Marta - zase na Valdštejně
www.objevujpamatky.cz

Marta - zase na Valdštejně

11. 5. 2021

Víkend na Valdštejně se Martě samozřejmě zamlouval. Prostředí už dokonale znala, a tak nemusela příliš přemýšlet o tom, co připravit a zabalit. Petr se postaral o přípravu veškeré fotografické techniky a její pečlivé a bezpečné uložení do auta. Marta měla na starosti ostatní praktické věci a hlavně jídlo. Restaurace zatím otevřené nejsou, a tak bylo nutné si něco připravit předem. Ale už věděla, že Petr nemá na jídlo nějaké zvláštní nároky. Prostě sní to, co je na stole, a ještě jí s úsměvem poděkuje. To se jí na něm líbilo, že s poděkováním za jídlo nepřestal ani teď, kdy už spolu delší dobu žijí. Zpočátku se jí to zdálo až příliš zdvořilé, ale pak si zvykla, že to k němu prostě patří. Dokonce i její syn Libor a Martin ho už párkrát (možná i nevědomky) napodobili, když seděli všichni společně u stolu.

Předpověď počasí na pátek byla vynikající, a tak si vzali v práci volno a vyrazili už dopoledne. V Turnově se zastavili u kastelána, aby si vyzvedli klíče od hradu. O víkendu bude hrad pouze “jejich”. Jen v neděli odpoledne kastelán přijede na hrad, aby jim podrobněji vysvětlil, jakým způsobem se tady konají svatby. To už by tu měla být i Lenka s Martinem, kteří si sem na neděli naplánovali výlet.

Petr se pustil prakticky hned do focení, protože počasí bylo ideální. Marta mu občas asistovala, když něco potřeboval, ale spíš se většinu času kochala a užívala si pobyt na čerstvém vzduchu a v nezvykle působivém prostředí. Ve vzduchu byla cítit vůně jara a svěží zeleň se drala na svět všemi skulinami. U paty chodiště vykvetly trsy fialek, mezi dlaždicemi svítily bílé kvítky sedmikrásek. Na úpatí hradu odkvétaly trnkové keře, v lesním porostu sem tam zářily kvetoucí plané třešně. A všechno korunovalo nepřetržité trylkování ptáků. Petrovi šlo focení docela od ruky, a tak Martu napadlo, že by si mohli odpoledne udělat nějaký výlet do okolí. Došla si pro tablet, usadila se na lavičce a zachumlala se do deky. Na delší sezení venku bez deky bylo ještě chladno. Zobrazila si podrobnou mapu okolí a prohlížela si zajímavá místa v krajině. Naladila se na výletní vlnu, ale při obědě jí Petr udělal čáru přes rozpočet. Jen tak mimochodem jí oznámil, že na odpoledne má dohodnuté focení s Kamilou. S tou, co už jednou fotil a teď potřebuje i nějaké fotky z exteriéru. Tady na hradě se to moc hodí, a navíc nebydlí odsud daleko. A samozřejmě by byl rád, kdyby mu Marta asistovala. Občas bude potřeba, aby podržela odraznou desku nebo upravila případné stínění. Marta, ač nerada, svoje myšlenky na výlet beze slova spolkla. Jen si pomyslela, že jí to mohl Petr říct dřív. Nic by si neplánovala.

Kamila přijela na Valdštejn o půl hodiny později, samozřejmě jen s nějakou trapnou omluvou. Petr to přešel a začal si připravovat focení. Kamila se šla převléknout a upravit do jejich koupelny. A Marta podle pokynů připravila na venkovní stolek džbánek vody, láhev pomerančového džusu a skleničky. Do focení Petrovi nikdy nemluvila, ale dnes poprvé jí vadilo, že při něm bude asistovat. Snažila se nevidět Kamiliny přidrzlé pohledy na Petra. Pokoušela se nevnímat její hloupé a tak trochu primitivní řeči. Petr se sice choval profesionálně, ale Martě se zdálo, že se v této situaci pohybuje jako ryba ve vodě. Snažila se být objektivní, ale její vnitřní nechuť k přítomné dívce se bez ohledu na její rozumové snahy stupňovala. Když si dali ve focení pauzu a sedli si ke stolku, aby Kamilka doplnila tekutiny, Marta se omluvila a odešla do apartmánu. Zblízka jejich cvrlikání sledovat nemusí.

Když se po půlhodině vyměřené Petrem na relax vrátila na nádvoří, seděli oba stále u stolku a smáli se jako pominutí. Kamila vysloveně svěží, čerstvá a tak nekonečně mladá! Petr byl možná trochu zaskočený Martiným návratem, protože se hned podíval na hodinky. A Marta byla zase zmatená svými pocity. Nic se přece neděje! Jen se v jejím nitru zbláznila nějaká kontrolka a stále zuřivě blikala. Oddechla si až v okamžiku, kdy Kamila konečně opustila Valdštejn. Petr zasedl k počítači a dlouho se probíral tím, co dnes nafotil. Otevřel si k tomu láhev piva a vypadal spokojeně. Marta na něj chvíli čekala v posteli, ale pak ji přemohl spánek.

