Jak přežít Vánoce, když jsou poprvé jiné
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Jak přežít Vánoce, když jsou poprvé jiné

7. 12. 2013

Ta situace potkala či potká někdy v životě každého z nás. Najednou jsou před námi Vánoce, které poprvé budou jiné než obvykle. Třeba bez manžela, manželky, rodičů či jiných příbuzných, kteří v tomto roce zemřeli a my jsme byli řadu let zvyklí trávit svátky společně s nimi. Třeba letos děti poprvé ohlásí, že chtějí Štědrý večer prožít jinde než s námi. Nebo jsme se právě v tomto roce rozešli s partnerem či partnerkou a najednou zjišťujeme, že tyhle Vánoce budou první bez něj.

Takové přelomové svátky jsou zkouškou odvahy. Ale nikomu nezbývá nic jiného, než se s nimi vypořádat.

„Vždy jsem zdobila okna světelnými řetězy už koncem listopadu a manžel se mi smál, že jsem první v ulici,“ vypráví šedesátiletá Pavla. „Letos na jaře zemřel. A já si najednou uvědomila, že nemá smysl ta okna vůbec zdobit. Že nemám pro koho péct, uklízet. Dcera mi říká, že mám dělat vše tak, jako když s námi Josef byl, že si mám udělat Vánoce hezké sama pro sebe. Štědrý večer strávím stejně u dětí, ale tu dobu před ním a po něm bych prý měla mít doma hezky. Jenže mně se nic dělat nechce. Najednou je mi to úplně fuk. Nechce se mi ani k dětem. Nejraději bych Vánoce prožila jako úplně obyčejné jiné dny, v županu u televize s naším kocourem u nohou,“ vysvětluje.

Stejné to nikdy nebude

Její kolegyně z práce je vdovou už tři roky a také vzpomíná, že první Vánoce bez muže byly nejhorší. „Syn pracuje ve Spojených státech, zval mě tam, ale nechtěla jsem letět. Udělala jsem si pěkné Vánoce sama. Napekla jsem jako jindy, přichystala pěkný stůl, kapra a bramborový salát. Takže den utekl. Ale večer přišla ta hrůza. Najednou jsem se sesypala. Jídlo tam leželo na stole a nakonec jsem vše vyhodila, protože jsem vůbec nemohla jíst. Došlo mi, že jsem sama. Jen jsem brečela. Další rok jsem s kamarádkou jela na Vánoce na její chatu do Beskyd a bylo to o moc lepší. Letos pojedeme zase na chatu k jejím známým. Rozhodla jsem se, trávit prostě Vánoce úplně jinak než to bývalo s manželem, abych je přežila. Hlavní je nevzpomínat, nesrovnávat,“ vypráví.

„Takové Vánoce po ztrátě někoho blízkého prožil snad každý a žádná univerzální rada, jak se s nimi vypořádat, neexistuje,“ říká psycholožka Laura Janáčková. Upozorňuje však všechny, kterých se to týká, že první rok, tedy první Vánoce jsou nejhorší. „S tím se musí počítat. Po roce nejhorší smutek obvykle začíná pomalu pomíjet.“

Změna dostihne každého

Tři kamarádky z Prahy strávily poslední Vánoce tak, že šly pomáhat organizovat Štědrý večer pro matky v azylovém domě. Pro každou z nich byly ty Vánoce zlomové. Jednu opustil dlouholetý partner, druhé zemřela máma, třetí ovdověla. „Než abychom se trápily doma, rozhodly jsme se strávit ten den s ženami, které mají těžký život. Nakonec jsme si tam moc hezky popovídaly a naše trápení nám najednou připadalo tak nějak menší,“ vypráví pětapadesátiletá učitelka Irena, která tyto netradiční Vánoce loni vymyslela.

Až se dostaneme do situace, že před námi budou první Vánoce odlišné od těch, na jaké jsme zvyklí, zkusme je brát jako přirozenou změnu, která jednou či vícekrát v životě potká každého. Je to těžké, ale zkusme to. Vánoce si nezaslouží, aby se v našich myslích změnily v symbol trápení, samoty, hysterie. A hlavně, nemysleme si, že to, že jsme zůstali o některých Vánocích sami, znamená, že jsme staří, nepotřební, všemi zapomenutí. Stejný problém má mnoho mladých lidí. Například ti rozvedení, kteří si děti takzvaně předávají.

Třeba pětatřicetiletá Klára tráví sama už třetí Štědrý den po sobě, protože si její dvě děti pokaždé k sobě bere manžel. „Jsem už tak vycvičená na štědrovečerní samotu, že mě vůbec netrápí. Naopak. Koupím si dobré víno, nezdravé dobroty, jako třeba pytel chipsů a čtu si. Je to moc hezký klidný večer,“ říká se smíchem a podotýká, že podobně tráví svátky i její další mladé rozvedené kamarádky. „Není to ideální, ale prostě se nám to tak v životě stalo,“ dodává.

