Krátká pracovní cesta do města Skien – povídka
Ilustrační foto: pixabay.com

Krátká pracovní cesta do města Skien – povídka

28. 6. 2020

Norsko je u nás známo více méně až v posledních dvaceti, třiceti letech. Dříve, zvláště pak za socializmu, k nám nijak moc žádné informace neproudily. V současné době se tam otevřely možnosti pravidelného mořského rybolovu a cestovní kanceláře se předhánějí podmínkami i cenami za několikadenní rybolov.

Norsko je země s velmi vysokou životní úrovní a to již posledních nejméně 50 roků. Prodělalo si velké trápení ve druhé světové válce. Po válce, ale díky jejich mentalitě a pracovitosti, se opět pozvedli a neustále svoji úroveň zvyšují. Pro nás Čechy je tam ale draho, bylo tam draho a bude tam draho. Příjmy Norů v hrubé výplatě jsou velmi vysoké, ale daně a všechna sociální a zdravotní pojištění z našeho pohledu jsou také velmi vysoké, ale sociální politika je na vynikající úrovni. Skandinávské státy mají jednu velkou výhodu ve vztazích mezi lidmi. Není tam kastování. Jsi dobrý učitel, dělník v doku, zahradník, lékař či řidič TIR, nebo rybář na velké rybářské lodi. Naprosto jedno. Skandinávce zajímá, jaký jsi člověk. Lékař se přátelí s dělníkem, Vysokoškolačka si klidně vezme řidiče atd. Zde moc neplatí - já jsem pán a ty jsi kmán. Ve Skandinávii je ale obecně velký problém alkohol, a je zde jakási řízená prohibice. U nás se mluví o problému alkoholu v Rusku, ale Skandinávci jsou v tomto směru také „mistři světa“. Zvláštní prohibice v Norsku a ve Švédsku ale, jak já jsem to poznal, příliš nezabírá. Skandinávci dovedou pít skutečně do němoty a do dna. Podle mých zkušeností já proto nevěřím naším statistikám, že Češi jsou největší pijani v Evropě, já myslím, že Skandinávci.

Norsko ma asi 5,3 mil. obyvatel a je skoro pětkrát tak velké jako naše republika. HDP Norska je velmi vysoký, ropa a plyn ho tvoří z 25%. Norové jsou dosti konzervativní, příjemní a nekonfliktní lidé. Jsou ochotni komukoliv a kdykoliv pomoci, aniž o to požádá, a oni vycítí, že máte nějaký problém. Řekl bych, že muži ve vztahu k ženám nejsou tak aktivní jako my Češi. Naopak. Aktivita je tam rozhodně více u žen. Ženy tak mají velmi rovnoprávná postavení. Samozřejmé je, že jsou zaměstnání, kde ženy nepracují – těžká manuální až riskantní práce na ropných plošinách, na rybářských lodích, na stavbách, v armádě apod.

Norsko má jednu nevýhodu – čas se dělí na polární den a polární noc. Toto vás tím méně ovlivňuje, čím více žijete na jihu. Jinak přežít a zvyknout si na polární noc, není tak jednoduché.

Jen tolik k tomu, kde se v mé povídce budeme nyní pohybovat. Uvolněte se, madam dejte si kávu, pane vy možná dvě deci Chardonnay, ztlumte mobil – já vás zvu do Norska.

Pracoval jsem jako stavař, se specializací na silnice a dálnice. Je tam jedna technologie, která k nám přišla kolem roku 1970 ze Spojených států amerických, ale omlouvám se, více o té technologii mluvit nebudu, přece jen je to jakési průmyslové tajemství. Přesto, že zde byl socializmus, podařilo se nám v podniku koupit velmi drahý a moderní speciální stroj z Texasu na tuto technologii. Zkoušeli jsme nejdříve české komponenty do stroje, ty vycházely dobře, ale jen pro určité - omezené parametry. Na dálnice to nešlo. Byla mně povolena cesta do Stockholmu k velké chemické firmě Berol Nobel. Moje jednání i moje cesta, byla velmi úspěšná. Získal jsem podklady, získal jsem na naši stranu i jejich vývojáře, a měl jsem příslib, že bychom nové jejich materiály mohli vyzkoušet v praxi ještě ten rok. Že přiletím za dva tři týdny a uděláme kompletní laboratorní zkoušky. Vše tak proběhlo. Vše bylo dobré, měl jsem tam tedy již tři švédské kolegy, oni si hned tykají, dva měli dobrou němčinu a ten třetí jakžtakž. Švédové byli mazaní – v socialistickém státě se ochrání lépe jejich novinky, nedostanou se tak snadno ke kapitalistické konkurenci. Bylo to tak.

