FEJETON: Žárlivostí k domácímu štěstí?
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Žárlivostí k domácímu štěstí?

26. 3. 2023

Kdysi jsem měl chorobně žárlivého jezevčíka Kevina a nebylo to s ním jednoduché. Naprosto nesnášel, abych se s kýmkoli bavil nebo nedej bože fyzicky kontaktoval. Jednou mě dokonce se vzteklým pištěním hryznul do boty, když jsem na nádraží dal uvítací pusu tetě Julče z Plzně.

Ovšem proti kamarádovi Jardovi byl můj Kevinek jen „slaboučkým čajíčkem“, Jarouš je totiž v oblasti žárlivectví nezpochybnitelnou světovou jedničkou. Z toho logicky vyplynula i jeho přezdívka Otello. Nikdo mu jinak neřekne a jemu to vlastně ani nevadí. Myslím, že je dokonce na sebe tak trochu pyšnej za to, že prosté lidové žárlení posunul až na úroveň vědecké disciplíny. Jeho žárlivecké metody a praktiky jsou fakt sofistikované. Jak říká kamarádka Pavla, ten chlap snad dokáže žárlit i na rostliny a minerály. Nutno ale přiznat, že určitou licenci k tomu Jarouš má, protože jeho Desdemona neboli Kájina byla v mládí hodně pohledná kočička, ale taky – diplomaticky řečeno – kočička hodně společensko-partnersky veselá. A i teď je to pořád dost přitažlivá panička.

Při posledním srazu naší party v oblíbené vinárničce nastala mimořádná situace, kdy jsme mohli s Kájinou poklábosit, aniž by měla Jardu za zadkem. On byl zrovna na akutní operaci kýly, řezali ho ve čtyři odpoledne, takže v sedm existovala vysoká pravděpodobnost, že v danou chvíli ještě sladce polehává na loži drobátko zblblej po narkóze. Přesto ale občas něčí pohled mimoděk vystřelil ke vstupním dveřím, jestli v nich náhodou nestojí chlápek v pyžamu. Náš Otello je totiž schopen všeho.

Hodláme Kájinu empaticky politovat, chceme vyslechnout, jak je její život po boku podezřívavýho a věčně našpicovanýho hlídacího pitbulla trnitej, jsme připraveni ji svou hluboce procítěnou účastí povzbudit. Taky se těšíme na to, jak pochválíme, s jakou noblesní trpělivostí nese na svých útlých bedrech trpký úděl. Jenže všechno je jinak! Desdemona labužnicky poválí po patře doušek Rulandy a pronese šokující sdělení: „Přátelé, já jsem v manželství s Jarouškem velice šťastná a spokojená. Lepšího chlapa jsem si ani nemohla přát.“

Co to sakra je, tohleto? Kudla vražená do zad našemu soucitu a všem našim připraveným dobře míněným radám! Kájina sakra přece měla lkát, hořekovat a i nějaká ta slzička by sakra neuškodila. A ona si tady sakra lebedí. To je potřeba důkladně prověřit. „Hele, Kájino,“ spouští křížový výslech Jarmila, „tys mi jednou řekla, že se vždycky před odchodem z domu musíš před Jardou uklonit, jestli ti není vidět za výstřih. To ti nevadí?“ „Vůbec ne, on má klid a já si před barákem ty dva knoflíčky u krku zase v pohodě rozepnu.“ „A co třeba to, že mu musíš každej večer podrobně referovat o všech chlapech, který jsi během dne potkala?“ „To je maličkost, co chci, řeknu, co nechci, neřeknu.“ „Ale vždyť on tě nepustí samotnou ani na nákup, furt na tebe dohlíží, nemůžeš ani říct, že se ti líbí Belmondo a Delon …“ „Hele mně nevadí, že Jaroušek se mnou všude chodí, naopak, přináší to spoustu pohodlí. A krásný herecký kluky přece můžu obdivovat v duchu, proč bych si o tom měla povídat zrovna s manželem?“ „Jarmila zoufale nasazuje zbraň nejtěžšího kalibru: „A to nemáš strach, že tě někdy v záchvatu žárlivosti třeba uškrtí jako Otello Desdemonu?“ Kájina nasadí lehký úsměv: „Milá kamarádko, život není Shakespearova báchorka. A Jaroušek je slušnej člověk, on ženské nemlátí.“

Nakonec si Kájina vyžádá pozornost na zásadní proslov: „Tak aby bylo jasno, kamarádi, já jsem ráda, že na mě Jaroušek tak žárlí. Je ke mně o to pozornější a taky mám důkaz, že mě pořád považuje za atraktivní i pro jiné mužské. On o mě bojuje. Ty jeho výslechy a občasný šmírování jsou brnkačka, to zvládám levou zadní. Navíc platí, že kdybych mu fakt chtěla zahnout, tak nezjistí ani ň, to my ženský přece dokonale umíme. Takže všem chlapům doporučuju žárlit – ostatně, mají to v sobě geneticky zakódovaný – a všem ženám to tolerovat. Věřte zkušené!“

Sedíme, cumláme vínečko a přemejšlíme o nečekaném Desdemonině expozé. Do ticha zazní Robertův hlas: „Tak já pro dnešek končím, jdu si domů trochu zažárlit na Miladu. Nějak nám to v poslední době neklape, musím s tím něco udělat.“

 

 

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.