981 až 1989 byl Ronald Reagan. A Reagan a Gorbačov udělali základ změn, které nastaly v r. 1988, 1989, 1990. Jejich jednání na Islandu, svět se diví k čemu jsou ti Rusové ochotni přistoupit. Raisa Gorbačovová hraje první dámu s největší jistotou. Svět ji obdivuje. A dámy mně prominou, ženy vždy točily s kolem dějin.

Popisovat zde r. 1989 u nás, snad není nutné. Nutné je sdělit, že odpor KSČ prakticky nebyl. Díky Husákovi a Adamcovi (tehdejší předseda vlády), díky klidu, který se podařilo zachovat. Nepřísluší mně hodnotit nyní Občanské fórum, pana Havla, pana Klause atd., na to je ještě čas. To, že šly průvody z Albertova, to, že mimo Prahu se toho ve městech a obcích moc nevědělo, to není snižování úrovně těchto změn. Tak to bylo. Najednou záběry TV z divadel, najednou záběry z Václavského náměstí, kde byly několikrát tisíce lidí, ale děkuji vám vše, že celkem v klidu.

Ještě dovolte můj pohled, můj příběh a vzpomínka na 17. listopad 1989. V té době nastoupila moje matka na vážný lékařský zákrok do nemocnice. 17. 11. 1989 byla operována. Odpoledne mně lékaři přislíbili krátkou návštěvu u jejího u lůžka. Byly to rakovinové nádory v tlustém střevě. To byl můj 17. listopad 1989. 

Ale listopad 1989, další dny, týdny a měsíce jsme prožívali každý jinak. Ještě si pořád myslím, že je velmi brzo to vše historicky hodnotit.

Jen chci napsat, že i v létech 1945 až 1989 v této naší republice žili lidé, normální lidé, nebyli to jen donašeči STB, nebyli to jen komunisté, rodily se děti (trošku více jako nyní), dítě mimomanželské bylo více méně výjimkou, škola měla autoritu, rodina měla autoritu, drogy buď nebyly vůbec, nebo minimálně, na vysoké úrovni byla kultura, filmy, divadla, postavilo se Nové Janáčkovo divadlo v Brně, v létech 1967 až 1972 byl postaven v Bratislavě most Slovenského národního povstání, s restaurací na vrcholu nosného pilíře, atd., atd. Nesmělo se cestovat tak, jak by kdo chtěl, nebyla zrovna na úrovni ochrana životního prostředí, zemědělství šlo hlavně na maximální výkony a výnosy, občané o volném čase často chodili ve volnu zdarma pracovat v obcích a městech na akce Z, byly občanské výbory, které psaly posudky na občany v jejich obvodu státním a stranickým orgánům, v r. 1978 zprovozněna elektrárna Dalešice, v r. 1985 až 1987 postupně uvedena do provozu Jaderná elektrárna Dukovany, v r. 1987 zahájena výstavba Elektrárny Temelín, atd. Československo nemělo žádný dluh v r. 1989 ani v r. 1990, naopak mnoho států dlužilo naší republice. Od r. 1991 jsme se začali zadlužovat, a to velmi. I to je stránka kapitalismu, i to musíme vidět. Svoboda je krásná, bojujme za ni, ale má i negativní stránky, drogy, nezaměstnanost, rozdělení národa na bohaté a chudé, všichni jsme si rovni, ale někteří z nás jsou si rovnější.

Toto všechno bychom měli znát. Toto bychom měli vědět, když hodnotíme posledních 30 roků respektive posledních 70 roků u nás v Československu (promiňte ten starý název, tak mně to vypadává z úst). Toto není oslava socializmu, to je normální pohled na minulá léta. Nepsal o všem, nepsal o tom, že já jsem se nemohl dostat na VŠ proto, že můj děda byl živnostník – řezník a zemřel v r. 1944, a mně to člen ČSM až v r. 1962 (děda už 18 roků mrtvý) vpálil do obličeje. A bylo to. Tak jsem se hlásil vícekrát, až to vyšlo. Můj otec byl zavřen za Protektorátu Gestapem a byl vězněn. Taky jsme to přežili.

