To už není ani pravda (III. závěrečná část) – dlouhá povídka s krátkým koncem
Ilustrační foto :pixabay. com

To už není ani pravda (III. závěrečná část) – dlouhá povídka s krátkým koncem

4. 6. 2020

Brno, Wien a Neusiedl am See.

Prosím, ano, už vše víte, jak na tom Marieanna ve skutečnosti je, a je tu teď den „D“ a tento den bude rozhodovat o dalším osudu Marie, jejího syna, Helgy i o mém osudu. Jsem rozhodnutý, když operace dopadne špatně, nechám už práce, a budu se věnovat nevidomé Mariianně. Miluji ji. Budeme žít v Brně i v Neusiedl am See. Chtěl bych s ní zestárnout. Jen se budu snažit Mariiannu donutit, aby Petrovi řekla, kdo je jeho otec. Mně to říkat nemusí. Petr by to měl vědět, je jedno, kdo to je.

Ve čtvrtek ráno, tedy před operací prvního oka, jsem do Neusiedl am See odjel brzo ráno. V devět jsem již parkoval u domu. Petr i Marieanna seděli ještě u stolu. Petr už měl sbaleno na zkoušku do města Salzburg, prý přespí u Isabell.

„Petře, držíme ti palce, pozdravuj Isabell od maminky i ode mě. Drž palce mamince a zavoláme si zítra odpoledne nebo večer.“

„Ano Pavle a moc a moc ti děkujeme.“Loučí se Petr.

Vážně a nahlas říkám – máš s sebou dost peněz? Pavle, děkuji, mám. Já ještě jezdím do Bruck pomáhat do jedné firmy do projekce a tak si přivydělávám. (A ještě mu šeptám do ucha – když Isabell udělá taky zkoušku, tak jí kup kytku!) Dík – mrkl na mě!

Políbil maminku, podali jsme si ruku, políbil Helgu a jel. Má Golfa a jak jsem se díval, tak v dobrém stavu.

Obě se dívaly, co mu, Petrovi, šeptám, nic jsem jim neřekl.

Helga a Marieanna šly balit – na týden do Brna.

Odjíždíme do Brna, Marieanna i Helga poplakávají.

Na oběd půjdeme později, až v Brně. Marie by už potom neměla nic jíst, před operací. V Brně jsme večer, vše v klidu, Marieanna je vyrovnaná.

Marieanna si večer vzala Lexaurin. Spala dobře.

V pátek ráno ji v šest budím. Usmála se. Rychle koupelna, žádné malování, žádné snídání, hodně napít vody, nebrat léky na oči, rychle byla oblečená, tašku na kliniku si nachystala večer.

Otta nás potkal na klinice již u recepce. Mě předal Vendulce a Marii už nepustil z rukou. Vendulka mně představila dr. Wiessnera. Chlap jako hora, sympaťák, usměvavý, tichý, skromný, o něco mladší jako já. Spíš vypadá jako horal z Alp a ne jemný oční neurochirurg. Chvíli vykládáme a tvrdí, že to s Ottou zvládnou. Bojím se – říkám. On jen – to nic, chápu vás. Zná Mariiannu jako svoji pacientku už několik roků. Potom už doktor musí na operační sál.

Mám sebou PC, a začal jsem pracovat, a sedím za Ottovým stolem.

Trvá to dlouho, čas se táhne. Nekonečně dlouho, asi se něco zkomplikovalo!

Kolem desáté přichází oba lékaři, sestra odváží Marii na lůžko. Marie je ještě pod vlivem uklidňujících prostředků. Sedíme v kanceláři Otty.

Otta:“ Zatím ti nemůžeme nic říct, navíc jsme tam objevili něco velmi malého, novotvar, nevíme, co to je. Proto jsme to vše museli odstranit. Franz je na to odborník. Ale jak to dopadlo a dopadne, zatím nevíme. Musíme počkat na histologii. Mariianně nic neříkej. A už běž za ní.“

Poděkoval jsem – oba mně řekli, že teď je to na mně!

