Herečka Michaela Dolinová: Zvláště v této době je důležité navazovat, udržovat a utužovat vztahy
Herečka Michaela Dolinová. FOTO: J. Ludvík

Herečka Michaela Dolinová: Zvláště v této době je důležité navazovat, udržovat a utužovat vztahy

4. 1. 2022

Pomáhá v covidovém centru a odmítače očkování považuje za nezodpovědné. Hlavně už se těší, až se zase lidé vrátí do divadel. Právě nyní Michaela Dolinová zkouší v Divadle Radka Brzobohatého komedii Nejstarší řemeslo.   

Jak jste strávila letošní vánoce a z jakého dárku, který jste darovala či obdržela, měla největší radost?
Bylo to opět doma s rodinou. Mám maminku, které je 84 let a je naprosto skvělá a činorodá. Jsem ráda za každý rok s ní. Jinak mi udělalo radost bělítko na zuby, což je můj každoroční požadavek. Nové tenisové boty a prsten s perlou. Chtěla jsem i náušnice, ale ty nedorazily. Jak se teď nosí ty roušky, tak jsem i přes náušničkové pojistky přišla nasazováním o tři náušnice. Mám jen liché a je mi to líto. 

Vzpomínáte někdy na vánoce svého dětství? V čem byly jiné než ty současné?
Myslím, že nebyly chudší ani smutnější. Naši vždy ctili duchovní podstatu Vánoc -  Narození Ježíše, dárky a tradice byly až na druhém místě. 

Když ještě zůstaneme v době vašeho mládí - jak vás napadlo jít studovat hudebně dramatický obor?
Začalo to dramatickým kroužkem ve Frýdku-Místku. To je moc dobrá věc pro sebevyjádření a objevování dětských duší. Ale jakmile učitelka dramatického kroužku objeví "talent", tak ho nepustí a snaží se jej někam "dotlačit". Což byl můj případ. Najednou jsem byla ve 14 letech na pražské konzervatoři a bylo to fajn. Moc mě to bavilo a stále baví, ale kdyby byla maminka zásadovější, byla by ze mě teď doktorka. 

Kdo byli vašimi spolužáky na pražské konzervatoři?
Tak například Veronika Jeníková, se kterou se stále kamarádíme, Pavel Kříž, Ondra Vetchý, David Matásek, Yvetta Kornová…

Jaké byly vaše herecké začátky? Předpokládám, že prosadit se po škole v nějakém divadelním souboru je velmi těžké...
No, hlavně se musíte do toho souboru dostat. Už to je úspěch. Já jsem začínala v Divadle E. F. Buriana ještě jako studentka. Pak jsem si myslela, že mě automaticky vezmou do angažmá. Byla jsem naivní. Ale to mi prostě nikdo neřekl, že je to taková řehole. Dostala jsem tehdy grant od ministerstva kultury do příbramského divadla. Po roce už mě vzali nastálo. Pak dva roky kladenské divadlo, pak souběžně hostování v Semaforu a po revoluci velký risk. Odešla jsem na volnou nohu do soukromého divadla k Josefu Dvořákovi. Nádherné období. Cestování, super parta lidí. Po dvou letech jsem si ale řekla, že bych se měla vrátit k normálnímu divadlu a začala hostovat v Hudebním divadle Karlín. Nakonec jsem tam byla 14 let.

Jak na tamní angažmá vzpomínáte, jaké role jste měla nejraději?
Tak samozřejmě ty velké. Říká se, že není malých rolí, ale čekat v šatně hodinu na svůj výstup, pak tam pobýt pět minut a čekat na děkovačku, je pěkná otrava. Ty velké role přišly. Viktor-Viktorie, Za zvuků hudby, Řek Zorba, Sny z N.Yorku... Takový song na forbíně, pod vámi velký orchestr, to je stejně skvělé jako mít monolog v Hamletovi. Odešla jsem s érou mého milovaného ředitele Ládi Županiče a od té doby jsem OSVČ.

Svou profesní kariéru jste poměrně úzce spojila s televizí NOVA. Hrála jste jednak v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ale hlavně moderovala Snídani s Novou a byla nováckou rosničkou. Jak jste se k moderování předpovědi počasí vůbec dostala a v čem byla ta práce zajímavá?
Po revoluci se hodně herců etablovalo v rádiích, byla to nová profese, kde jste mohli spojit psané slovo se svojí osobností, s tím co cítíte. Já jsem prošla postupně třemi rádii a když se v roce 1993 vypisovali konkurz na jakéhokoli moderátora televize Nova, tak jsem se s kamarádkou přihlásila. Prošly jsme několika koly, na mě nakonec zůstalo moderování počasí. Byla jsem z toho rozpačitá, ale poté, co nám ukázali, jak budeme počasí na Nově, možná někdy i hodně legračně, prezentovat, tak mě to zaujalo. Nakonec jsem tam vydržela 10 let. Bylo to docela příjemné spojení s karlínským divadlem a s divadlem Semafor, ale nakonec jsem byla ráda za moderování Snídaně s Novou, což bylo daleko kreativnější a osobnější. Tam jsem s Michalem Jagelkou vydržela tři roky.