Rozhodli jsme se, že v září vše připravím u nás doma v Československu na provozní zkoušky. Stroj nám zatím pracoval na technicky i technologicky omezených zakázkách. Měl jsem toho hodně, řídil jsem vývoj, zkoušky i výrobu. Bavilo mě to a baví mě to dodnes.

Vývoj jsem dělal ve Švédsku s Michaelem Petersonem, zkoušky a chemikálie měl na starosti Kenneth Larsson, a obchod zase jejich vyšší šéf Olaf Alund. Víte na to „A“ patří ještě takový malý kroužek, jako to my máme nad „u“, ale v mém PC to nejde nastavit. Tito hoši byli tehdy o trošku starší jako já. No, nemusel jsem vám ta jména psát, ale ať to víte všechno.

Čas běžel, technologie se chytila, se Švédy běžela spolupráce velmi dobře. Využívali jsme i české materiály. Byli jsme tehdy špicí v naší Československé republice a v RVHP, zakázky za socializmu se jenom hrnuly. Někdy v r. 1988 jsem jel na podzim, tedy již po stavební sezóně, do Stockholmu, byl jsem tam letadlem. Už jsem měl asi deset roků služební pas, tak jsem to měl vše jednodušší. Při tom jednání v laboratoři najednou Michael šel ke dveřím, zamkl, stáhl rolety u oken, nachystal malou promítačku, a pustil mně amatérský film na 8 mm promítačce, tehdy bez zvuku. O tom, jak nějaký jiný americký stroj, tedy v USA, provádí takové práce jako my, ale úplně jinou modifikovanou novou technologií. Otevřel jsem pusu. Obchodní špionáž pracuje, ať jsi kapitalista nebo komunista, tak se to podařilo hochům fy BEROL NOBEL z USA tajně získat. A co navíc, někdo tam tajně „ukradl“ suroviny, a oni je měli rozpracované přede mnou v laboratoři. Díval jsem se ně, na ně na všechny, s otevřenou pusou.

Vše jsme podrobně rozebrali. Jde o modifikaci asfaltu, což je již dlouho dobu známo, ale v Evropě tento americký postup nelze použít, protože je zde jiné chemické složení ropy, jiné chemické složení asfaltu. Tak my máme připraven jiný postup a to tak a tak. Já jsem znovu otevřel ústa.

Stroj ale tady v Evropě není. My víme, že jedna firma v USA, co začala vyrábět tyto stroje, má trochu ekonomické problémy. Co na to říkáš – ptali se mě.

No, hoši, já teda zatím nic.

Švédští kamarádi pokračovali – my ti laboratorně vyvineme novou technologii pro Československo, my ti vyvineme výrobu nových komponentů a u nás tu výrobu zajistíme. Finančně to vše uhradíme, řekli. Ty se nám zavážeš, že budeš pět let odebírat komponenty jen od nás. AKZO koupí celou fabriku v USA, a ty se zavážeš během pěti roků koupit minimálně pět strojů, která tam budeme vyrábět. První stroj dostaneš jako vývojový a to s 50% slevou a to už v r.1989/1990.

Tak dost, řekl jsem. To je toho na mě trochu moc najednou. Kenneth Larsson na to – Jaroslave, 17 roků my spolu spolupracujeme, všechno nám klape. Čeho se bojíš?

Šli jsme na večeři. Mně letělo letadlo druhý den ráno v 7.55 hod. do Milána a odtud v 10.15 do Prahy. Na večeři jsme o tom mluvili, přestali jsme po třetí lahvi Absolut vodky. Já skoro nepil. Závěr, pokud byli ještě schopni chápat, byl ten, že zavolám, kdy znovu přijedu. Nic jiného do telefonu nebudeme říkat, nebo raději jen faxem.

