Setkání uprostřed rybníka aneb moje poslední návštěva přírodního koupaliště
Ilustrační foto: pixabay.com

Setkání uprostřed rybníka aneb moje poslední návštěva přírodního koupaliště

27. 6. 2020

Vždy, když nastane období veder, přečkáváme je s manželem u vody. Kdysi jsme byli velkými zastánci koupání v přírodních koupalištích. Mívali jsme v okolí našeho města několik tipů, kde bylo sice koupání povoleno jen na vlastní nebezpečí, ale také čistá voda, klid a nerušené soukromí.

Dodnes se mi vybavuje plavání v jednom takovém rybníčku-bývalé pískovně. Když začalo pršet, pár návštěvníků, kteří se také nebáli plavat na vlastní nebezpečí, odjelo, a zůstali jsme u vody sami. Už jste někdy plavali v dešti? Voda pod vámi, voda nad vámi, připadáte si jako v nějaké vodní říši. Krása. Vůbec se mi tehdy z té vody nechtělo, ale když se pak k dešti přidaly i blesky, musela jsem se potěšení z vodní říše vzdát.

S přibývajícími léty jsme poněkud zpohodlněli , ocenili výhody stálého přísunu točených vychlazených nápojů , teplé kávy, či párku v rohlíku, a začali jsme navštěvovat  oficiálně provozovaná koupaliště.Nejblíže bylo koupaliště v Zákupech. Rybník z jedné strany ohraničený  písečnou pláží, stánkami s občerstvením a převlékacími kabinkami a z druhé strany travnatým břehem, kde se do vody skákalo elegantní šipkou, nebo se důstojně sestupovalo po kovovém žebříčku. Bylo zde méně pohodlí ale také méně lidí a více prostoru pro zkušené plavce, za které jsme se také my považovali.

Toho letního dne jsme se usadili na „svém“ místě a zatímco manžel se na dece dal do čtení, já jsem sestoupila po schůdcích do vody, plavala kolem členitého břehu směrem do středu rybníka, vychutnávala jsem si sluníčko, šplouchající vodu, vzdálené lidské hlasy a nořila jsem se do vodní říše. Jsem krátkozraká a dioptrické brýle si do vody neberu, a tak jsem teprve v posledním okamžiku rozeznala , že větvička, kterou jsem se chystala odhrnout z cesty není větvička, ale …

„Haaad!“ Zakřičela jsem leknutím . Nemám příliš silný hlas, takže se nestrhl poplach, nevyjel člun se záchranáři v oranžových plavkách, ani se nedostavil lovec hadů, aby nebezpečné zvíře odstranil

Jen pár lidí nejblíže ke břehu však zaregistrovalo, že se ve vodě něco děje, zjistili situaci a snažili se mě pomoci alespoň radou, kam mám plavat, abych se dostala z dosahu hada. Jejich dobře míněné rady jsem však nemohla uposlechnout, protože se mi leknutím sevřel hrudník tak, že jsem se nemohla pořádně nadechnout , natož plavat, ale přece jenom jsem se nějakým záhadným způsobem doplácala ke břehu.

Manžel si četl.

Na břehu se mě ujaly soucitné duše a pomáhaly mě dostat se z vody a z  šoku. Nabízeného panáka jsem bohužel musela odmítnout s poukazem, že řídím, ale teplou kávou jsem nepohrdla. A tak když jsem všem popsala svoje pocity z hrůzného setkání s hadem, udělalo se mi lépe a byla jsem schopná další existence.

Manžel si četl.

Vydala jsem se za ním, abych mu sdělila, jaké nebezpečí mi hrozilo a jak jsem statečně bojovala o život, zatímco on si četl. Manžel, který teprve teď zjistil, že se za jeho zády  něco dělo, mé vyprávění sledoval se vzrůstajícím zájmem, dokonce odložil knihu, a nechal si ukázat, kde asi ten had plaval.

Potom se mě zeptal: „A jak by ten had velký?"

„Ty myslíš, že jsem k němu měla připlavat a začít ho měřit ?!" odpověděla jsem už rozčileně. Napadlo tě vůbec, že jsem se taky mohla utopit ?

Protože viděl, že jsem živá až moc, vůbec ho to nerozhodilo.

