Koronavir versus školství
Ilustrační foto :pixabay. com

Koronavir versus školství

20. 5. 2020

Říkáte si – do čeho chce ten člověk zase „kecat“. Máte pravdu, já nejsem a nebyl jsem nikdy učitelem, přednášel jsem sice kdysi, kdysi na vysoké některé odborné předměty a měl specializované přednášky, ale to při svém zaměstnání – bez jakékoliv odborné pedagogické přípravy. Nemohu radit panu ministrovi školství. Nemám na to vzdělání a asi ani dosti rozumu. Jen mám možná na některé věci jiný pohled, pohled z praxe.

Jsem kolega vás seniorů. Zdá se, že ten náš jarní úhlavní nepřítel – koronavir – ustupuje konečně někam do pozadí. Vědci se sice tiše přou, jestli se náhodou na podzim, nebo za rok, nebo nevím kdy, znovu neobjeví a nezaklepe na dveře našich domovů a nemocnic. To asi nikdo neví. Nejsem proti epidemiologům názoru, že možná by bylo lepší větší „promoření“.

Mně ale přijdou divná některá opatření a stanoviska, pokud jde o školství. Musím říct, že toto není jen můj názor, ale setkávám se s podobnými názory mezi spoluobčany dnes a denně.       

Když otevíráme školy a začínáme už učit na základních školách, proč to zase nějak dělíme či půlíme? Proč dobrovolnost a nikoliv povinnost? Nebylo by lepší dát třeba žákům nyní méně hodin (třeba jen čtyři hod. denně), ale zavézt již pravidelnou školní docházku pro všechny - třeba i na II. směny. Už vůbec by se nic nestalo, kdyby prázdniny byly třeba až od 15. 7., a děti tak dohnaly, alespoň částečně, co teď ztratily. Toto se týká i škol středních a učilišť.

Nepřijde mně příliš fair play, že prý nebude možno letos propadnout, nebo neuspět u maturity. Jak se na to mají dívat ti studenti, kteří vloni neuspěli, nebo museli opakovat? Nechci utínání hlav u maturity – naopak, ale tak jednoduché opatření vidím proti ostatním „jako podpásovku“.

A co, kdyby škola, tedy nový školní rok, začala třeba již kolem 20. 8. – tj. 5 týdnů prázdnin by dětem jistě stačilo. Rodiče by mohli zase řádně pracovat a vrátit tak státu to, co jim v různých úlevách dal.

Říkáte si, že jsem se zbláznil. Já jen nevím, jak učitelé a celkově školství vysvětlí výpadky ve vzdělání, když se dva měsíce během školního roku neučí. A TV pořady jako Učitelka apod. jsou jen drobným opakováním, nenahradí to řádnou školní docházku. No, jsme u toho slova – řádná školní docházka, vždyť to je jeden ze základních elementů, které si dětí musí dostat do hlavy, pravidelnost ve školní docházce, plnění úkolů, vlastní odpovědnost, atd, To je za základní školní výchova.

Víte, já jsem nikdy nepatřil mezi ty, kteří podporovali každý den dětem odpoledne zařídit nějakou činnost – pondělí balet, úterý němčina, ve středu kreslení a ve čtvrtek plavání nebo fotbal. Kde a kdy mají školní dítka normální svoje volno? I toto je ten druhý mantinel, ale opačný, přetížené dítě nebo děti.

Vím, že tyto moje řádky jsou vytím šakala na poušti, ale i takové jsou názory mezi normálními občany. Dnes slyšíte, že v zemědělství nejsou pracovní síly, tam či onde ve fabrice jedou omezeně, neboť třeba Ukrajinci a další ze zahraničí,  jsou ještě doma a nepracují v ČR. Což tak učni a středoškoláci i vysokoškoláci na nějakou tu brigádu, když už nechodí do školy. My jsme běžně jezdili na chmelové brigády, na brambory, já jako stavař jsem zase byl několikrát na brigádě na stavbách spolu s ostatními spolužáky. Věřte, prosím, že praxe a manuální práce, je velmi dobrá škola. Pomůže nejen studentovi, ale i národnímu hospodářství. Brigáda je placená, ne zadarmo! Nebo do lesa sázet stromky? Tam je potřeba tisíce rukou. Ale tímto směrem „naše moderní školství“ asi neumí dnes již vůbec myslet. Škoda.

Tak dejme dětem další dva měsíce prázdnin, ještě jim dejme slevu na autobus a na vlak, ruka páně nechť se otevře, výhoda z říše snů: u maturity nelze propadnout (co se budu učit), matematiku jako povinný předmět maturitní jsme dočasně zrušili. (Za socializmu se v souvislosti s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na našem území – kdo si to ještě pamatuje – říkala tato hádanka: „Co je to dočasně?“ Odpověď byla:“Dočasně je o jeden rok méně jako věčně“.)

Vážené ministerstvo školství – je takové staré české přísloví – stromek musíš ohýbat v mládí, nikoliv až ve stáří, to ho již neohneš. A druhé přísloví – co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel.