Pomalu padá Železná opona. Naši přátelé v NDR v srpnu 1989 nasedají do Trabantů a stěhují se do Prahy na velvyslanectví SRN (Západního Německa), tisíce. Co s tím. Je tu najednou dohoda, že my Československo, je pustíme do Maďarska a Maďaři je pustí do Rakouska a odtud mohou svobodně do SRN. No věřte, že my Češi jsme se opět podělali. Žádný SSSR, ale my. Ono totiž by bylo jednodušší, kdyby se otevřely hranice naše do Rakouska a ta objížďka přes Maďarsko nemusela být. Nešlo to! Báli jsme se.

Potom teprve přichází i stříhání ostnatých drátu na hranicích Československa s Německem (západním) a s Rakouskem. Potom se začíná bourat Berlínská zeď. Ale prosím o tom už ne. To zase jindy.

Media byla v minulém období přeplněna mnoha vyjádřeními k minulému režimu, k období r. 1948 až r. 1989, konaly se besedy za účasti odborníků a hodnotili jak minulou dobu, tak také těch posledních třicet let. Některá hodnocení byla tak strašná, jako bych já hodnotil posledních třicet či sedmdesát roků u Eskymáků.

V r. 1985 až 1992 byl postaven v Bratislavě dálniční most Lafranconi přes Dunaj. Pokračovala výrazně dálnice D1 Brno – Praha a také dálnice D2 Brno – Bratislava.

Začátkem 90. let se parlamentně připravuje odchod vojsk Varšavské smlouvy z Československa, pomalu, opatrně, v klidu a promyšleně a úspěšně.

Divné mně přišlo, když jsem viděl, či slyšel, politiky, „kluky“ ve stáří 30, 40 roků, jak oni hodnotili zasvěceně minulý režim. Zvažte, asi třicetiletý člověk, se narodil tedy v roce nula revoluce, tedy v roce revoluce 1989. Bylo to mimino. Čtyřicetiletý muž či žena – to jim byl v době revoluce 10 roků. Asi neměli moc zájmu se starat o revoluci či dobu minulou. A tito lidé také teď hodnotí rok 1968/69. Tak to padám na zadek. Je to podobné jako bych já dělal ze sebe odborníka na Císaře Františka Josefa I (zvaného Procházka) a vykládal bych svoje zkušenosti s ním. Mohu čerpat jen a jen z historických pramenů, ne ze svých zkušeností. A ty historické prameny musím sakra vybírat, ten ano, ale ten ne! Mokrý hadr na hlavu, by mně určitě dali, kdybych jednal jinak. Vždyť tento náš oblíbený mocnář zemřel, pokud se nepletu, v r. 1916.

Od 29. března 1990 do 23. dubna 1990 byla tato – zásadně změněná – ústava ústavou Československé federativní republiky, od 23. dubna 1990 do 1. ledna 1993 ústavou České a Slovenské Federativní Republiky.

Po dlouhých přípravách se v r. 1976 zahajuje stavba „vodní dílo na Dunaji v okolí slovenského Gabčíkova“ vč. vodní elektrárny. Současně s tím Maďarsko podle dohod začalo se stavbou přehrady a elektrárny po toku Dunaje blíže k Budapešti u obce Nagymáros. Bohužel politické změny koncem osmdesátých let a velká váha „zelených“ v té době v Maďarsku znamenalo jednostranné a nesmyslné ukončení stavby přehrady Nagymáros a dokonce potom v 90. letech i likvidaci dosud provedených stavebních prací. Slovenská přehrada byla uvedena do provozu v r. 1992, maďarská v Nagymáros už asi nikdy, je srovnána se zemí, škoda přeškoda, maďarský nacionalismus zde slaví úspěch, rozum a technická logika nikoliv.

V r. 1973 je uveden do provozu v Praze Nuselský most, původní název byl Most Klementa Gottwalda – tento název trval až do roku 1989. V r. 1974 byla na tento most převedena i doprava metra.