Přijel jsem domů a hned druhý den ráno jsem informoval své nadřízené orgány, jen vám připomenu, že byl rok 1988. Podle tehdejších pravidel jsem musel požádat o jednání na úrovni přísně tajné. Pomohlo to, političtí šéfové to zbaštili i s navijákem. To bylo něco. Podal jsem to po svém – 90% jsem jim neřekl. Švédsko tehdy zrovna nebylo příliš bráno jako nepřátelská země. Tak jsem řekl jen pro nás důležité věci. Stranický šéf i šéf lidosprávy to odsouhlasili. Druhý den ještě několik vysvětlení, vše na úrovni přísně tajné. Přijel za mnou i krajský šéf kontrášů, nějaký plukovník SNB. Choval se nadřazeně. Když jsem po pár větách obecného charakteru zjistil, že mu jde dobře jen malá násobilka, mluvil jsem tak, jak jsem potřeboval. Dostal jsem potom kurýrem zápis z jednání, kterému jsem vůbec nerozuměl – důležité, že můj návrh byl odsouhlasen. Z toho zápisu by ani špion Šiškin nic nevyzvěděl (já taky ne, ale to je jedno), tak to bylo tajně napsáno.

Odepsal jsem faxem, že přiletím tehdy a tehdy do Stockholmu. Obratem zpráva, termín souhlasí, ale přileť do Osla, počkáme na tebe na letišti. Tečka a stop. Byl už listopad 1988.

No, proč do Osla? Je 9.00 hod. ráno, no, to oni ještě nepijí. Tak letadlo do Osla, prověřování, shánění, ano. Přílet do Osla ve 12.30 hod. v úterý. Obratem opět faxem odpověď – platí, čekám tě na letišti v Oslu.

Po příletu do Osla jsem se dozvěděl, že Švédi mají velké chemické laboratoře v norském městě Skien, nedaleko Larviku. Na letišti jsem měl připraveno auto, a jeli jsme asi 140 km, nádherná norská krajina – přes dvě hodiny pomalé malebné jízdy. Byl jsem po druhé v Norsku.

Odpoledne jsme již seděli v laboratoři, nezatahovala se okna, jednali jsme. Oběd nám donesla paní, asistentka, asi 40 roků, oběd od nich ze závodní jídelny. Byla mně hned představená. To bude tady pro nás a pro tebe pravá ruka. Ingrid Kristiansen. Obědvala s námi, měla dobrou němčinu. Během oběda jsem se dozvěděl, že budu u ní i bydlet. Má na zahradě domek pro hosty, dvě místnosti a komplet sociální zařízení, a firma NOBEL jí to uhradí, i snídani. Budu ji vozit těch pár dnů do práce i z práce. Je sama, děti nemá, a manžel je na ropné plošině, až do vánoc. Domek pro hosty na zahradě je takový skandinávský zvyk. Díky manželovým výdělkům už nemají žádný dluh na domku.

Chtěli jít všichni na večeři, ale mně se nechtělo, hodně informací, tak jsem poděkoval. Pani Ingrid to hned pochopila, řekla, že něco pro nás dva udělá doma.

Byly čtyři odpoledne a už byla tma jak v pytli. Jeli jsme do dědinky Afoss, a ta část, kde pí Ingrid bydlela, se jmenuje Assen. Malebná dědinka, domy daleko od sebe aspoň padesát až sto metrů. Krásná jednoduchá zahrada kolem jejich domu a za domem, skutečně domeček tak 8 x 12 m se vším všudy, samozřejmé zde je, že vše je zde ze dřeva. Sníh ještě nebyl, ale bylo kolem 0°C. Ubytoval jsem se, byl jsem nadšen.