Během noci se spustil silný déšť a vytrvale bubnoval na plechovou střechu. Marta si hluk deště uvědomila brzy poté, co procitla. Zlobila se sama na sebe, že už nespí. Převalovala se v posteli a snažila se najít nějakou polohu, ve které by se jí podařilo ještě chvíli zabrat. Ze zkušenosti věděla, že Petr si bude svůj spánek vychutnávat ještě dlouho. Ale jí už se usnout nedařilo. I když si to nepřála, tak se jí do mysli vkrádaly myšlenky z včerejšího rozmrzelého odpoledne. Neuměla si své rozpoložení nějak rozumně vysvětlit. Že by se cítila ve svém postavení ohrožená mladými dívkami, se kterými Petr občas pracuje? Radši vstala a potichoučku odešla z ložnice. Otevřela si knížku na stránce, kde včera číst přestala. Chtěla se soustředit, ale moc se jí to nedařilo. V poslední době toho vlastně moc nepřečetla. Když žila sama, louskala jednu knížku za druhou a byl to pro ni báječný relax. Možná trochu stereotypní. Teď na čtení čas skoro nemá. A když se nějaká ta chvíle najde, zjistí, že se do knížky už neumí ani pořádně zabrat.

Trochu se polekala, když za ní vrzly dveře. Petr už vstává?
“Dobré ráno Martičko!” řekl nahlas a s úsměvem.
“Co se děje? Zase nějaká změna plánu?” zeptala se překvapeně a znovu si zkontrolovala čas. Takhle brzy Petr bez důvodu nikdy nevstane.
“Včera tě zdejší čerstvé hradní ovzduší krásně uspalo. Tak jsem si řekl, že se aspoň ráno vzbudím dřív a překvapím tě. To jsem ale nepočítal, že utečeš tak brzy z postele. “
“Venku parádně leje a podle předpovědi bude pršet minimálně celé dopoledne. Mám ti připravit něco k snídani?” dodala Marta pragmaticky jakoby netušila, kam jeho myšlenky míří.
“Měl bych chuť na něco docela jiného.” odpověděl, sehnul se k ní a políbil ji na odhalené rameno.
Marta to konečně došlo, ale přesto si zmateně urovnala kabátek od pyžama. Petrovy záměry však byly jasné. Líbal ji, jeho ruce mu sklouzly od Martiných ramenou k pasu a svlékaly jí pyžamo.
“Jen bych tě ještě chtěl nalákat zpátky do ložnice. Ta velká postel je báječná a určitě není jen na spaní.”
Samozřejmě se dala přemluvit. Na milování a mazlení měli konečně soukromí a spoustu času. Venku lilo jako z konve.

Nespěchali, užili si milování plnými doušky. Trochu šílené, trochu něžné, místy rozmarné.
“Když jsem žil sám, párkrát mě napadlo, jestli ještě někdy v životě něco tak krásného zažiju. Nějak jsem si neuměl představit, že bych si našel nějakou jinou ženu. “
“Mně se zdá, že na tebe ženské docela letí. Dokonce i ty mladé.”
“To narážíš na včerejší focení s Kamilou?” napadlo Petra.
“A ne? Ta dělala, co mohla, aby upoutala tvou pozornost.” potvrdila Marta nahlas to, co si o ní myslela.
“Taky jsem si toho včera všiml. Kamila byla dost trapná. Ale občas u toho nakrucovaní měla docela zajímavý výraz.”
“To teda měla.” řekla Marta rozhodně. “Ještě že nefotíš akty.”
“Nefotím, ale rád bych si to taky někdy zkusil.” poškádlil ji Petr. “Třeba s tebou. Jsi krásná, když tu tak po milování odpočíváš.”
První Martina myšlenka byla, že by si měl Petr zajít na oční. Druhá, že je to od něj moc milé. Mlčela a přitulila se k němu co nejblíž.
“Když má člověk v tváři nějaký výraz, když má nějaké emoce a podaří se mi to na fotce zachytit, je to hned jiná úroveň. Ale tenhle pohled na svět se dá použít třeba v normálním životě. Třeba na pracovním pohovoru. Když jsem tě viděl poprvé, myslel jsem si, že jsi hodně přísná žena bez fantazie. Ale pak jsem tě něčím zaujmul a ty ses na mě tak zvláštně podívala. Jako na člověka, který tě začal zajímat. Ten výraz si dodnes pamatuji. I ten svůj zvláštní pocit.”
“Také jsem si toho tehdy všimla, ale chvíli nám to trvalo, než se ty naše zvláštní pocity ozvaly důkladněji.”
“Já jsem z tebe byl trochu zmatený. Občas jsi byla hodně striktní šéfová, nedovolil jsem si mít ani jiný názor. A jindy jsi zase byla krásně bezradná a tvoje oči prosily o pomoc.”
“Opravdu?”
“Opravdu. Teď už snad umím ty tvoje výrazy a pocity trochu přečíst. Právě v tvých očích vidím, že začínáš mít trochu hlad. Co takhle dobrá snídaně do postele?” navrhl Petr.