Asi jste si po tom dlouhém čtení všimli, že jsem se skoro vůbec nevěnoval tomu, co se dělo u našich sousedů v okolních státech. Polsko, Maďarsko, NDR, SNR či Rakousko. Mně šlo o to zavzpomínat na věci, které se rychle zapomínají, zavzpomínat s odstupem času, v době, kdy mně ještě trošku mozek pracuje. Připomenout vám i třeba těm mladým, že jsme zde žili a pracovali, že každý den zde, v tomto Československu vyšlo slunce a zapadlo, že jsme zde prožívali lásky i manželství, že se zde také vraždilo a kradlo, stejně jako nyní.

Mám pocit, že někdy se nasazuje jakási psí hlava lidem, kteří zde žili. Jestliže farář promluvil z kazatelny a byl prokomunisticky laděn, tak to byl Čech nebo Slovák, nebyl to člen tajných služeb ze Sovětského svazu. Na 1. Máje na tribunách mluvili Češi a Slováci, žádní agenti SSSR. My jsme zde byli a žili, a my Češi a Slováci jsme zodpovědní za to, co se zde dělo. Pan Václav Havel těsně po zvolení udělal trapnou narážku, že se mu nelíbí, jak lidé bydlí v králíkárnách. Ptám se, kde tito lidé bydlí dodnes, ptám se, kde jinde bydlí v Mnichově nebo ve Vídni, viděl jsem sociální byty ve Vídni na Brünnerstrasse, a to nejsou kurníky? Ptám se! Už mně nemá ale kdo odpovědět. Kde jinde tedy měli lidé bydlet. Lidé, tedy i já, jsem byl rád a šťasten, že jsem po svatbě měl družstevní byt. Neviděli jsme to jako králíkárnu. Byli jsme šťastní. Že jsme já i moje žena hodně pracovali, že jsem měl první roky po svatbě i „vedlejšák“, abych nás uživil, že jsem se musel učit a studovat celý život, to asi jinak nejde. Nikoho jsem neokradl, nezabil, nezdědili jsme žádný milion. Držel jsem se zásady, kterou mně po maturitě řekl můj otec: Chlapče, boty od bláta můžeš mít špinavé, ale ruce, ruce musíš mít vždy čisté. Nad nikoho se nenadřazuj a před nikým se neponižuj, neklop oči ani hlavu.

Ano i toto je pohled na dobu „socialistického temna“. Všimli jste si, že jsem se příliš nevěnoval kultuře, umění všeho druhu. Nedotýkám se pí Jiřiny Bohdalové nebo p. Vladimíra Dvořáka. Ale lidé se při jejich pořadech smáli a bavili se. Nedotýkám se TV seriálu o majoru Zemanovi. Nepopsal jsem ani sportovní slety ani spartakiády, jedněmi vynášené do nebes a druhými zatracované. Všechno nejde.Tam tomu zas tak dobře nerozumím a mám přece jenom sestaven jakýsi žebříček profesí. Na prvních místech jsou např. odborníci ve výrobě, lékaři a vědci, služby všeho druhu, sociální služby a zdravotníci a zemědělci. A potom teprve hodně daleko umělci v kterémkoliv oboru, úplně někde daleko a daleko vzadu sportovci profesionálové.

