My Češi a náboženství
Ilustrační foto :pixabay. com

My Češi a náboženství

25. 5. 2020

Asi píchnu do vosího hnízda. Nejsem kněz, nejsem ani od druhého mantinelu – nejsem ateista. Jsem věřící člověk, církve jako takové neuznávám, naopak v nich vidím mnoho a mnoho negativního. Tolik jen pro úvod.

Pro úvod, chci požádat, aby si vážený čtenář sám posoudil, zda chce či nechce pokračovat ve čtení. Nejsem ani odborník v tomto oboru, jsem jen prostý občan této naší republiky, který se zabývá kdesi v dáli i náboženským vývojem u nás. Je možné, že vás tato otázka nezajímá a přeskočíte někam jinam. Plně to chápu i respektuji.

Náboženství je tady tisíce roků. Pokud budeme věřit historikům, tak ve střední Evropě se Keltové objevili asi 800 až 500 roků př.n.l. Byly to kmeny, které již patrně vykazovaly určité prvky kulturní charakteristiky v tehdejší době železné. Nebojte se, nebude to lekce z dějepisu. Náš letopočet dává jakýsi nulový stav s narozením Ježíše Krista, i když moderní vědecké metody určují jeho narození již asi 3 až 4 roky ještě před tím. Střední a jižní Evropa je historicky navázána na církev římsko- katolickou. Východní Evropa se zase více opírá o křesťanskou větev církve řecko – katolické, a naopak západní Evropa a anglo – saské země jsou více evangelíky – tedy je zde protestantství, jehož základ položil mimo jiné i Mistr Jan Hus v 15. stol. Ano, ale Jan Hus a jeho učení je staré již také 500 roků. Skutečně je to zjednodušené, ale pro moje krátké povídání či psaní je to dostačující.

Ortodoxní křesťané, nečtěte to. S většinou nebudete souhlasit. Vy asi nechcete změny. Ale vývoj ve světě nejde, věřte, nejde zastavit.

V naší republice jsou kraje s vyšším procentem křesťanství, jako je skoro celá Morava, jižní Čechy, východní Čechy… Ostatní kraje jsou v těchto názorech většinou chladnější. Stejně tak větší města jsou v tomto směru také ateističtější.

Po revoluci v r. 1989 by se dal tedy předpokládat nárůst a návrat křesťanů do kostelů a ke své víře. Snad jen ten rok 1990 by takto mohl hovořit. Ale potom se prakticky vše vrátilo takřka do původních kolejí jako za socializmu. Proč? Důvodů je několik. Jeden je v tom, že historicky Češi církve neberou za něco svého, je zde hodně cizáctví. Bohoslužby katolické se ještě v minulém, tedy 20.století, sloužily v latině. Češi nemají rádi tak zvané vymývání mozků, toho si za Hitlera a za socializmu užili dost a dost. A najednou, obdobně, začnou někteří kněží kázat a tvrdě vnucovat své názory, svoje postoje? Ne, na to Češi už neslyší. Jednoznačně proti církvím také působí v Česku přijatý zákon o návratu majetku a o finanční vyrovnání s církvemi – je to Pyrrhovo vítězství.

Je to vidět i při volbách do různých politických a samosprávných orgánů, kde jak si vedou strany s křesťanskými základy a strany bez vlivů náboženství. Místo toho, aby církve byly chytré a stát ždímaly, kde se dá, na opravách kostelů, klášterů, platech kněží apod. – tak se chovají přímo kontraproduktivně, hrabou majetek.

Celkově se podle průzkumů odhaduje, že v Česku se hlásí k náboženství asi 35% obyvatelstva, a to aktivně. Je to asi nejméně v celé Evropě. Toto je především na venkově a v menších městech a hlavně také u střední a starší generace. Velká města jsou na tom s procentem náboženství vyznávajících osob podstatně hůře. Mladá generace je rozhodným procentem také mimo toto křesťanství. Já bych tomuto číslu ale příliš nevěřil. Řada našich spoluobčanů se totiž nehlásí k žádné církvi, neprojevuje se návštěvami bohoslužeb, neposílá děti do výuky náboženství apod., ale někde vzadu v duši či ve svém srdci, jsou věřící, nenápadně a potichu.

Například takoví Poláci se ke katolickému náboženství hlásí hrdě a nahlas, a to velikým procentem, již historicky. Totéž, nebo velmi podobně, je to např. na Slovensku, v Rakousku.

Proč my Češi vybočujeme z řady. Těch odpovědí je několik. Již za Rakouska – Uherska v 18. a 19. století neměla u jednotlivých císařů církev ustlána na růžích. Docházelo k likvidaci klášterů, kostelů, tyto se často měnily ve vojenské objekty, sklady nebo nemocnice apod. Za I. republiky – i když politici o tom dost mlčí – prezident Masaryk, který byl protestant, také tvrdě postupoval proti katolické církvi. Čtyřicet roků za socializmu nepřispělo církvi k rozvoji, naopak – kříže byly odstraněny ze škol, omezily se církevní svátky, kněží financoval stát, Vyučování náboženství bylo odstraněno ze škol, učitelé museli být ateisté, atd., atd…

Několik století trvající persekuce církví sklízí dnes svoje ovoce. Dnes je svoboda vyznání náboženství bezbřehá. I to je na škodu, jsou v činnosti církve a náboženské sekty, které často ten odpor vůči náboženství jako celku ještě mezi běžnými občany zvyšují.