Seděl jsem u Marie, probírala se, levé oko měla zalepené, neprodyšně. Jen řekla, že pořád usíná a že ji nic nebolí. Držím ji za ruku, a líbám ji na dlaň.

Vedle, za sklem seděl nějaký mladý doktor a sestra, Marieanna měla dráty kolem sebe, a monitory, vypadala spíš jako kosmonaut.

Nebylo mně z toho výsledku dobře. Mám strach. Mám velký strach. Budu tady celý den. Přišla sestra, povídám jí, jestli bych tady nemohl být přes noc. Ona jen – já vám to zajistím u pana šéfa, zajistíme vám i jídlo a vše. Bude to tak lepší, ještě dodává. To děláte dobře. Sestra ví asi víc jak já.

V poledne přišel Otta a říká: „ jistě tady budeš spát v předpokoji na té posteli, na pokoji s Marií nesmíš být, z hygienických důvodů. Je tady nonstop služba a ti se o vše postarají. Je tam i rádio a TV.

Řekl mně další průběh. Zítra jí to v temné komoře přebalím. A už budeme znát, jak se to aspoň vyvíjí. Večer dostanu zprávu z histologie. Je neštěstí ten novotvar, ten nám to může komplikovat. Toho se Pavle bojím. Ale byla to milimetrová záležitost. Franz je perfektní odborník. Ještě že tady byl a teď volal, myslí, že to bude v pořádku.

Otta odešel, a že přijde večer. Kdyby cokoliv, jsem zde za dvacet minut. Personál ví, co má dělat. Mluvil s podřízenými slušně, ale jasně až tvrdě.

Donesli mně oběd. To se nedalo sníst. Velmi dobrá kuchyně. Ale velká porce, jako pro zedníka. Vzal jsem si trochu kapustové polévky, kuřecí ragú a anglickou zeleninu a rýži. Zákusek jsem už nemohl. Nabídl jsem ho sestřičce, neodolala. Vykládala mně o klinice, neznala mě, neví, kdo jsem, o šéfovi.

Vendula mně pak donesla v termosce kávu. Požádal jsem ji, aby mně už večeři nenosili. Ještě mně donesla na noc ovoce, džus a Ottovo pyžamo a ručníky. Čisté.

Marie spala, já jsem seděl vedle ní v křesle a usnul jsem také. Někdo mě jemně, velmi jemně tahá za rukáv, nemohu se probrat. Je to sestřička. Potichu mně říká do ucha, že volal šéf a že histolka dopadla dobře, a že přijde za hodinu. Povídá - a spěte dál, taky to potřebujete.

Marie se proudila a cítí se dobře, jen nějaký tlak v oku. Za chvíli přišel i Otta. Jen si vše prohlédl, znovu přelepil a řekl, zítra ráno budeme chytřejší. Horečku nemáte a slabá jste po tom zákroku. Mně řekl jen klidně tady buď, ale paní Marieanna by měla spát. Pokud možno až do rána.

Večer jsme chvíli vykládali. Sestřička jí změřila tlak, teplotu, vzala kapku krve. Řekla – cukr máte v limitu, to je moc dobře. Dala Marii léky.

Marie brzo usnula. Přišla mně SMS od Petra – zkoušku udělal, ona i Isabell. Kytku jsem koupil. Co mam?

Napsal jsem mu SMS a volal jsem ještě Helze.

Já jsem potichu vstal v pět. Na klinice již byl provoz, tichý, ale byl. Osprchoval jsem se. Po šesté už byl na klinice Otta – šeptl jen – nemohl jsem dospat.