Zvažte, že život státu se zastaví, když nebude výroba, když se ráno nevyvezou popelnice, když budou lidé nemocní a nebude je mít kdo léčit, když pekař neupeče chleba nebo řezník nepřipraví maso do krámu, ale život půjde dál, když se ten či onen film nenatočí, orchestr nezahraje Bacha nebo Vlacha, a tenistka nenastoupí na turnaj či nedej Bože Spartak prohraje. To se nic nestane. Slyšíte v TV či v rádiu vyprávět herečky, jak je to náročná práce, slyšíte spisovatele vykládat o tom, že má úkol aspoň jednu stránku denně a tak mohu pokračovat. Neslyšíte příliš o té tvrdé každodenní práci lékařů, stavbařů, hutníků, vědců, zdravotních sester nebo učitelek apod. Kolik pozval Čs. rozhlas stavbyvedoucích z dálnice, nebo zemědělce z Vysočiny, kolik tam promluvilo ředitelů škol, zahradníků z pěstírny zeleniny, nebo žen, co se starají o dobytek, aha ono to je nezajímavé, no jak pro koho. Ona asi dojička v bikinách není to pravé ořechové. Buďto žádný zájem anebo minimum. I to je náš pohled, pohled společnosti na to, co je důležité. Modelky vidíte oblečené i nahé jak na internetu, tak v časopisech. Pozor, já neříkám, že toto nemá vůbec být. Rodiče malých dětí určitě více zajímá, jestli jim obec zajistí školku nebo školu, aby jejich děti měly kam chodit. Jestli tam fungují sociální služby, protože jejich stará matka těžce onemocněla a potřebují pomoc. Zde jim nepomůže ani tenistka a ani hokejista, ani nositel Talie, či mistr světa v lyžování. A o tom to je. I proto moje ohlédnutí tolik roků zpět. Pokus o jakousi naši sebereflexi.

Rok 1989 musel nastat, to nebylo jiného východiska. Musel nastat u nás i ve východní Evropě, plody komunismu „dozrály“ a musely se již utrhnout. Husák i Adamec to pochopili velmi rychle. Díky Bohu i tehdejším komunistickým představitelům a OF apod. nedošlo ke konfliktu, třeba jako v Jugoslávii. Tato změna není dílo jednoho člověka, to je společenský a politický vývoj u nás i ve světě. A toho bychom si měli vážit. Také se píše o tom, že evoluci 1989 (myslím si, že se více hodí tento pojem, nežli revoluce), udělali studenti, herci, divadelníci, umělci atd. Já si myslím, že to byl světový vývoj, že tomu pomohla hodně Perestrojka, osoby ve vedení SSSR, ale hlavně západního světa. Myslím, že tomu hodně pomohli i naši komunisté. Vždyť si jen vezměte „úroveň“ soudruhů Štěpána a Jakeše. Vždyť to bylo něco strašného! A tak bych mohl pokračovat. Lidové milice nezasáhly, SNB až na pár konfliktů nezasáhla, nešlo to, vždyť to byli naši lidé, naši sousedé. Vážím si pana Adamce, tehdejšího předsedy vlády, to byl diplomat i politik par excellence.

Ano, r. 1989/1990 probíhají změny ve vládě, v Národním shromáždění, v ÚV KSČ, atd. Probíhají velké změny v KSČ od prosince 1989 do března 1990, odchází ze strany desetitisíce jejich členů, především dělníků. V únoru 1990 je vyloučeno ze strany 22 nejvyšších představitelů KSČ v čele s G. Husákem. Je volen nový ÚV KSČ a do čela se postupně dostává tajemník Urbánek. Na Slovensku sílí hnutí o jeho osamotnění. Komunistická strana Slovenska na začátku 90. let prakticky zaniká. Slovensko se také od počátku, díky vedení Vladimírem Mečiarem, snaží o úplnou samostatnost – to se daří v r. 1993.

Hodnotit to, co se dělo po r. 1990, je ještě brzy. Počkejme ještě. Je to moc živé, ještě cítíme na té naší loďce každou malou vlnku. A my si musíme historicky všímat jen vln a šplouchnutí musíme přehlížet.

Zahraničí nám do toho, co se zde děje, příliš nezasahuje, nemluví, jen je strach z války. Uspěli jsme bez války. Jiná situace je v bývalé Jugoslávii, ale o tom už ne!

Myslím, že každý náš národ, každý stát si od r. 1948 do roku 1990 prodělal mnoho zlého, tvrdého, ale také zde byly dobré věci, a žilo zde 15 milionů nás, občanů Československa. Těch pár, co uteklo nebo odešlo na Západ, to jsou promile, která zde nic neovlivnila. My jsme zde žili a pracovali a my jsme to zde ovlivňovali. My jsme udali souseda, za to a za to. Neudal ho člen NKVD. My jsme poslali anonym, že Franta má dvě prasata a smí mít jenom jedno. My Češi a Slováci udáváme. Žádný Němec, Rakušák nebo Rus. U tehdejší STB byli zase jen a jen naši lidé. Stejně tak, jak se donáší Policii nyní, za tohoto svobodného režimu.