I církve (a nejen katolická), si ale často podhrabávají tyto základy na písku. Nabubřelost Vatikánu, nekonečné bohatství kostelů, nemorální život některých kněží, atd., to vede k odporu proti církvi u běžných občanů. Zcela jednoznačně poslední Nečasova vláda a tehdejší parlament zákonem o církevních restitucích dávají poslední hřebíky do rakve především katolické církvi. Češi většinou dosud nestrávili a asi nikdy nestráví ty miliardy korun, které vláda musí církvím platit a ještě k tomu vracet majetek.

Tak a jsme u jádra pudla. Myslím si, že církev katolická v Česku by měla hrát roli jakési „chudé příbuzné“, která se nezajímá o politiku, která se zajímá o dodržování desatera, chce uživit svoje siroty, chce mluvit o morálce, chce mluvit o partnerství moderním způsobem, chce mluvit o pracovitosti i o vzdělání, o cti osobní i vlastenecké. Češi nechtějí bohatého papeže (většina jiných církví tuto zbytečnou administrativu nemá), který občas vystoupí a něco chytrého řekne z paláců a kostelů plných zlata a drahých obrazů. Češi nechtějí kněze s morálními poklesky s mladými chlapci, Češi nechtějí, aby kláštery měly hektary a hektary lesů a polí, a aby z toho bohatly a bohatly. Češi chtějí mnichy chudé, kteří pracují, aby se uživili, mnichy kteří žijí posvátný život, jeptišky jako sestry v hospicích, v nemocnicích, pomáhající v charitě, nemocným a v sociálních službách, apod.

Proč jsem o tom přesvědčen – jen se podívejte, kolik peněz Češi ročně, dobrovolně, vyberou v různých sbírkách na nemocné, na invalidy, na dětské domovy, potravinové sbírky, apod. Jsou to miliony a desítky milionů ročně. Je to ale vše mimo církev. Je to nejvyšší stupeň dobrovolnosti a anonymity. Je to občanský přístup.

I já jsem věřící katolík. Ale ke své víře nepotřebuji církev, církev je pro křesťanství velký balvan, balvan, který má řetězem přikutý ke své noze.

Nechtěl jsem svým názorem někoho urazit, jen bych byl rád, abychom se zamysleli na začátku 21. stol., poukazujeme na Starý a Nový zákon, ale to je vše staré tisíce let. Nechtělo by to modernizaci?

Začínáme vytahovat keltskou kulturu, ale ta je stará asi 2 500 let. Nechtělo by to sebereflexi? Církve, které se modernizují, se od katolíků odtrhly a odtrhávají. Nechtělo by to kriticky zhodnotit římsko-katolickou církev a dle věty: „Nechte maličkých přijití ke mně“ opustit ta „nebesa nedotknutelnosti“ a sestoupit dolů, do prachu denních starostí a bolestí běžného člověka. Do denního života starostí i radostí, nemocí i emocí. Z nesmírného bohatství Vatikánu do chudoby venkovského kostela, který nemá peníze na opravu rýny, a zatéká tak do něho. My, jako národ, oslavujeme Mistra Jana Husa, ale jeho učením se neřídíme ani v církvích, ani ve státě.

Desatero – to je deset bodů, které by měly platit v každém běžném životě, nejen pro křesťany, ale pro všechny. Já, jako malý kluk, jsem ministroval, měli jsme pana faráře Křehlíka, jeho hodiny náboženství byly o životě, o našem chování, o pomoci druhým, o pomoci v nemoci, o pravdě a lži, o zlých a dobrých skutcích, o povinnostech i radostech. Žádné vymývání mozků. Dnes je mně skoro osmdesát, a pořád si ty jeho věty uvědomuji.

Zamysleme se. Jsme na prahu nového tisíciletí, rok nebo deset roků, v historii tohoto světa nic neznamená. Potřebujeme moderní světový názor o životě, morálce, o světových hodnotách. My se tvrdě a oprávněně bráníme migrantům, většinou mladým mužům, nepracujícím, kteří ani neumí pracovat, prosazujícím islám, pro něž život má naprosto jinou hodnotu než život tak, jak je chápán u nás v Evropě! My přijmeme statisíce Ukrajinců, Bělorusů, Rumunů atd., a nikdo o tom neví. Slováci jsou u nás jako doma a stejně tak my na Slovensku. Zamysleme se, dokud je čas. Celá Evropa prožívá zvláště u mladých lidí odliv od křesťanských církví. Mnozí lidé se dnes začínají chytat Koránu, hlavního náboženského textu islámu. Vytvářejme svým chováním moderní filosofii 21. století, ale bez těchto cizích vlivů. Ukazuje se, že EU na to nemá, že přes EU cesta nevede, EU je směs odložených politiků s velmi vysokými platy za nicnedělání, vyhřívají se a vyvalují se na slunci EU jako ti lachtani.

Škoda. Zamysleme se nad sebou, zamysleme se nad společností, kde žijeme. Náš život je přípravou života pro naše děti, pro naše vnuky. Neagituji pro křesťanství, agitují pro základní pravidla slušnosti a morálky v našem životě.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

AKTUÁLNÍ ANKETA