Paní Ingrid mě pozvala na večeři, nějaká rychle upravená ryba, dost velká, na kmínu a másle, a k tomu vařené brambory, a nějaké zvláštní koření, jako naše majoránka. Ryba měla jen páteř, jinak bez kostí. Vykládali jsme. Mluvil jsem o Československu, musel jsem to pořádně vysvětlit, pletla si nás se Slovinskem. A musel jsem vysvětlit i Slovensko, tak snad začala i chápat co je střední Evropa. Otevřela láhev vína, červeného z Chile. Nic moc. Divná chuť – pochvalovala si to. Já jen upíjel.

Dlouho vykládala o manželovi, je to vlk samotář. Práce ho baví, baví ho kamarádi na plošině. Letos ho donutila, aby se na vánoce vrátil. Pojedou k jejím rodičům na sever, k polárnímu kruhu. Popíjela. Přidala na elektrickém topení.

Řekla, že já mám v mém domku automat na topení, ten se reguluje podle venkovní teploty, svitu slunce, větru a vlhkosti vzduchu. Zajímavé řekl jsem, neznám, to u nás není.

Otevřela druhou láhev. Dolila i mně. Dolila hlavně sobě. Musím říct, že to byla hezká ženská, najednou se otevřely dveře od předsíně a přišel tam nějaký chlap. Jako hora! Jestli Ingrid přijde dnes do hospody nebo ke starostovi na karty. Řekla, že ne, že má hosta, a ukázala na mě. Soused se usmál, podal mně ruku, ptal se obecně, kdo jsem, o Československu nevěděl vůbec nic. Ptal se, co tady dělám, velmi příjemně, velmi lámanou němčinou. Odešel na karty.

Ingrid, popíjela dál. Nebyla opilá. Šla chystat druhou večeři. Usušené maso, delikatesa, houby v octu, a další uzeniny, špek, sýry, mléko, bílý chléb. Postavila na stůl pálenku. Zeptal jsem se, jestli to nepřehání. Sedla si gauč na druhé straně stolu. Vykládal jsem jí o své rodině. Mám dojem, že jí to nijak nevadilo v jejím rodícím se plánu.

V Norsku se na venkově nezamyká. Ani domy ani auta. Bytovky jsou na venkově jen málo – jen výjimečně. 

Byla jen v halence. Překvapilo mě, že nemá asi ani prádlo pod halenkou. Je jen tak.

Musel jsem jít na záchod, omluvil jsem se. Ona, že to je samozřejmé, že se jde nahoru osprchovat, a pokud budu dřív hotový, tak ať přijdu za ní. Ptal jsem se, jestli se nemohu sprchovat v mém domečku? Ona řekla, že ano, ale přece nepůjdeme už spát. Zítra je v Norsku svátek, tak jsme doma. Pane Bože, to jsem si neuvědomil. Nachystala velkou vanu, perlivou, v jejich koupelně. Byla ještě oblečená. Povídá mně, pojď za mnou do vany, pustíme si masáže. Lekl jsem se. Vana byla fakt velká. Vysvlékl jsem se, Ingrid už byla ve vaně. Bylo to příjemné, bylo asi osm večer, možná víc. Omluvil jsem se a povídám, ale není zamčeno, co když někdo přijde, no, tak zase odejde – na to Ingrid. Aha, nevěděl jsem to. Ona se rozesmála. Dala do vody nějaké přírodní byliny, krásně to vonělo jarní loukou. Leželi jsme, voda kolem nás bublala, najednou zůstal svítit jen osvětlený hudební rám reproduktorů, nádherné melodie. Jako bych se vznášel. Musím se vám přiznat, že jsem se nebránil. Ingrid byla na sex asi velmi dobrá. Věděla, co chce, poznala brzo, co chci i já, a dovedla se milovat velmi krásně, něžně a jemně.

Trvalo to tak dvě hodiny. Vylézal jsem z vany. Co blbnu, jsem ženatý a mám dítě. Utřel jsem se, oblékl, a byl jsem z toho velmi špatný. Ingrid vylezla z vody pár minut po mně. Usmívala se jako sluníčko.

Toto jsem nikdy neudělal. Opilý nejsem, tak jsem zblbnul. A dost.