Marii jsme opatrně probudili, aby se nelekla a necukla sebou. Šlo to, dopadlo to dobře. Vzala si župan a držela se nás, prvně toaleta a hned jsme šli do vyšetřoven k přístrojům. V druhé místnosti Mariiannu posadil a zhasnul světlo, svítila jen taková nepřímá malá žárovka jako by do zdi. Šero, že skoro nebylo vidět. Pomalu odstranil obvazy. Velmi opatrně si s tím hrál. Zalepil ji neprůhledně druhé oko, neoperované oko. Marie seděla jako přibitá, opírala se celou vahou o mě, stál jsem za ní. Otta nic neříkal, vzal malý polštářek s nějakým roztokem a pomalu a lehce jí omyl to oko. Ticho. Otta nic neříkal. Najednou Marie povídá, vidím tmu a tam vlevo, vzadu je světlo, ne, je tam světýlko. Otta - jaké barvy je světlo? Do modra, do světle modra. Přepnul světla. A teď – Marie, myslím, že bílé, nebo skoro bílé, slonová kost. Otta – třetí pokus – a teď? Žluté, anebo sytě béžové do žluta. Teď červené.

Otta – Marie vyhrála jste. Pomalu. Namažeme, vše zalepíme. Vezmete si léky. A šupajdit domů, zítra v neděli ráno touto dobou tady. Nesmíte teď ještě se dívat do slunce, do světla. Týden neumývat hlavu, jen se sprchovat, ale ne obličej. Na oči vám dám speciální vodu, nemalovat se!!!

Přijeli jsme domů. Marie měla dobrou náladu. Nasnídali jsme se. Zatáhl jsem rolety všude, kde Marie chodila. Nesmíš spadnout, slyšíš mě? Řekl jsem. Sobotu jsme strávili, jídlem a ošetřováním. Marieanna volala Petrovi i Helze.

V neděli ráno jsme přijeli s Ottou zároveň na parkoviště u kliniky. Nesnídali jsme. Otta hned vzal Marii a šli do vyšetřoven. Totéž jako včera, ale více, malinko více světla. Na stěnu se něco promítalo, nějaký nápis, nebo text. Nenápadně, skoro neviditelně. Otta - vidíte něco, ano něco je na stěně napsáno. Přečtěte to a nepospíchat. Nepřečtu je to rozmazané. Otta malinko přidal, už to přečtu i já, myslím si. Marie čte:

„Jakého to očekávání, jakého radování na Starém bělidle! Tak totiž nazýval lid osamělé stavení v rozkošném údolíčku, jež paní Proškové, babiččině to dceři, za byt vykázáno bylo. Děti vybíhaly každou chvilku na cestu dívat se, nejede-li už Václav, a každému, kdo šel kolem, vypravovaly. „Dnes přijede naše babička!“

Marie na to – to je krása, to je Božena Němcová.

Otta – tak Marieanno, prosím, zítra ráno opět. Zítra v 7.00 hod., já mám v 6.00 hod. jednoho pacienta připravit na operaci. Otta zase vše umyl, přelepil, namazal, a dal další léky. Vzal mobil a ještě před námi volá Franzovi, ty tak poslouchej, Marieanna vyhrála první kolo.

Marieanno, prosím jen nepřetěžovat, ne světlo do oka, přítmí, ne moc TV. Nic těžkého netahat a podíval se s úsměvem na mě. Nevím, proč. Mezi námi zatím sex nebyl, ale to on neví. A myslím, pokud nenastanou komplikace, tak v pondělí už můžete domů do Neusiedl. Potom další pátek ve Vídni, kdyby se cokoliv stalo, tak hned k Franzovi nebo ke mně, třeba o půl noci.

V pondělí to také dopadlo dobře, byli jsme nabalení a odjížděli po osmě přes Bratislavu do Neusiedl am See. V autě kvůli slunci měla Marieanna oko zalepené, ale doma si ho již odlepí. Celou cestu mě držela za ruku. Já už vidím, několikrát řekla. Já už vše vidím.

V Malackách v motorestu snídaně, známý číšník mladý Janko, nás přišel pozdravit, a potom už pomalu k Neziderskému jezeru.

