Babi, ty se chováš jako chlap
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, ty se chováš jako chlap

18. 6. 2020

V češtině se v posledních letech zabydlelo slovo gender. Výraz se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami. Zjednodušeně řečeno, vznikl ruku v ruce s faktem, že ženy dosáhly takové rovnoprávnosti s muži, že je v mnoha směrech válcují. A gender proniká čím dál více i do vztahů lidí vyššího věku.

Je to přirozené, do vyššího věku se dostává generace žen, která už není zvyklá k mužům vzhlížet jako k pánům tvorstva a čekat na výplatu, kterou přinesou. Jsou to ženy, které celý život pracovaly. Řídí auta, mají vlastní bankovní účty, nezřídka jsou rozvedené, zvyklé se postarat o sebe i o děti. Pamatujete na scény z filmu Kristián, ve kterém Nataša Gollová coby oddaná manželka Oldřichu Novému podávala bačkůrky, když přišel domů? Tak takových žen je čím dál méně i mezi těmi vyššího věku.

"Nedávno mě překvapilo, jak se babička chová k dědovi," říká dvacetiletá studentka Monika. "Děda se normálně zeptal, jestli si nedáme kávu a babička na něj vyjela. Řekla, že si ji má připravit sám, že není jeho služka a že si má uvědomit, že v dnešní době už ženy neobskakují muže. Seděla jsem tam jako opařená, myslela jsem, že spolu pěkně vycházejí. Děda mi pak se smíchem vysvětlil, že babička ráda surfuje na stránkách různých feministických spolků a s kamarádkami řeší gender problematiku," vypráví.

Děda se tomu směje, rodina je zaražená. Babička, třiasedmdesátiletá Jitka k tomu říká toto: "Celý život jsem měla pocit, že musím sloužit své rodině a ještě k tomu chodit do práce. Tak mě doma vychovali. Teprve před lety se mi otevřely oči a závidím dnešním mladým holkám, že si dělají, co chtějí. Když chce někdo kávu, ať si ji uvaří. Když není doma co jíst, proč bych měla jít na nákup já? Ať jde muž. Chci to takhle zavést aspoň na ten zbytek života, který mi zůstává," vysvětluje.

"Ženy jsou samostatnější, čím dál více vzdělané, jsou samostatnější i ekonomicky, takže jsou schopny, byť třeba nerady, žít samy," připomíná psychiatrička Tamara Tošnerová, autorka knihy Jak si vychutnat seniorská léta. "Na druhé straně by žena stále ráda pod vlivem tradičně chápané mužské role k muži takzvaně vzhlížela. Až do smrti by ho chtěla vnímat jako oporu. Realita je však jiná," říká. Ano, realitou je chaos v tom, co ženy i muži od partnerů a partnerek vlastně očekávají.

Další typický příklad je pár šedesátníků z Ostravska. On býval středoškolský profesor, ona prodavačka. "Muž byl u nás vždy ten moudřejší, vzdělanější, rozhodoval. Já byla ta upravená, obětavá, ale obyčejná prodavačka, kterou on celý život vede, poučuje a řídí. Když manžel onemocněl, začal být protivný a panovačný. Přestože mu lékař zakázal řídit auto, odmítá abych řídila já a všude nás musí vozit dcera. Často jsem od něj slyšela větu: To nezvládneš, to neumíš," vypráví. 

A tak se začala chovat tak, aby jemu, sobě i okolí dala najevo, že zvládne vše. Že vlastně manžela nepotřebuje. Chodí do spousty kroužků, na výlety s klubem turistů, její domácnost poněkud zchátrala. Muž chodí dvakrát týdně na obědy do nedaleké jídelny, většinu času tráví každý ve svém pokoji. Jejich vztah je v penzi na bodu mrazu. "Chovám se tak, jak se dříve chovali muži," shrnuje dotyčná. 

Potíž je v tom, že mnohé mladé dámy, které dosáhly nejvyššího bodu samostatnosti, vydělávají spoustu peněz a žijí tak, jako dříve žili muži, nejsou až tak úplně šťastné. Vznikla armáda single žijících třicátnic, které nemohou najít toho pravého muže, se kterým by chtěly založit rodinu. A řada single mladých mužů tvrdí, že nemohou najít tu pravou ženu, protože se mnohé z nich chovají jako chlapi. A oni by tak rádi křehkou bytost, která k nim vzhlíží a potřebuje ochránit.

Těžko říct, jaké vztahy k sobě ve stáří budou mít tito dnešní třicátníci, ale že gender problematika se už týká i seniorů, je jasné. Takže mnoho mladých lidí ještě asi čeká velké překvapení, když zjistí, že jejich babičky se už dávno nechovají jako babičky z pohádek, které podstrojovaly dědečkům, ale že naopak dědové to teď mají pořádně těžké.