Hodnocení:
(4 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Jsem také sama už 4 vánoce a stále odchod mé maminky moc bolí. Mám fenku Meginku a ta mi moc pomáhá, abych šla dál. Ještě nevím, kam dojdu, ale zatím aspoň kráčím...Eva & Meginka
Ivana Jandová
Po 15 letech opatrování maminky jsem letos zůstala sama, v dubnu zemřela. Mám sice dceru, vnoučata, ale jsem raději sama. Potřebuji překonat smutek, protože jsme si byly hodně blízké , ten se nejlépe, podle mně, překonává o samotě. Posedím u televize, něco pěkného si přečtu, nebo si udělám procházku kolem lesa, pokud to počasí dovolí a pak už nastanou zase obyčejné dny. Přeji všem, kdo tenhle příspěvek přečtou, klidné a hlavně pohodové vánoce a hodně zdraví v roce 2016.
Květoslava HOUDKOVÁ
2015-1987 = 28 let tak prožívám "jiné vánoce"! Už jsem si přežít tuto realitu zvykla - není důvod brečet ani si přát změnu !
Zuzana Pivcová
Myslím, že každý se se svým smutkem vyrovnává zcela individuálně. Já osobně jsem měla vždy potřebu být sama. Jít mezi lidi, byť milé, bylo pro mě násilí. Přeji Ti, Růženko, hodně světla, které zaplaší pocit obavy z prázdna. Ať jsi sama nebo ve společnosti dalších bytostí.
Zdenka Žichovská
Růženko, Tobě odešel manžel, dětem tatínek a vnoučatům dědeček. Myslím, že bys měla pozvání od dětí přijmout a nezůstávat sama, jen se svými pejsky. Zkus se nad tím ještě zamyslet.
Růžena Antlová
po 46 letech manželství zůstanu na vánoce sama manžel zemřel v říjnu . Neměla jsem chuť vůbec něco zdobit nebo péct . Říká se že vše chce svůj čas. Tak čekám a pomalu se probouzím ze zlého snu. Vánoce za to nemohou řekla jsem si a vytáhla světýlka která osvětlila okna dokonce jsem se dokopala upéct pár druhů cukroví. Na vánoce mě k sobě zvou jak děti tak i vnoučata a kamarádka odmítla jsem . Chci zůstat sama se svými myšlenkami a nakonec sama ani nejsem u nohou mi sedí dva věrní kamarádi pejsci .
Zdenka Jírová
Také jsem prožila Vánoce jinak. Bylo to tenkrát hodně těžké, nic jsem nechystala a byla jsem u dcery, ale pak jsem se oklepala a zase zdobím byt, na Štědrý večer jsem střídaVě u dcer s jejich rodinami, ale pak už mám své Vánoce s mými kočičkami a na Silvestra jsem ráda, že jsem sama, dívám se na telku na co chci mlsám nezdravé dobroty, protože poslední den v roce je všechno dovoleno. O půlnoci mi drnčí mobil, přejeme si s rodinou a přáteli vše nejlepší a je nám dobře.
Michaela Přibová
Když nám se sestrou děti odešly z domova, zůstaly jsme první vánoce samy v chaloupce na vesnici. Už to byla po Praze obrovská změna. Na vesnici nám jeden pán slíbil donést kapra. Nepřišel. Tak sestra udělala kubu, kterého jsme nikdy nedělaly, jedly jsme bramborový salát a povídaly si, pouštěly koledy, četly si v bibli. A víte, že to pak byly jedny z nejhezčích prožitých vánoc?
ivana kosťunová
V situacích jako jsou tyto je důležité, aby opuštěný člověk věděl, že má rodinu, přátele. My jsme po smrti tatínka brávali maminku každoročně na vánoční svátky k sobě a jí ta změna prostředí velmi pomáhala a dokázala se s námi i dětmi těšit z dárků jako zamlada.
Jana Šenbergerová
Zažila jsem to, přežila a život jde dál. Každý to zvládne po svém. Není dobré upnout se k minulosti nebo k těm, kteří odešli. Trápí to je, i ty, co zůstali.
Jarmila Peerová
Když zůstane najednou u stolu jedna prázdná židle,vše se změní.Není síla,která by milovanou osobu vrátila zpátky.Člověk musí v sobě najít vnitřní sílu,ale hlavně se nelitovat a zbytečně se nedojímat,to nejvíce bolí.Přeji Vám,aby jste tu sílu v sobě našla.
Alena Várošová
Nevím,zda se to dá nazvat citát,už jsem jej vložila i do rubriky Citáty,takže posuďte"Máma říkala,že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál.Já Vánoce ráda nemám,stále mi u stolu chybí nejstarší syn.
Milada Salajková
Před prvnimi vánočními svátky, kdy jsem zůstala sama, jsem upletla pro děti v domově čepice. Každou jinak barevnou a jiný typ. Měla jsem radost já i ty děti..
Zuzana Pivcová
Změna, tedy pocitově k horšímu, kterou představuje ztráta blízkého člověka jakýmkoliv způsobem, je jistě daleko bolestnější než navyklý způsob samoty. Někteří mí známí jsou opravdu i na vánoce rádi sami, ať už léta rozvedený pán, který má jinak dospělé děti s rodinami a spoustu kamarádů, nebo hodně stará paní, která by chtěla být sama a