Ingrid byla na mě velmi příjemná. Vypustila vanu a hned ji dala do pucu. Říkám – prosím promiň, to se asi nemělo stát. Ona mě políbila, dala svůj prst přes svoje ústa, jako - abych nemluvil. Musím ti říct, že tak jemné milování jsem s nikým nezažila. Ale měla jsem všeho všudy jen tři chlapy. Studenta v šestnácti, manžela, a potom mě znásilnil manželův brácha, to bylo strašné, od té doby k nám nesmí. A dnes jsi to ty. Věř mně, že miluješ krásně, pomalu a citlivě, nespěcháš. Pořád jsi mě jemně všude líbal.  Ty miluješ jinak.

Styděl jsem se za sebe. Bylo asi deset, říkám, půjdu spát. Políbila mě, měla na sobě kalhotové pyžamo. Poděkoval jsem a odešel do svého domečku. Začínalo mrznout. Chci zamknout a ono to nejde, nejsou v zámku klíče. Bylo mně vedro. Postel byla čisťunká jak padlý sníh. Lehl jsem si jen tak, bylo mně teplo, termostatem jsem ubral topení.

Přemýšlel jsem. Najednou přišla Inge. Nesla nějaký tác s pitím a jídlem. Nemohu nic ani vidět. Byl jsem ve stínu malé lampy, tak nevěděla, že jsem nahý. Sedla si na okraj postele a hladila mně šlapky, víc a víc - jako masáž. Vstala, otevřela skříňku, po paměti, a vyndala nějakou lahvičku. Kápla si voňavý bylinný olej do dlaně a začala mně masírovat nohy. Velká úleva, cítil jsem to. Byla velmi citlivá a opatrná, hladila mě výš. Byla to nádhera. Zapomněl jsem na všechna svoje předsevzetí. Zapomněl jsem na všechno. To nebylo milování, to byl uragan nade mnou, pode mnou, vedle mě, všude. Její jazyk dělal divy. Jemně mně dala polibek až na bradavky. Obrátili jsme se, já to zopakoval na ní. Úplně se uvolnila, a milovala se do taktu se mnou. Jako bychom se dlouho znali. Nevím, co se všechno dělo, nevím nic.

Seděli jsme jen tak proti sobě v mé velké posteli, nohy přikryté dekou. Nalila jejich pálenku, řekl bych z jahod, nebo malin nebo směs. Moc to bylo sladké.

Víš, pochop, já jsem už třetí měsíc sama. A ty jsi jiný než naši muži. Hned, když jsem tě uviděla, tak jsem si řekla, ano. Kdyby i mělo přijít zemětřesení, ty budeš můj. Já jsem si myslel, vždyť to bylo zemětřesení, asi se otřásla zem i v Československu.

Ale buďte rádi, že nevíte, jak vypadám, jsem dalek krásným mužům a hercům, před kterými obdivovatelky padají na zem. Jsem obyčejný Moravák, prach obyčejný Moravák. Mám rád na prvním místě manželku, pak Československo – nebo teď je to asi nějak naopak?

Už to nebudu prodlužovat, bydlel jsem tam ještě tři noci. Nechci být impertinentní. Byl jsem rád, že odlétalo letadlo z Oslo do Frankfurtu a odtud do Prahy. Pane Bože, snad to přežiji. Kde domov můj…….Jsem darebák, tak hodnou manželku si nezasloužím.

Norové jsou zvláštní lidé, příjemní, dost pijí, žena tam většinou hraje první housle, hodně pracuje – vše kolem domu a domácnosti, ale také ví, ví přesně, co chce. U každého domu na vesnici svítí trvale světlo nade dveřmi. Starý to zvyk, když v noci někdo zabloudí, aby našel cestu k lidem. Krásný to zvyk.                                           

Tento příběh má pokračování, ale až snad někdy příště. Vždyť nevíte, jak dopadly ty obchody, to je to nejdůležitější. Ani nevíte, co bylo dále s Ingrid, jaká tragédie ji potkala. Nevíte, jestli moje nerozumné dovádění nemělo následky jak v Norsku, tak v Česku. Nemohu vás nechat přece jen tak. Asi to budu muset tedy někdy dovyprávět.

A je-li už večer, tak vám přeji dobrou noc.

Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

britrodukt.png

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

TÉMATA