Helga už čekala u brány. Petr seběhl dolů. Velké vítání a velká radost. Poblahopřál jsem i Petrovi ke zkoušce.

Helga a já jsme vynesli zavazadla, Petr se věnoval mamince. Marie se ptá:“Petře, co zkouška? – all right, byla odpověď, i Isabell.

Sedli jsme si na terasu – Marieanna pod deštník a po slunci a velké sluneční brýle s filtry, Otta jí dal na cestu. Postupně se zatáhlo, ale bylo teplo. To nám vyhovuje – říkám. Petře, mám pro tebe takový dárek za tu zkoušku, prázdninový dárek. Najednou spadlo pár kapek, na nás nepršelo, příroda voněla.

Marieanna – o co zase jde. Petr byl velmi překvapen.

Domluvil jsem ti placenou stáž ve Škodovce v Mladé Boleslavi, ve vývojovém středisku na 3 týdny o prázdninách.

Petr nestačil polknout. Děkoval a najednou povídá, ale my jsme chtěli jít na brigádu o prázdninách společně s Isabell. No kdybys mě nechal domluvit, tak by ses dozvěděl, že jsem to domluvil i pro Isabell.

„Pavle, ty jsi génius.“

Je tam ale podmínka, Petře: Maminka jde za deset dnů s dalším okem, tady ve Vídni, a potom hned mamince přivedeš Isabell ukázat.

A proč jen mně – vy tady s Helgou nebudete? Mrkl jsem na Helgu, no, pokud nás někdo pozve, tak možná přijdeme, že paní Helgo.

Petr přišel a povídá mně: Děkuji ti za maminku i za Isabell, a za sebe ti říkám znovu, že nejsi žádné strašidlo.

Petr teď, už v posledním okamžiku, potřebuje chlapské vedení. Ty dvě ženský by ho úplně pokazily.

Marieanna se dobře zotavovala, za deset dnů proběhla další operace druhého oka. Také vše v pořádku. Já jsem ale dost zanedbával svoji práci a pendloval jsem mezi Brnem, Vídní a Neusiedl am See.

Přišel vídeňský pátek. Vše dohodnuto, vše provedeno. Oba lékaři to zvládli za necelé dvě hodiny. Další průběh byl podobný jako v Brně. V sobotu ráno jsem si odvážel Mariiannu do Neusiedl. V neděli opět kontrola na klinice ve Vídni a totéž i v pondělí. Vývoj byl dobrý. Profesor Wiessner dal ještě Marii rady, co a jak, dal jí léky do konce týdne a řekl v pátek ráno u mě. Oko operované v Brně bylo také v pořádku. Poděkovali jsme.

Petr a Isabell udělali druhou zkoušku. Ročník uzavřen.

Náš vztah se upevňoval. Marieanna začínala skoro, skoro normálně vidět, a zlepšovalo se to každým dnem nebo týdnem. Byl začátek července a dohodli se mam a Petr, že na další sobotu již pozve Isabell na oběd. Ona přijede dopoledne rychlíkem do Vídně a Petr pro ni přijede na nádraží.

Já měl ten týden moc práce. Spal jsem doma v Brně, s Mariiannou jsme si telefonovali. Dohodli jsme se, že budu už v pátek k večeru v Neusiedl am See, mám jednání v Maďarsku v Zalaegerszeg, tak to snad stihnu. Dělám na novince – a to projekt s vlákny do speciálního asfaltu. Moc mě to baví.

Volal jsem ve čtvrtek odpoledne a Marieanna mně nevzala telefon. Po druhé a totéž. Začínal jsem mít obavy. Volám Helze – co se děje.

Helga:“Mobil leží tady dole na stole a Marie je nahoře u Petra, o něčem už hodinu mluví. Někdy i dost nahlas. Jen jsem slyšela až na schody, jak mu Marie říká – dřív jsem ti nemohla říct, byl jsi ještě malý.“

Zavolal jsem asi za hodinu, Marie to vzala, měl jsem dojem, že pláče.