Odpoledne se počasí naštěstí umoudřilo, a tak se mohli vydat i na ten výlet. Nádherně slunečno bylo i v neděli. Jinak prázdné hradní nádvoří ožilo, když přijeli mladí. Sofie byla z návštěvy hradu nadšená, všechno chtěla hned vidět a měla spousty otázek. Lenka vypadala po dlouhé době svěží a odpočinutá. A Martin si stále něco šuškal s Petrem. Kolem poledního dorazil i kastelán a seznámil je s tím, jak tady na hradě probíhají svatby. Po jeho odchodu se mužská část osádky nečekaně rozhodla, že si vyrazí trochu na skály. Martin si přivezl sebou lezecké vybavení, je škoda nevyužít příležitost. A Petr musel slíbit, že mu jen bude držet palce a nikam nepoleze. A děvčata si zatím můžou probrat detaily svatby a naplánovat co, kde a jak.

Děvčata byla rozhodnutím svých protějšků trochu šokovaná, ale vlastně neměla na výběr. Rezignovaně si na nádvoří donesla lehátka. Aspoň si užijí pobyt na čerstvém vzduchu, když je dnes nejen slunečno, ale mimořádně i nádherně teplo. A zároveň budou mít na očích Sofii, která pobíhala po hradním nádvoří a neustále stále něco zkoumala a objevovala.
“Marto, než začneme plánovat, musím ti něco důležitého říct. “ začala Lenka, když se pohodlně uložila na lehátku. V Martě docela hrklo a hned si dokázala představit spousty komplikací, které mohou všechno změnit. Její výraz asi odpovídal jejímu vnitřnímu zděšení, ale nechala Lenku, aby pokračovala.
“Neboj se, svatba koncem června stále platí. Jen jsme se s Martinem dohodli, že bychom ji chtěli někde jinde. Tady je to sice moc krásné, romantické, ale taky hodně nepraktické. Tak nás napadlo, že bychom radši udělali svatbu u nás ve městě. Na úřadě nebo v altánu v parku, pak slavnostní oběd někde v penzionu a večer třeba posezení doma a na zahradě u domu. “
To byla docela rána pro Martiny plány. Nevěděla, co na to říct a rozpačitě mlčela.
“Chlapi naschvál vypadli, abychom si to vyříkaly spolu. Že prý se přizpůsobí tomu, na čem se dohodneme.” dodala ještě Lenka a pokračovala ve vysvětlování.
“Vlastně jsme na to přišli s Martinem, když jsme probírali, kdo by nám šel za svědky a koho bychom chtěli pozvat. A také co odpoledne a večer po svatbě. Většina pozvaných budou místní, z přespolních bude jen Lada s rodinou a tvůj bratr. Ti by mohli přespat v tvém bytě, ostatní budou spát doma. A mohou odejít ze svatby, kdy se jim bude chtít. Martin prý byl kdysi na nějaké svatbě v penzionu u lesa a bylo to tam bylo moc pěkné. Dá se tam být jak uvnitř, pokud je špatné počasí, tak venku, když je hezky. Děti mají k dispozici dětské hřiště a nedaleko je i lanový park, kdyby se někdo nudil. “
Marta jen vzdychla. Nebyla připravená na takový obrat. Ale uznávala, že na tom návrhu něco je.
“A kdyby se stalo něco neočekávaného a penziony a restaurace by zůstaly zavřené, bude to snazší zorganizovat i svatbu doma. My už bychom to nechtěli odkládat. A také je zbytečné o svatbě cestovat sem a tam a mít navíc problémy s ubytováním hostů.”
“Hodně jsi překvapila. Spíš bych čekala, že romantičtí budete vy mladí. Ale hlavu a patu ten váš nápad má, jen si na to musím trochu zvyknout.”
Nakonec Marta přijala nový návrh docela ochotně. Prostě v ní ta praktická bytost a ochota se domluvit převládla. Pohled mladých na společnou svatbu byl rozumný a po podrobnějším prozkoumání vypadal i zajímavě. A hlavně neřešil jen samotný obřad, ale i program na odpoledne a večer. Vlastně si s Lenkou dohodly všechno docela do detailů. Dokonce si i barevně i sladily oblečení a naplánovaly, kdy vyrazí do obchodů na nákupy. Budou muset obléknout nejen sebe, ale i své protějšky. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.