Motoristické vteřiny – pohoda v autě při jízdě, základ bezpečné jízdy.

Motoristické vteřiny – pohoda v autě při jízdě, základ bezpečné jízdy.

25. 8. 2020

Moji kolegové a kolegyně, seniorky a senioři, řidičky a řidiči. Dnes bych rád, kdyby si to přečetli i neřidičky a neřidiči.  Řekl jsem si, že se dotkneme celkem choulostivé problematiky, a to je pohoda v autě, pohoda při jízdě na výlet nebo za nějakými povinnostmi. Pohoda totiž může velmi kladně, ale i negativně ovlivnit řidiče, ovlivnit jeho soustředění se na provoz a řízení vozu, na jeho stoprocentní pozornost, kdy se musí věnovat bezpečnosti silničního provozu. 

Asi je rozdíl, pokud jedeme pracovně nebo služebně, ve voze vezeme své kolegy, své obchodní partnery, apod. a ty si nemůžeme většinou vybírat. Pokud navíc jedu také jako řidič, musím se věnovat řízení a nepodléhat pracovním náladám uvnitř vozu.

My jsme ale již většinou věku pokročilejšího, jsme již asi v důchodu, a tak vybrat si posádku do vozu si můžeme většinou dovolit. Ano, jsou zde určitá omezení – a to je rodina. Švagrovou z Horních Kotěhůlek nesnáším, ale vzít ji po cestě k neteři na svatbu mým vozem, asi splnit musím, ale slíbím si sám pro sebe, že mě tentokrát ta baba nevytočí, a nebudu na její nevhodné dotazy a poznámky reagovat,…..

Připravme si proto několik modelových situací, které se nám staly nebo mohou stát.

Začínám tou nejhorší a možná nejnáročnější situací. Vezeme rodinu či přátele na pohřeb jejich rodinného příslušníka, ať již blízkého nebo vzdálenějšího, nebo známého. (Ano, v pokročilejším věku už častěji pohřby navštěvujeme.) Ve voze se musí zachovávat jakási pieta, čím bližší rodina to je, tím musíme ctít choulostivost situace. Vyprávět po cestě „košilaté“ vtipy, tak to může jen nezdvořilec. Taktéž hádat se s manželkou, jestli je lepší jet ke hřbitovu či domu smutku po ul. Nádražní, anebo po Dolní ulici, také není nutné. Jedeme se přece s někým blízkým uctivě rozloučit. A je jedno, jestli přes ul. Nádražní nebo přes ul. Dolní. Zabrzděte svoje výlevy a své prosazování pravdy. Třeba ten druhý na zesnulého rád vzpomíná, a právě, když vy nyní zvyšujete hlas kvůli ulici Dolní, tak si vzpomněl, jak se chodili spolu koupat k rybníku, nebo chodili na ryby, nebo na houby, či za děvčaty, apod. Váš zvýšený hlas to tiché vzpomínání, ano, přeruší. A to je škoda. Vy i třeba máte pravdu, že po Dolní ulici je to o 100 metrů blíže, ale není to v den pohřbu zesnulého jedno? Ano, je to jedno! A už je po pohodě v autě, i když pohoda je v duchu vzpomínek na kamaráda, bratra či sestru, apod., kteří nás právě navždy opustili. Snažme se najít pohodu a klid i v tak vypjaté situaci. 