„Marieanno – ty nesmíš plakat, co se děje? Ptám se.

„Pavle, nic vážného, jen jsem Petrovi musela vysvětlit některé věci a on je nechápe. Jako matka, musím mu vše říct, a on to nechápe. Pavle, prosím, až přijedeš, tak to dořešíme. Miluji tě.“

V pátek, i když nerad, jsem se v Maďarsku v Zalaegerszeg opozdil, nešlo to jednání tak, jak jsem potřeboval. Maďaři jsou někdy tvrdé, vlastenecké palice.

Přijel jsem až kolem deváté večer. Samozřejmě, vše jsem už z Maďarska vysvětlil telefonicky Marii. Nechtěl jsem ani večeřet. Byl jsem bez nálady. Omluvil jsem se několikrát Mariianně. Držela mě za ruku a hladila mě. „Pavle já tě strašně miluji, celý život, lásko moje. Děkuji Pánu Bohu za tebe.“

Marie se krásně čistí oči, má je výraznější, nemaluje a sluší jí to.

„Najednou povídám, a co Petr?“

„Ale nic. On šel na pivo s kamarády, a ráno jede do Vídně pro Isabell. Dořešíme to zítra!“

Sedíme, chvíli mlčíme, chvíli si povídáme. Oči jsou prý dobré, ale bude potřebovat brýle, dr. Kratochvil prý je už nachystá v Brně. Vykládal jsem o mém pracovním jednání v Zalaegerszég, tvrdé obchodní. MOL leze do Česka, a Maďaři se chovají jako mistři světa. Pavel říká, nevím, jestli se na ně nevykašlu, a nedořeším to s ČEPRO. Naši jsou sice dražší, ale jsou féroví. Marieanna mě poslouchá, slovo od slova.

„No v neděli večer pojedeme, Marie už do Brna. Budeme tam tak dva, tři dny, co říkáš? Já tam mám práci. A večer, některý den, vezmeme Ottu Kratochvíla a jeho paní Vlastu do Hustopečí do sklípku k Vychodilům na košt, bude se ti tam líbit. A co kdybychom pozvali prof. Wiessnera? Domluvím se s Ottou. V Hustopečích u p. Vychodila můžeme i přespat, jsou tam krásné pokoje asi čtyři nebo pět. Marie, a musíš se naučit řídit moje Volvo, abychom se mohli střídat, lásko moje. Já se musím také podívat na tvoje auto, v jakém je stavu.“

Marieanna jen - lásko moje, s tebou budu dělat všechno na světě.

Přišel Petr, usmívá se na mě.

Pavle to je dost, že jsi už tady. Já už si to tady bez tebe nedovedu představit. No víš Pavle, ty dvě ženský, mam a Helga, no - škoda mluvit.“

Usmál jsem se – říkám, Petře už jsme dva a nebudeme se bát vlka nic.

To se oba, Marieanna i Petr tak rozřehtali, že jsem kvůli očím musel Mariiannu tišit. Nevím, co je jim pořád ke smíchu.

Marie jen řekla, Petře, nepil jsi moc? Mam – jen jedno pivo. Tak a běž spát. Já říkám – tak a do hajan. Petr - já zase nevím, co to je do hajan?? Mně se tady nic neřekne. Mrkl na mě!

Osprchoval jsem se, Marieanna šla po mně. Seděl jsem v křesle, v mém pokoji, a průchozí dveře z mého pokoje k Mariianně byly otevřeny. Poslouchal jsem rozhlas Brno, vyprávěl tam Miro Žbírka a doprovázel slovy svoje skladby. Přišla Marieanna z koupelny. Šla kolem mě do své ložnice, zhasla. Volala Pavla -  můžeš jít sem?