Teď jsme si (před pár týdny) v ČR připomenuli 30. výročí revoluce, (prý sametové, kdo na to přišel, Pražská kavárna ještě nefungovala…) v listopadu 1989. Ona ta revoluce byla sametová, jen proto, že se nestřílelo a se Slováky jsme se rozešli v klidu (a snad i dobře pro obě strany). Jinak sametová nebyla. Hlavně jsme nezvládli privatizaci majetku. Neudrželi jsme v chodu to, co šlo, a bylo dobré (např. velká část zemědělství), v průmyslu pak závody s velmi dobrými i vynikajícími výsledky za socializmu, v průmyslu jsme měli podržet těžký průmysl a těžbu surovin, zbrojní výrobu a export zbrojařského průmyslu. Lady Margaret Tatcher ve V. Británii, když dávala ekonomiku do pořádku, ponechala beze změn, co šlo, co nešlo, jako železnice, těžký průmysl, některé automobilky atd., tak to zestátnila, postavila na nohy a potom opět zprivatizovala. A zase naše česká chyba – my jsme nejchytřejší a nemusíme se učit jinde. Tak privatizací v Československu a v České republice se asi moc chlubit nemůžeme a historicky nebudeme. My jsme malá země, uprostřed Evropy, my musíme žít v nějakém společenství národů, my musíme mít většího bratra. Ptáte se, proč tohoto bratra nemá třeba Švýcarsko, pozor, zde jsou jiné národy, jiný mrav, jiná historie, jiná pracovní morálka, jiný stupeň demokracie a odpovědnost občanů k vlasteneckému i občanskému životu, atd.

Je možné, že máte pocit, že jsem v něčem stranil některému období a jiné zase více hanil. Máte možná i pocit, že jsem někde kladně hodnotil socializmus, nebo naopak vyzvedal kapitalizmus.Chtěl jsem být a chci být co nejvíce nestranný. Nebylo to a není to můj záměr. Tak jsem věci zažil, tak jsem viděl nebo ještě vidím. Nejde o to, něco či někoho pomluvit, ale jde o to sdělit někdy i jiný názor, než se nám nalévá do hlavy různými institucemi. Jen vám dám příklad, jak rozdílné jsou názory na p. Kájinka, a je to jeden člověk, jeden příběh. A my jsme se zde, v tomto našem povídání, pohybovali asi od r. 1945 do roku 1993 a možná ještě kousek dál. Několikrát jsem připomenul větší podporu za socializmu Slovensku. Opět to není myšleno zle, ani to není česká závist. Tak to prostě bylo. Nelze se dotknout každého problému, každého stavebního díla, každé fabriky, či upozornit na každé výročí. Jde tedy o připomenutí Vám i mně, jak to vše bylo. A zde mě napadá příměr podle názvu jednoho filmu: „ Lépe pozdě, nežli později“!

Omlouvám se vám všem, pokud můj popis událostí nebo moje zkušenosti se někoho dotkly. Nechtěl jsem nikoho svým pohledem ani urazit a ani pohanit. Někteří jste mně napsali, že to mám pořád moc dlouhé, toto moje čtení. Druzí naopak chcete, ať se ještě rozepíši více a více o tom, či o tom.

Prosím je to můj pohled, moje zkušenosti, moje názory. V rámci dnes moderního plagiátorství, sděluji, že jsem nic neopsal a ani nezkopíroval. Také nevím, proč bych to měl dělat. Snad vám toto vše osvěží minulá léta. Vy zavzpomínejte a prosím, pokud možno, vašim dětem a vnukům připomeňte tímto psaním, co bylo těch posledních čtyřicet let, kterým se říkalo socialistická.

Proto vám všem děkuji za pozornost.

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Pořiďte svému mazlíkovi kvalitní krmivo. Konzervy Brit Mono Protein jsou vhodné pro psy s citlivým zažíváním, alergiemi a potravinovou intolerancí. Více zde.

produkt týdne.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.