Děti ve voze. O tom se toho napsalo tolik a tolik, že se budu opakovat a redakci i60 přísahám, že jsem to nezkopíroval. Ano, děti ve voze, toť problém, většinou velký. Většina dětí, za pár minut potom, co se rozjedeme, tak přijde s otázkou – už tam budeme? Nebo – mě to tady nebaví! Nebo já mám žízeň, já mám hlad, chce se mně čurat, v autě je komár, a tak podobně. Můj přístup k dětem ve voze je tvrdý. Před cestou se zeptám – chcete tam a tam jet? Odpoví-li ano – je to jednodušší. Odpoví-li ne, a je to jen výlet, tak prostě nikam nejedeme. Nikdy nikoho do ničeho nenutím, neb on mně to vždy brzo vrátí i s úroky. Když už jde o krátký autovýlet (dlouhé s dětmi po zkušenostech nedělám), tak vzadu s dětmi sedí babička, aby byla schopna ty dva naše rváče porovnat. Držím zásadu - v autě se nejí, a nepije. Vypnu stahování oken na zadních sedadlech, neb děti si s tím rádi hrají, a zapnu tak zvanou dětskou pojistku, aby zadní dveře nešly otevřít zevnitř vozu. Zastavuji v případě – mně se chce zvracet. To chápu. To se může stát komukoliv. Jsem připraven, až se dítě vyzvrací, tak vytáhnu Kinedryl, a lup, už ho má malý capart v sobě. Obyčejně se ale nezvrací, bývá to od dětí často jen finta, taková malá vzpoura. Totéž platí i s čuráním. Počkám si, až ta kapka ukápne. Jestli ne, tak běda. Vím, že chápete, že vše to píši s nadsázkou, ale dětem je nutné stanovit mantinely – to smíš a to již ne. A podle toho také ta pohoda ve voze je. Zásadně se držím tohoto mého názoru – prarodiče děti „jen“ hlídají, rodiče děti své vychovávají. Nenechte se vyprovokovat dětmi a věnujte se řízení s veškerou odpovědností. Možná se vám zdá, že ty problémy s dětmi zveličuji. Ano. Ale jsou bohužel někdy i takové situace ve skutečnosti.

Dospělí ve voze. Jedete na výlet a vaše paní vám z ničehož nic oznámí – naše šestnáctiletá vnučka Lolitka je v jiném stavu. Vy jako řidič a děda v jedné osobě máte asi dvě možnosti. První možnost zastavit na nejbližším vhodném místě a reagovat – tak to mně Maruško říkáš teď a tady? A co na to její rodiče. Ruce se vám roztřepaly, chtěl jste, aby šla po gymplu na fildu. A už se hádáte a už je po pohodě, nálada ve voze je na bodu mrazu. Ptám se? Proč si to vaše paní nenechá odpoledne ke kávě? Bylo by to jistější. Je zde druhá možnost, tak reagoval můj otec na to, když mu moje matka v autě oznámila, že jejich dcera a tedy moje sestra je v sedmnácti těhotná. Otec plácl maminku vedle něho sedící po koleni a řekl s úsměvem:“ co by za to, Maruško, jiná ženská dala, která nemůže otěhotnět! Maminko, chystej svatbu“!. Zasmál se a bylo to. Ano, podle mě, to byla reakce velmi rozumná. Moji rodiče byli nad věcí.

Ona to může být i věta – tatínku, ráno jsem byla na dvoře a spadl nám kurník i se slepicemi, uhnila asi jedna zadní noha. Tatínek řekne, no to mně říkáš teď, padesát kilometrů od domova? Já jsem na to zapomněla. I taková zpráva naruší pohodu. A teď babo raď? Má se tatínek otočit, a jet zpět, nebo pojedeme a dokončíme cestu k sestře, jak jsme jí slíbili? Pohoda je pryč.

Takových případů, kdy se pokusíme sdělit ve voze ohromující zprávu, je mnoho. Nedělejte to. Řízení auta je věc náročná, provoz je velký a řidič se musí věnovat řízení, a ne věcem, které vypadnou z úst spolujezdce. Nemusí to být jen vážné věci, třeba v rodině. Může to být i vaše drobná kritika toho, co řidič dělá nebo jak řídí, jako – pozor, zprava je auto, pozor, tady je škola, nejeď tak rychle, proč jedeš tak pomalu, nepředjížděj, předjeď, apod., apod. Řidič řídí a je odpovědný za svoji jízdu, prosím, spolujezdci, neraďte, on ví, jak se má chovat a co má dělat.

Nesnažte se také ovládat za řidiče přístroje na palubní desce. Řidič ví a zná, co a jak, a on to umí, vy jste spolujezdec. A je jedno, jestli řídí muž nebo žena. Oba radílky na sedadle spolujezdce bych „zákonem zakázal“. I já jsem si musel tvrdě vybojovat právo řidiče v autě. Švagrové jsem jednou po pár kilometrech, kdy seděla vedle mě, řekl, ještě jedno slovo a vysadím tě, já tě tady už nechci. Já jezdím bezpečně a ty drž ústa (neřekl jsem ústa…) na zámku. Tvrdě a slušně, ale jasně. Víte, jízda v autě je totéž jako nedělní oběd, anebo dárky pod vánočním stromkem. U nedělního obědu se také chováme slušně, děkujeme kuchaři za to, že uvařil (ať je to maminka, tatínek, babička apod.), jíme jeden knedlík za druhým a usmíváme se plným panděrem. František Nepil ve svých povídkách také psal o vánočních dárcích, chvalte vše, co dostanete, buďte překvapeni, atd. Kdyby vám ten darovaný klobouk, který vám donesl Ježíšek, padl třeba až po uši, tak řekněte – jak mně ten klobouk dobře sedí. A o tom je i jízda v autě. Řidič vás veze a zodpovídá za vás. Řidič není vašim podřízeným (až na pracovní výjimky), abyste mu přikazovali, nedej bože na něho křičeli, ale je to váš druh, kamarád, manžel nebo manželka. Proto je na prvním místě pohoda, potom pohoda a zase potom pohoda. To je základ. Proto je také v autobusech zákaz hovořit s řidičem během jízdy, řidič se musí plně věnovat řízení.