Sledujete dnes předpovědi počasí, anebo se vám stačí podívat na oblohu a hned víte, jak bude?
Ten, kdo má malé děti nebo jezdí sportovat, ví, že předpověď počasí je hodně důležitá. Já prostě už vím, že změny počasí vždycky přicházejí od severozápadu, vím, že když bude ráno sněžit na západě, tak to dojde na střední Moravu a potom dále na východ, prostě se to takhle zákonitě posunuje. Jinak mě spíš baví opravdoví meteorologové, než jen moderátoři, kteří tomu moc nerozumí a jenom to čtou.

Vaši profesi velmi poznamenala pandemie. Dočetl jsem se, že jste pomáhala v době zavřených divadel v odběrovém "covidovém" centru? Co konkrétně jste dělala a jak jste nemožnost dělat svou práci prožívala?  
Celá situace byla ze začátku celkem snesitelná, protože byl lockdown a všichni jsme v tom byli stejně. Teď je ta situace po dvou letech komplikovanější v tom, že je to něco jako tanec mezi vejci, některé divadlo hraje, některé ne, na nějaké divadelní kusy se chodí, na některé ne. Je to velmi nevyzpytatelné a vlastně za to celé stále může strach z té nemoci. Já osobně jsem z toho velmi nešťastná a smutná, ale pořád se nějak musím násilím držet, abych nepropadla depresi, protože jsem velmi pracovitý člověk a ta nemožnost dělat svoji práci je opravdu hrozná. Říkám, že je to taková generálka na důchod, prostě se nechci ráno probouzet s tím, že nevím, co budu mít ten den na práci. Každopádně se mi vyřešila situaci tím, že jsem se přihlásila do testovacího centra Covid Point, kam jsem na jaře a v létě chodila poměrně často, teď už jenom jednou za 14 dní, je to taková příjemná alternativa k mojí práci. Nikdo mě tam nepozná, mám na sobě overal, dvojí roušku, dvoje rukavice a všechny testy, které se vyhodnocují, pak posíláme do centrální laboratoře. Je to o kontaktu s lidmi, ale je to taky o práci s počítačem, kterou jsem se musela důkladněji naučit, ale jsem ráda, že jsem to zvládla.

Jak moc podle vás pandemie poznamenala naši společnost? Můžeme si z této krize vzít nějaké ponaučení? 
Na to je hodně těžké odpovědět. Když proběhla ve dvacátých letech 20. století ta veliká pandemie španělské chřipky, poučilo se z ní nějak lidstvo? Myslím si, že moc ne. Zkrátka, musíme být k sobě opatrnější a asi si víc vážit zdraví a života, který máme. Já osobně vůbec nechápu lidi, kteří se nenechají očkovat, považují to za velikou nezodpovědnost a ve svém oboru vidím kolegy, kteří jsou odmítači. A když náhodou onemocní, tak vlastně se musí zrušit celé představení nejenom hercům, ale taky technikům, to znamená, že vlastně přijdeme všichni o práci a také o výdělek. Zlobí mě to a nechápu sebestřednost lidí, kteří kvůli svému pocitu, že na ten systém jako by vyzráli, připravuji o práci lidi kolem.

Vy teď zkoušíte novou hru, prozradím, že se chystáte na roli prostitutky. Můžete nám o své roli a o představení říci více - kde a kdy bude premiéra?
Se zkoušením komedie Nejstarší řemeslo se celý rok otálelo, ale v září a v říjnu, kdy ta epidemická situace už byla mnohem příznivější, jsme s režisérem Petrem Svojtkou zkoušeli intenzivněji. V této americké komedii se mnou hrají Valérie Zawadská, Jana Švandová, Kateřina Macháčková, Veronika Gajerová a Zuzana Slavíková. Je to o partě starších dám, které s jistou dávkou noblesy provozují v New Yorku svoje nejstarší řemeslo, každá má svůj osud, ale důležité je, že ani jedna nemá rodinu a vlastně samy sobě rodinu tvoří. Znají se strašně dlouho, ví o sobě všechno a potřebují, aby jejich profesi někdo marketingově pozdvihl. Zkrátka, potřebují se ekonomicky vyšvihnout, potřebuji k tomu i nějaké „píár.“Je hodně vtipné tyto ekonomické znaky spojovat právě s tímto řemeslem. Každopádně 31. ledna je v divadle Radka Brzobohatého premiéra a budeme to pravidelně hrát. Další představení je na den žen 8. března. Tak určitě tímto zvu čtenářky a čtenáře, prosím přijďte, myslím, že senioři mají v Divadle Radka Brzobohatého slevu.

Máte dvě dospělé dcery, jedna z nich se již provdala. Jak se těšíte na roli babičky?
Já jsem šťastná, že se mi vdala dcera a že jsem tím získala i skvělého zetě, kterého vlastně znám sedm let. Pokud budou mít miminko, tak budu štěstím bez sebe.

Je začátek roku 2022, a tak vám popřeji hlavně hodně zdraví a také hodně diváků na vašich představeních. Chtěla byste na závěr vzkázat něco našim čtenářům?
Vzkazuji všem, aby nic nevzdávali, aby se stále snažili sledovat dění kolem sebe, vzdělávat se, číst, pozorovat, ale hlavně navazovat nové vztahy a utužovat vztahy z mládí, protože vztahy jsou zvláště v této době jedna z nejdůležitějších věcí, které máme. 

herci rozhovor
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.