Mám strach, že budoucí personalisté ve firmách a na úřadech zavedou v osobních dotaznících další novou kolonku:“Máte maturitu v r. 2020? Pokud odpovíte ano, tak je to stejné, jako byste maturitu neměl nebo neměla.

Škoda!

Už dnes často padá otázka u personálních manažerů – vy máte vystudovanou právnickou fakultu? A kde prosím – v Plzni?

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Děkuji Vám za reakci. Se vším ostatním ve Vašem článku souhlasím. A mimochodem - jako student jsem zažil všechny brigády, které v něm uvádíte a neubylo mne. Jako učitel už jenom brambory :-)
Jaroslav Charvát
Pane Farský, děkuji za váš názor. Velmi si toho vážím. Já nejsem kantor, a na mnoho věcí se snažím dívat normálníma očima. Odložení maturit z matematiky považuji za nehoráznost. Já neříkám, že každý musí mít maturitu z matiky. Ale kdo chce jít na technický obor, tak to musí být jednoznačné, kdo chce studovat matematiku a příbuzné obory tak také, a pod. Jak už jsem řekl, tak baletka, švadlena, pomocná dělnice či dělník nikoliv. Ale jsou učební obory a střední odborné školy (lesníci, zemědělci, chemici), tak jednoznačně také. Tolik jen moje doplnění. Možná se vám zdá můj názor jednostranný, ale věřte, prosím, že není. Já jsem do školy chodil rád, a až na jednoho učitele z tělocviku, neměl jsem s nikým problémy.
Libor Farský
S jední odstavcem nemohu souhlasit. Z pohledu otce: Když mi žena onemocněla a pak zemřela, byl jsem úplně sám na dvě malé děti (4 a 6 let), nejbližší příbuzní 170 km daleko až v Praze. Aby mi nezvlčili zvolil jsem právě systém, který Vy neuznáváte. Každý den v týdnu nějaký program - ať již šlo o zábavu, sport nebo program vzdělávací, který se časem také změnil na zábavu. Tak na př. postupně zobcová flétna, klavír, kytara a banjo. Tenis, stolní tenis, minigolf. V sobotu a neděli společné vyjíždky na kolech ve Stromovce a později práce na chalupě. Pravidelné středy v bazénu a nahodilé návštěvy divadélka nebo kina, podle programu. Bohužel jsem již nezařadil nějaké výtvarné kroužky. To všechno bylo v ČB v dosahu pěší chůze do 20 minut. Kluci si na to zvykli, začali většinu z toho brát jako koníčky a když jsem měl možnost změnit bydliště za Prahu, kde se na SŠ uvolnilo místo učitele v mém oboru, rozhodli jsme se zůstat. Právě proto, že by se většiny z nich museli oba kluci vzdát, hlavně kvůli vzdálenostem od bydliště u babičky. Nikdy jsme toho nelitovali.... A teď ještě z pohledu učitele: Učil jsem jen na střední škole, s žáky na ZŠ nebo dokonce MŠ, kromě svých dětí, nemám zkušenosti. Ale moji studenti, kteří měli také zcela zaplněný volný čas sportováním, hudbou nebo v jiném oboru LŠU, vykazovali většinou lepší výsledky ve studiu než ostatní. Zřejmě to bude tím, že se naučili svůj čas organizovat a rozumně s ním hospodařit. Musí ovšem dodat, že tehdy ještě neexistovaly počítače.
Dana Puchalská
Ano, je to zmatek nad zmatky. Mám pocit, že se mi to všechno jen zdá. Nevím, ale brigáda ať v lese nebo někde jinde v přírodě by přeci nikoho nezabila.
ivana kosťunová
Chudáci kantoři - ten chaos ve školství vychytávají oni.
Zuzana Pivcová
Já mám z mládí jednu kuriozitu: Když mě nevzali na žurnalistiku a dělala jsem koncem léta dodatečně přijímací zkoušky na PF v Českých Budějovicích, museli jsme podepsat, že pokud budeme přijati, zúčastníme se ještě před zahájením školního roku dvoutýdenní bramborové brigády. Tak mohl si někdo, kdo chtěl být přijat, dovolit odmítnout?
Jana Šenbergerová
V našem státě snad něco funguje normálně? Proč by mělo být zrovna školství výjímkou? Nebo si snad někdo myslí, že někdy fungovalo normálně? Po celoživotní zkušenosti si dovolím tvrdit, že jako instituce tak v mé éře nefungovalo nikdy. Zažívala jsem ho na vlastní kůži od svých šesti let v postavení žáka/studenta i učitele. V "nenormální" době si proto nedělám žádné iluze.
Zdenka Soukupová
Jaroslave, dnes s Vámi skoro ve všem souhlasím. Taky mi není jasné, jak děti, které do školy teď nepůjdou, budou po prázdninách dohánět ty, které půjdou. Ale možná to vidím moc zjednodušeně.

Zpět na homepage Zpět na článek