Neustále si uvědomuji, jak pravdivé je rčení, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Když jsem se opláchla  pod sprchou na pláži a vracela se na druhou stranu rybníka rozhodnutá okamžitě odjet domů, manžel ve společnosti dvou dalších mužů obcházeli břeh a zasvěceně diskutovali o výskytu užovek v okolí vodních ploch. Nechápala jsem, jak si mohli být tak jisti, že to byla zrovna užovka. To já jsem přece viděla to zlovolné jedovaté hadí oko nad vodou!

Sbalila jsem si věci  a měla jsem jasno. Toto byla moje poslední návštěva přírodního koupaliště.

Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Děkuji za milá slova
Blanka Macháčková
Chtěla jsem něco chytrého napsat, ale Zuzana mi to vzala z úst. Jako kdybych se viděla. A ten můj by si taky klidně četl. A to i v případě, že by to ta anakonda byla.:-) Piš prosím dál, stále nás je dost, které tvé příběhy berou tak, jak je píšeš. A vždy jsou chytré a pobaví.
Štěpán Pepa Pokorný
To je typický článek, který má lidi odradit od venkovního koupání. Podobný jako ty, které je v zimě mají odradit od přírodního bruslení a přehradách i rybnících, byť byl po mnoho dní poměrně silný mráz a led je nejmíň 30 cm tlustý. Ano, někdo rád zaplatí vstupné, aby nemusel riskovat nástrahy přírody. A je fajn, když si každý může vybrat podle svého... :0)
Irena Mertová
Ad Zuzka 9:09: No ano, jsme tu na portálu trochu " v bublině" a zapomínáme, že mnoho lidí má vychování řeznického psa a dokáží říci druhému člověku anonymně nehoráznosti, které svědčí o jejich vnitřním založení ... Ale i to se někdy časem mění :-) K článku: vzpomínám si, před cca 50 lety jsme jezdily na kanoi na Brněnské přehradě a tam byl v zátočině strom na navigací obalený užovkami, dost jich tam i plavalo.
Miloslav Mráček
Před mnoha léty jsme taky zpohodlněli a na zahradě stál bazén. Jenže pejsek chce běhat a tak jsem s ním chodil i kolem rybníků a věřte nebo ne našel jsem opět tu krásu přírodního koupání. A když se objeví háďátko na hladině, což bývá v přírodě normální tak se říkajíc mineme a plaveme si tam kam jsme měli namířeno. A nebo v řece, na Želivce, nebudete věřit ale ta voda umí pohladit. Snad jen musím poděkovat Mountfieldu za ty bazény že mám v přírodě klid.
Zuzana Pivcová
Opravdu nepochopím, že to tolik čtenářů vůbec nepojalo jako pouhou legraci, hlavně co se týče chování muž - žena v podobné situaci. Proto měli potřebu vybalit zde své přírodovědné znalosti a ještě mnohdy s patřičnou ironií. Myslím, že ty, kteří jsou z našeho portálu a autorku znají, by něco takového vůbec nenapadlo.
Jaroslav Kolín
Reklama: Vaše místo na pláži spolehlivě zajistí polyamidová zmije Maruš. :D
Frantisek Jakes
Pokud jdete na rybník nebo jezero, musíte počítat s běžnými obyvateli těchto přírodních oáz. Třeba s hady, žábami, ondatrami, bobry, potkany a celou ptačí vodní říší. Udivuje mě tento článek, asi městské husičky, která poprvé viděla živého hada. Jako děti jsme užovky chytali a pak jsme si s nimi hráli. Ovšem jen ty mladé, malé. Ty velké metr a půl se bránily a kousaly. Na statku mám jednu obvzlášť velkou, vyhřívá se na skalce a má už víc než metr a půl, průměr těla cca 8 cm, fakt macek.
Lenka Kočandrlová
Nějaký starý článek,dle diskuze. Není proč se bát užovky,nebo třeba slepýše. Mně nevadí ani pavouci,brouci,žáby....spíš někdy prchám pryč od určitých lidí!
Romann Scott
Ježíš ... to je hlupáckej článek ... je snad jasný, že užovky vyhledávají vodu a skoro u všech přírodních koupališť běžně jsou ... a ještě ty různé "pseudometaforky" ... paní je fakt pisatelka, vyzrálá na nobelovu cenu :-))))))

Zpět na homepage Zpět na článek