Můj svět - nedokončené stavby ve střední Evropě
Ilustrační foto: pixabay.com

Můj svět - nedokončené stavby ve střední Evropě

21. 10. 2020

Asi je těchto staveb bezpočet. Ale já se chci dnes zastavit u tří významných staveb: Hitlerova dálnice na jižní, střední Moravě a ve východních Čechách, Jaderná elektrárna v Dolním Rakousku a Vodní dílo a elektrárna Nagymáros v Maďarsku. Proč si chci připomenout tuto minulost. Mám dojem, že zapomínáme. Mám dojem, že novináři se velmi rádi chytnou toho a) a to b) již je mimo jejich zájem.

Jsem technik, celý život nic jiného než stavařskou profesi nedělám. Nezměnil jsem řemeslo a zaměstnání jsem změnil jen párkrát, z toho dvakrát kvůli reorganizaci, takže jsem zůstal dělat dál, co jsem dělal, jen jsme se nejmenovali ABC, ale XYZ. Asi dost nemyslitelné pro dnešní mladou generaci, která si myslí, že při honbě za vyššími výdělky, musí rok co rok měnit místo. Proto máte na trhu práce tolik „rychlokvašek“, tolik „odborníků“, kteří vám přesně řeknou, co chtějí a kolik za to chtějí, ale vysvětlit rozdíl mezi portlandským cementem a vysokopecním cementem, to už nedovedou.

A tak k naší problematice.

Hitlerova dálnice. Odborníci na dopravní infrastrukturu fašistického Německa na ni zpracovali projekty již ve třicátých a začátkem čtyřicátých let minulého století. Dálnice Vídeň – Vratislav (v Böhmen und Mähren také známá jako Hitlerova dálnice), tato nedostavěná dálnice už měla i číslo dálnice a to A88 (sleduje v části dnešní silnici Brno – Svitavy č. I/43 tj. budoucí D43), která vedla přes Moravu a východní Čechy. Podle projektu měla mít dálnice Vídeň – Vratislav  délku 320 km. Na území Česka bylo celkem rozestavěno 83 km, z toho hrubá stavba byla dokončena v okolí Brna a dále ve směru na sever – tam trasa prochází Boskovickou brázdou a bylo tehdy zde již provedeno celkem cca 40 km kompletní hrubé stavby dálnice – tedy mostů, kanalizací, zářezů, zemního tělesa, a to na normovou šířku 28,5 metrů. Stavbu prováděla tehdejší německá společnost Reichsautobahn (RAB). Po II. světové válce však nebyla vhodná politická situace pro dokončení. Byl to velký odpor k fašismu, k Německu. Což byla ale škoda, neboť by to bylo s minimálními náklady k dokončení a to zejména v úseku kolem Brna, a dále Brno – do okolí Moravské Třebové.

Po roce 1968/69 se opět mezi silničáři rozjela velká propagační technická akce s podporou v politických místních orgánech na dokončení této tzv. Hitlerovy dálnice. Bohužel i v této době došlo k obratu díky srpnu 1968, pro dostavbu k obratu, ale negativnímu. Nová velká podpora byla získána v polovině let 80. minulého století. Rok 1989 však opět udělal tečku za veškerou snahou, nejen díky politikům, ale bohužel v Brně i kvůli „zeleným“. Třicet let se v Jihomoravském kraji jedná a jedná a jedná. Ale, kde nic tu nic. Nyní je v Brně po 30 letech čerstvě odsouhlasen nový územní plán a v něm je zakotvena nová trasa této dálnice D43. Zelení však ihned ten den prohlásili, že se budou odvolávat k soudu. Denně 20 000 vozidel na I/43 však pro tyto pseudo-ochránce životného prostředí nic neznamená. Škoda nedokončené dálnice. Škoda dalšího ničení životního prostředí v obcích, kudy vede silnice I/43. Dnes je bývalá Hitlerova dálnice zarostlá lesy a křovinami, někde jsou nepovolená políčka nebo zahrádky, skládky odpadků – zakázané apod.

Jaderná elektrárna Zwentendorf, Rakousko. Vážení čtenáři, kdo z vás nejste přímo v obraze, tak vás překvapí slova Rakousko a jaderná elektrárna. Ne, nezbláznil jsem se. Je to pravda. V roce 1972 byla zahájena výstavba jaderné elektrárny Zwentendorf v Rakousku. Výkon této elektrárny byl naplánován na 700 MW a měl pokrývat asi 10 % spotřeby elektrické energie Rakouska. Zwentendorf an der Donau je městys v Rakousku ve spolkové zemi Dolní Rakousy v okrese Tulln. Leží mezi městy Tulln a Krems u dálnice S5, obě jsou to malebná městečka. Od Vídně vzdálené jen asi 20 km. Rakouská vláda se rozhodla vyhlásit v roce 1978 referendum o zprovoznění hotové Jaderné elektrárny Zwentendorf, tehdy byl kancléř pan Bruno Kreisky. Referendum však, pouhou většinou 0,5% (bylo to jen asi 20 000 hlasů), rozhodlo dokončenou elektrárnu neuvádět do provozu. Takže Jaderná elektrárna je kompletně dokončena, je zakonzervována, miliony EURO stojí její roční trvalá údržba. V administrativní budově elektrárny je nyní nějaké školicí středisko. Zatím se nenašla v Rakousku politická vůle se tímto problémem znovu zabývat. A teď prosím pozor. To nejlepší nakonec. Rakousko nemá dostatek elektrické energie a tuto musí nakupovat. Proto po tomto negativním referendu museli Rakušáci postavit dva nové bloky elektrárny, tepelné elektrárny na uhlí, a to dostavbou elektrárny v obci Dürnrohr (výkon 756 MW), také nedaleko města Tulln. Pro její zásobování polským uhlím musely být rekonstruovány některé mosty a komunikace ve Vídni. Podle zpráv odborníků je dnes okolí Vídně mnohem více radioaktivní, než kdyby zde byla v provozu mnou zmiňována a zakonzervovaná atomová elektrárna Zwentendorf. Důvodem je, že spalované uhlí z Polska údajně částečně obsahuje uran. Paradox, že. Škoda uzavřené elektrárny. (Nikomu to neříkejte, ale Rakousko dlouhodobě nakupuje naši elektrickou energii – třeba z Dukovan a Temelína.)