Čím si zpříjemnit jízdu v autě. Já to řeším posloucháním rádia, nebo si pustím MP3 s nějakou rozhlasovou hrou, či nějaký koncert, při dlouhých cestách. To je individuální. Ale poslouchání hudby je pro mě vždy ve prospěch dobré pohody a dobré nálady. Samozřejmé je, když je nás v autě víc, musím hudební produkci přizpůsobit obecně tomu, aby se líbila skoro všem. Dechovku třeba někdo nemusí, tak přeladím na country, apod.

Čím si také zpříjemnit jízdu v autě – např. dobrým seřízením klimatizace či topení, čistotou ve vozidle, nevětrat při jízdě okny, když používáte klimatizaci – většina moderních klimatizací vypíná při otevřených dveří nebo oknech, hlídat si otevření okna střešního, průvan vám může po delší jízdě způsobit dost vážné zdravotní problémy, atd. Toto vše také dělá pohodu ve voze.

Čím si také ještě zpříjemnit jízdu v autě – pravidelnými přestávkami, zajít si na občerstvení, na kávu, zastavit se na krásném přírodním místě, rozhlédnout se po naší krásné krajině. Kuřáci, zapalte si venku cigaretu a vychutnejte si ji. Labužnicky, jak to umíte, nikdy, ale nekuřte v autě.

Pohoda ve voze je důležitý psychologický základ pro dobrou a bezpečnou jízdu, ať je to již na krátké či dlouhé vzdálenosti. Stresy za volant nepatří. Stres nechejte doma. Až se vrátíte, tak ho snad doma vyřešíte.

Na závěr malá příhoda: Jednou, a je to asi dva roky, jsme vezli s manželkou dva synovce, kolem dvaceti roků, na svatbu, jeden student a druhý těsně po vyučení. Ženich si mě vybral jako svědka. Přislíbil jsem, že tyto dva mladíky vezmu do vozu, není to daleko, jen asi třicet kilometrů. Ve zpětném zrcátku jsem si všiml po cestě jakýchsi grimas obou chlapců - během naší krátké jízdy. V cíli cesty chlapci vypadli jak z kina z mého vozu. Až jsme se přivítali s ostatními svatebčany, vzal jsem si tyto dva moje spolujezdce stranou. Hoši, co máte za připomínky ke mně, řekněte mně to – strýcu, oni hrdě, jedeš jak podělanej, nepředjíždíš, dals dvakrát přednost na přechodu. Já, když mně taťka půjčí auto, říká student, tak těch třicet kilometrů dělám za dvacet minut. Já jen řekl – poslouchejte chlapci, za prvé - ani jeden z vás nepoděkoval, když jste vylezli. Za druhé - nepředjíždím tam, kde to nejde, v obci jezdím v zásadě předepsanou rychlostí, a přednost chodců na přechodu je přímo ve vyhlášce, a matku s kočárkem, tu já ctím na přechodu dvakrát tolik. Jinak, zpět už se mnou nejedete, jsem podle vás špatný řidič a já potřebuji pohodu ve voze. Ale, strýcu, nám tady z té „prdele“ v noci nic nejede? Chlapče, odvětil jsem, ta „prdel“ jak říkáš, je tvoje rodná víska, je to rodná víska tvé maminky i tvého otce. A bylo to. Sestra nás viděla, a přiběhla, co se děje, já jen – Aničko nic, my jsme si jen upřesnili odjezd.

Pohodou ve voze, to děláme také hodně pro šťastné a hlavně bezpečné návraty z našich cest.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Zavřít reklamu