Jeho jméno bylo v době totality na indexu. Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, autor rozsáhlého díla Souostroví Gulag, totiž ve svých knihách odhaloval nelidskost sovětského systému, kterou okusil na vlastní kůži.
Narodil se 11. prosince 1918 ve městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu. Do trestného tábora Gulag se dostal na konci druhé světové války za kritické poznámky na adresu sovětského vedení, které napsal v dopisech. V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů z gulagu propuštěn, další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu.
V období přechodného uvolnění poměrů za vlády Nikity Chruščova vydal Solženicyn povídku Jeden den Ivana Děnisoviče. Šlo o první umělecké dílo z prostředí sovětských koncentračních táborů legálně publikované v tehdejším SSSR. Povídka Solženicynovi zajistila světový obdiv, v roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ocenění si ale osobně nepřevzal kvůli obavám, že mu Kreml nedovolí návrat do vlasti. A jak se mělo zanedlouho ukázat, nebál se bezdůvodně.
Po zveřejnění výzvy Nežít ve lži byl Solženicyn v únoru 1974 zatčen a vypovězen ze země. Pobýval pak v Německu, Švýcarsku a ve Spojených státech. Postupně na Západě vyšly jeho romány Souostroví Gulag, V kruhu prvním a Rakovina.
Do rodného Ruska se Solženicyn vrátil teprve v roce 1994. Bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu ale ke konci svého života vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu. Zemřel přesně před pěti lety, 3. srpna 2008.