Přehrada a vodní elektrárna Nagymáros, Maďarsko. Musíme začít popisovat situaci už v Československu v období 80. let minulého století. Musíme se vrátit dokonce do roku 1954 a roku 1965, kdy na jižním Slovensku a severním Maďarsku byly díky Dunaji dvě velké povodně. Tehdejší Československo a Maďarsko uzavírají v rámci RVHP dohodu a rozhodly se, již v r. 1976, o výstavbě na sebe navazujících děl na Dunaji a to vodních děl Gabčíkovo (Slovensko) a Nagymáros (Maďarsko). Bylo technicky rozhodnuto, že obě díla budou na sebe navazovat, každý stát si ale zajistí vlastní výstavbu. Původní návrhy, že vše postaví Československo, tak to diplomaticky nabouralo Rakousko, které mělo mimořádný zájem o výstavbu díla Nagymáros, i s tím, že dají Maďarům velkou půjčku, kterou budou potom Maďaři splácet Rakousku dodávkami elektrického proudu. Projekty běžely, Maďaři se ale stavěli k těmto projektům od začátku velmi chladně. Tehdy ale RVHP měla velkou sílu, a uložila Maďarům plnit termíny a dohody. Přišel však rok 1989 a 1990, potažmo rok 1993. V říjnu 1989 Maďarsko vypovědělo Československu dohodu o výstavbě vodního díla Nagymáros. Stavba Vodního díla Nagymáros byla doslova srovnána se zemí a pozemky uvedeny do původního stavu.     

Cituji z odborného tisku: „Stupeň Nagymáros na maďarské straně měl sloužit jako vyrovnávací nádrž pro elektrárnu na VD Gabčíkovo. Aby byl umožněn její špičkový provoz, tento stupeň měl být vybaven průtočnou elektrárnou o výkonu 158 MW, dále měl zlepšit plavební podmínky na Dunaji a to v délce okolo 95 km.“Konec citátu.

 A co teď. I u nás byla bohužel napřed politika a potom ekonomika, v té době, tedy v r. 1990. Přece jenom se jakýs takýs zdravý rozum zachoval až do r. 1993. Došlo k rozdělení Československa. A ejhle, jsme opět skoro na začátku, mnoho Slováků nechtělo pokračovat ve vodním díle Gabčíkovo. Přece jenom se podařilo hráz dokončit na Gabčíkovu v říjnu 1992 a nezatopit území Maďarska, to Maďaři kategoricky zakázali.

Elektrárnu, jako další část stavby se podařilo již Slovenskou republikou dokončit v r. 1996, 8 ks velkých Kaplanových turbin z ČKD Blansko, je schopno generovat až 720 MW. Bez dobudované vyrovnávací nádrže u obce Nagymáros, však  lze tento výkon využít jen nejvýše z poloviny až ze 70%. Toto Vodní dílo a elektrárna Gabčíkovo je podle vládních dohod z roku 1993 plně v majetku Slovenské republiky.

A co tedy vodní dílo a elektrárna Nagymáros? Nic. Stavba se celkově zlikvidovala, Československo to tehdy dalo ještě k soudu do Haagu, ale prakticky nic. Soud v Haagu vlastně taky nic. Rakušáci dostávali náhradu za Nagymáros, za nedodaný elektrický proud od Maďarů. Povodně v okolí Nagymáros a Budapešti hrozí dále. Škoda, byla to čistá energie, bylo vše připraveno. A tak mě napadá – komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí.

Začali jsme za druhé světové války, minulém století, s tzv. Hitlerovou dálnicí, mohla být hotová z Brna do Svitav. Ale nic.

Potom jsme se dostali do Rakouska sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Jaderná elektrárna Zwentendorf stojí a nikdy nepracovala. Taky nic.

Nakonec jsem se dotkl vodních děl Gabčíkovo a Nagymáros, to se dokončilo možná z poloviny a dále nic.

Asi jsme v EU velmi bohatí, když si můžeme dovolit takto rozhazovat. Ale politici nenesou za svá rozhodnutí nikdy žádnou odpovědnost. A to je škoda. Tady ve střední Evropě se promrhaly miliardy a miliardy, ptáte se čeho? Je to jedno, jestli šilinků, nebo forintů nebo korun. Promrhaly miliardy myšlenek zdravého lidského rozumu.

Mám vážné obavy, že tady už neplatí to staré německo-rakouské přísloví: Es kommt der Tag… či maďarské přísloví: A fiatal mezőgazdasági termelő jobban gondolkodik, mint a régi mezőgazdasági termelő (Mladý sedlák lépe přemýšlí, jak starý sedlák) nebo to naše české přísloví – Pravda zvítězí….

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.