Můj svět – řemesla, aneb co dál?
Ilustrační foto :pixabay. com

Můj svět – řemesla, aneb co dál?

10. 7. 2020

Měli jsme teď již na prázdninách vnuky. Týden. Chlapec skoro 14 roků a dívenka deset roků. Kluk už žádné hlídání nepotřebuje, vlastně naopak, nutně potřebuje, aby jedl, zavčas přišel domů a nečuměl pořád do tabletu, třeba do dvou do rána, tak babička je jako přísný a spravedlivý dozorce. Dívenka nahrazuje babičce vše, je milá, mazlivá a má babičku ráda. Ten týden prošel hladce jako nůž máslem, dohlédli jsme na rovnátka zubů, a vařilo se a vařilo, babička vaří dobře. Děti umí jíst, jí spořádaně, a jí hodně. No, Pán Bůh zaplať.

Ptal jsem se chlapce, tak ještě rok školy a co dál. Obě děti se velmi dobře učí. Řekl po pravdě, že ještě neví. Ještě v něm nepučí žádný základní směr, buď technický, nebo univerzitní. On zatím neví. Zájmů hodně. Oba rodiče jsou velmi pracovití, otec je až workoholik, odborník přes pneumatiky. Maminka je technička, pracuje na mapách, velmi zajímavé zaměstnání, ale trvale u PC. (V mém mládí i já váhal, jestli nepůjdu na obor Geodezie, jak se to tehdy odborně nazývalo, moc se mně to líbilo a líbí se mně to dodnes. Mapy miluji.)

Začal jsem jim nenápadně vyprávět o některých řemeslech. Byla dopoledne letní bouřka, a tak jsme seděli a já vyprávěl. O tom, jak se k nám dostane na stůl třeba ten vídeňský řízek, a popsal jsem to už od toho narození telátka, celou cestu až po to, kdy to babička obalila ve strouhance a dala na tuk smažit. Vyprávěl jsem jim o stavařině, drsná stavbařská řemesla, bez ohledu na počasí, pod trvalou kritikou veřejnosti. Vyprávěl jsem i o klempířích, tesařích, obkladačích, asfaltérech, betonářích či železářích.

Ponořili jsme se i do profese dálkových řidičů nákladních automobilů, vinařů, rolníků – pěstitelů základních potravin na polích. Vše je zajímalo. Zabrousil jsem do uměleckých řemesel, k hudebníkům, malířům či sochařům.

Říkám – děti, řemeslo, to je zlaté dno. Ale řemeslo musí bavit. Kdo nemá rád přírodu, neměl by být lesákem, zemědělcem, vinařem. Kdo nechce mít pravidelnou pracovní dobu, neměl by být spojován s řemeslem černým, zámečník, kovář, soustružník, CNC stroje. Ti pracují ve fabrikách, v dílnách. To vše je většinou v dílně zavřené a na jednom místě. A zase řidič TIR nesmí hlídat volné soboty nebo neděle, protože to on je třeba zrovna ve Francii nebo v Estonsku a do Česka je daleko, a on nakládá zboží.

Každé řemeslo má své výhody a nevýhody – popisuji to. IT pracovník – čumí trvale do počítačů, sedí za stolem. Pracovník rybářství na Pohořelicku, ten se zase celý den stará venku v přírodě o chov ryb, krmí je, pečuje o jejich zdraví, honí zloděje ryb, dává násady.

Sestřička v nemocnici nemůže říct pánovi, který má žloutenku, že se ho štítí, musí se o něho postarat, musí mu vzít krev apod., odvézt ho na infekční oddělení, kde má perfektní péči. Ano, riskuje svoje zdraví, i ten pan doktor, co toho člověka léčí.

A tak bych mohl pokračovat dál a dál, říkám. Žádná práce není méněcenná. Popeláře a zahradníky potřebujeme jako soli. Jak by to naše město, ta naše ulice nebo naše vlast vypadaly. Bylo by to vše zanedbané a plné odpadků. A když jdete na nějakém tom letním koncertě té své oblíbené skupiny na záchod, jsou tam mobilní záchody. A vidíte, říkám, ten záchod tam musel někdo dovézt, osadit, musí ho zase odvézt, vyčistit, desinfikovat, aby se jinde někdo mohl opět vyčurat na čisté toaletě. I na toto musí být lidé. I toto je řemeslo.

Vysvětlil jsem jim, jak se nám voda dostává do baterie nad umyvadlem a proč je jednou vpravo teplá a zase vlevo je studená. Díky pracovníkům vodáren, díky ohřevu v kotelně. A že my v Česku máme velmi kvalitní pitnou vodu.

Přijeli jste vlakem, i toto železničářské řemeslo, je krásné řemeslo, i autobusáci, i piloti letadel. I hasiči a záchranáři.

Ano a existuje ještě tisíc řemesel, starých řemesel, i nově vzniklých, bez kterých náš život by nemohl být. Proto jsem podotkl, važte si každé lidské práce. Žádná práce není pod lidskou úroveň.

Že jsem nemluvil a nepíši o právnících a o ekonomech? Schválně! Právníků a ekonomů máme tolik, že až se bude dláždit nově Václavské náměstí, tak bychom je mohli použít, a dlažbu pod Svatým Václavem použít z těchto profesí. Bohužel je jich tolik špatných, v těchto profesích, že asi Václavské náměstí nebude stačit. Ani těm dětem o tom nebudu raději vykládat. Jak rád se dívám na pana Martina Růžka v TV příbězích o právníku na venkově, bezelstný, pomáhající venkovským lidem, řešící malé věci rukou mávnutím, a u těch horších pomáhá zase u soudu. Krásná to role a krásné to příběhy. Velice vzdálené dnešní realitě.

Ano, ano. Řemeslo má zlaté dno.

P. S.

A ty, milý Martine, se rozhodni, nepodléhej tlakům, rozhodni se svobodně. Moji rodiče mně do mého rozhodování, před více jak šedesáti roky, nemluvili. Jen to se mnou vše probrali a já řekl svůj názor. Věřili mně.

Hodnocení:
(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.