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Švejnohová
Milý Jene, určitě by to chtělo v příspěvcích a potažmo i v diskusích mnohem silnější mužský element, naprosto s Vámi souhlasím... ale kde ho nabrat, když potřebu "pokecat" a sdílet mají s obrovskou převahou ženy??? A bohužel figurují ve značné převaze i ve všech ostatních dobrovolných institucích či aktivitách, a to nejen v rámci naší věkové kategorie. Snad s výjimkou fotbalu... Tak co kdybyste k íčkařům přivedl ještě nějaké kamarády, aby se zapojili??? :-)
Jan Ciprys
Když jsem se registroval tak jsem doufaljak si jako senoir pokecám. Po určité době jsem zjistil že portál se neměl jmenovat aktivní senior ale seniorka.A že by mu slušel název ne I6Oale Vlasta.
Soňa Prachfeldová
Ano, je to o vztahu, o partnerovi, jak spolu komunikují. Někdy se bere úplně samozřejmě , že žena obskakuje muže a když zestárne, uvědomí si, že chce žít trochu podle svého. A vedle sebe muže bez zájmu o cokoli. Tak se v ní něco vzbouří. Vezměme kolik osamělých žen je družných a aktivních. Když je to pár, je to samozřejmě ideální. Vyhovět si oboustranně, vědět, že oba starneme , nač si ztrpčovat ubíhající život. Oba dva jsou za společné soužití zodpovědni. A jaké si to udělají, takové to mají.
Adéla Vlčková
Děláme si život zbytečně složitý. Jsem vdaná přes 40 let a začátek našeho společného soužití bylo hlavně o vyjasňování pozic. Někdy to byla docela Itálie. Teď už dlouho víme, že je ten druhý nejbližší člověk, který nás zná a ví o nás všechno. Jiného bližšího člověka nemám. Děti mají vlastní rodiny, kamarádi jsou fajn, ale ani těm neříkám úplně vše. Nejbližší člověk je můj partner. Každý z nás je dobrý v jiných věcech a ty dělá jak pro sebe tak i pro mne a nemáme problém si udělat radost i třeba jen v tom, že si rádi posloužíme i tou kávou. Už se nemusíme prát o pozice, známe se a vyjdeme si navzájem vstříc. Jde hlavně o pohodu a to, že na nic není člověk sám.
Alena Rambousková
Paní Rozárka Obecná to napsala naprosto přesně. Netřeba nic dodávat.
Marie Faldynová
K tomu, aby se lidi domluvili, je potřeba vzájemné úcty. Chytré knihy praví, že stačí říct jak se cítím: Ne tedy "nebudu dělat služku" ale "bolí mě nohy, udělejte někdo kafe" A je to!
Monika Monca
Capu, ze si zena na sklonku zivota uvedomila, ze byla nedocenena. Ale vyjadrovat to tim, ze odmitne doma varit kafe.... :D je smesne. Jak tu nekdo v diskuzi psal, jednou vari ten, podruhe ten a ani jeden se z toho nezblazni....
Rozárka Obecná
A ještě dodatek. Jak by tedy vyřešila opravdová feministka tu scénu s kávou? Jednoduše. Když vstávám já první, vařím kávu já. Když vstává první partner, probouzí mě čerstvá káva na nočním stolku. A občas ji děláme společně a vykládáme si přitom. Nikdo z nás to nebere jako povinnost, ale jako milé gesto.
Rozárka Obecná
Tady jde nádherně vidět, že autor článku nemá o feminismu ani páru a ani se nenamáhal si něco o něm zjistit. Vychází pouze ze stereotypů o nabroušených nepříjemných militantních chlapo-babách, třeba ta ve vymyšleném případu paní, co odmítá uvařit kávu. Tak to opravdu není. Já mám třeba o tématu hodně načteno a ano, jsem feministka. A co to znamená? Především vztah s partnerem založený na komunikaci. Nepoužíváme nevyřčená očekávání založená na stereotypech, že muži by měli dělat to, ženy zas ono. Neexistuje hlava rodiny, tedy velitel a podřízený, vztah je rovnocenný, na všem se domlouváme. Navzájem známe své lepší a horší stránky a podle toho jeden ustoupí druhému. Vlastně to není, že by jeden musel ustoupit, ale jeden to druhému dokáže vysvětlit tak, že druhý mu uzná za pravdu :-) Já například lépe rozumím jídlu a výživě, zdraví, ale také věcem okolo domu (jsem stavař). On lépe rozumí autům a ekonomii. Nebojujeme spolu, snažíme si vyjít vstříc. A opravdu jsme spolu dlouho :-) A přesně o tomhle je feminismus. Místo řazení do škatulek podle pohlaví, věku, barvy pleti a z toho vyplývajících očekávaných vlastností a schopností, koukáme na člověka jako individualitu. Je to náročnější, člověk nemůže používat myšlenkové zkratky a musí hodně komunikovat, ale minimálně ve vztahu to stojí za to. A ne, tohle není menšinový feministický směr, je většinový. Jen není tolik populární v mediích, jako ukazovat na militantní ženy, co chtějí vyhubit muže.
Marie 00000
Někdy mám pocit, že se ženám ta rovnoprávnost nějak vymyká z rukou. Pletou si rovnoprávnost s hrubostí, sprosťáctvím. Neříkám, že jsou všechny takové, ale je jich čím dál víc.......

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.