Přišel jsem, ležela, byla krásná, čistá, jemná, voňavá, byla jen tak. Jen mně šeptla, ještě musíme opatrně kvůli očím. Líbala mě. Nebesa se před mnou otevřela. Nádherné štěstí našeho prvního milování po tolika letech dozrálo. Bylo to jako modlitba zamilovaných. Nevím, co se dělo. Nevím, kde jsem byl. Marie, láska moje, je zase moje. Pane Bože dík, Pane Bože dík za vše. Už jsem zůstal do rána u Marie v ložnici.

Ráno vše o. k. Petr se nasnídal a odejel do Vídně k vlaku, vidím ale na Mariianně, že je divná, tichá, nejistá. Snídani jsme už chystali sami, Helga už trošku omezuje návštěvy.

Oběd bude dělat Helga s Mariiannou, hovězí vývar s velkým jedním játrovým knedlíčkem, Wiener Schnitzel a bramborový octový salát a ještě hlávkový salát. Jako zákusek už je hotový dort Märchen. Řízky proto, že se Petr může i s Isabell zdržet, a tak bude vše čerstvé. Marieanna byla asi nervózní z Isabell.

Že dámy vařily, mně vyhovovalo, seděl jsem na terase a pracoval, a pracoval, až se ze mě kouřilo, nestíhám. Marie mně vlezla do mého rytmu, do mého osobního i pracovního času.

Marieanna sama nachystala ubrus, prostírání slavnostní, příbory, pití, no vše picobello. Vše slavnostní. Pohybuje se už velmi jistě.

Petr a Isabell přijeli kolem jedné hodiny, rychlík se zdržel kvůli nějaké nehodě na železničním přejezdu u Loosdorf. Marieanna byla nervózní.

Isabell byl mladá, příjemná dívka, hezká, hezká postava. Skromná. Asi tichá. Pečlivě upravená, spíše sportovně, ale vhodně. Marii a Helze donesla kytice. Já jsem stál vzadu v pozadí, skoro v rohu. Isabell se na mě usmívá a v oku má jiskru. Proč? (Prvně jsem si nenápadně přejel prstem zip u kalhot - ok). Petr se všeho ujal, šli do koupelny v přízemí, umýt se po cestě a potom jsme se posadili.

Petr nalil víno. Oficiálně nám představil Isabell, a že už spolu skoro dva roky chodí. Marieanna jako spiklenecky zvedla oči v sloup. Petr ještě vysvětlil stručně, kdo je Helga, podíval se na mě a povídá: No, měl jsem ti Isabell taky představit Pavla, kamaráda a přítele mam, ale včera odpoledne jsem se od mam dozvěděl, k mé velké radosti a k mému překvapení, že je to můj otec. Pavle, za těch pár týdnů co tě znám, ti říkám, že tě mám rád. Vše říkal v češtině i v němčině.

Já jsem vstal jako opařený. Co to říká? Marieanna přišla ke mně a políbila mě, pohladila mě a řekla, ty jsi má celoživotní láska. Pavle, říká Marieanna – Petr je tvůj syn. To je můj velký dárek pro tebe.

Helga se rozplakala, ani ona to nevěděla. Isabell mě objala: Du bist auch mein Vater. A Marie povídá: Nein Isabell, Pavel ist mein Mann und Vater von Petr. Smáli se, já jsem se nesmál, byl jsem překvapen.

Všichni se smáli, jen já ne. Musel jsem si sednout. Seděl jsem pár minut jako zařezaný. V noci milování, po dlouhé době, dnes otec a to ještě po delší době.

Říkám všem: „Já mám syna a třiadvacet roků to nevím. Tak já mám syna. To už není ani pravda, kdy jsme se s Marií tehdy milovali, to už není ani pravda. Jsem překvapen. Jsem příjemně překvapen. Jsem krásně překvapen. Marieanna to opakuje s krásným pohledem na mě, Petr je skutečně náš syn. Doufám, že bude po tobě, Pavle?

 

Pánové, prosím, proto nejezděte do Vídně, nevíte, koho potkáte.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

AKTUÁLNÍ ANKETA