Jak Medvídek ke štěstí přišel - 2. část aneb Proč jsme museli nechat čipovat Medvídka
Ilona Kolářová

Jak Medvídek ke štěstí přišel - 2. část aneb Proč jsme museli nechat čipovat Medvídka

23. 10. 2020

Medvídek si užíval teplých dnů léta. Všude lezl, prováděl lumpárny, občas na mě číhal za keříkem a vybafl, že jsem málem leknuktím upadla. Měl jeden zlozvyk. Kdykoliv se mu něco nelíbilo, šermoval packou, vytasil drápky a prskal. Když jsem ho třeba postavila na zem a on se chtěl ještě  chovat, sekl mě do nohy a vyprskl. A nemluvím o tom, pokud přišel někdo cizí, kdo se mu nelíbil! Mimo prskání vydával zvuky podobné výhružnému vrčení divokých  šelem. Domlouvala jsem mu a docílila, že od prskání a fackování upustil.

Jak Medvídek ke štěstí přišel - 2. část aneb Proč jsme Medvídka museli nechat očipovat

Oušková (Medvídkova sestra) má rakovinu a odumírá jí ucho. Adoptovala ji jedna paní ke svým kočkám, aby jí zpříjemnila poslední část života. Občas nás chodí navštívit, ale Medvídek ji žene pryč.

Přemýšeli jsme, co s kočičkou v nadcházející zimě. Tu minulou živořila se svou sestrou Ouškovou na sousedově pozemku a spala v bedně naplněné senem. Jelikož Oušková našla domov, hledala jsem pro Medvídka řešení. V úvahu připadaly dvě možnosti. Buďto čičinu vezmeme domů nebo zajistíme přístřeší, kde nebude strádat. Kdyby záleželo na mně, okamžitě bych jí připravila pelíšek v bytě, ale všichni mi to rozmlouvali. Lidé, kteří zorganizovali a zařídili před rokem a půl kastrování koček, říkali, že ona jediná nevlezla do sklopce, bojovala jako o život a hlavně je od narození zvyklá žít venku. V panelákovém bytě by byla jako ve vězení. Zvažovala jsem, zda by to bylo technicky možné. Máme velký byt se strašnou spoustou věcí, které by nejspíš demolovala.  S manželem chodíme oba do zaměstnání a ona by trávila většinu času doma sama. Manžel přišel s nápadem, že koupíme elektronická dvířka, namontujeme do chaty, aby mohla kdykoliv dovnitř a ven a uvnitř jí zařídíme veškerý komfort. Ovšem k tomu je zapotřebí Medvídka očipovat. Mohli bychom pořídit dvířka bez čipu, jenže  tím pádem by dovnitř nalezly všechy kočky z okolí. Také jsem zjistila, že  Medvídkovi začínají vyjídat jídlo obrovští koucouři z přilehlých rodinných domků a  zabydlovali se pod pergolou. Chovali se, jako by jim tam všechno patřilo. Marně jsem je vyháněla a nepomáhalo, ani když jsem na ně číhala s hadicí a postříkala proudem vody.  Připravila jsem plán, který předpokládal v první fázi očipování Medvídka.

dscn5376-2.jpg

Medvídkova oblíbená poloha, když svítí sluníčko.

Objednala jsem návštěvu veterinárního zařízení nedaleko naší zahrady, ale bohužel jsem podcenila situaci. Přepravka s jedněmi dvířky ze strany se ukázala jako velký problém. Jakmile jsem se s Medvídem v náručí přiblížila k otvoru, dostal sílu obra, poškrábal mě do krve a utekl. Brečela jsem, že se nevrátí. Čipování se muselo odložit. Smutně jsem seděla na lavičce a asi za půl hodiny  zahlédla pod keříkem malin  barevnou kuličku. Medvídek přišel pomalu ke mně, ale už na sebe nenechal sáhnout. Tři dny jsem postupně získávala jeho důvěru, až nastal další plánovaný termín návštěvy veterináře.

Medvíkem mě poškrábal

Medvídek mě poškrábal na ruce a na rameni, že mi crčela krev proudem a další den jsem měla problémy, protože jsem si rány pořádně nevydezinfikovala.

Kamarád nám půjčil přepravku s otevíráním shora, manžel čekal s autem za rohem a já lstí Medvídka nalákala a strčila do přepravky. V první chvíli jsem myslela, že ji zdemoluje. Kočičí šelmička lomcovala mřížkou tak silně, že začínala  kolabovat. V autě jsme snížili   klimatizaci na 17 stupňů, Medvídek se trochu vzchopil, ale ten zoufalý pohled! Trpěla jsem zrovna jako ona. Naštěstí jsme v čekárně nečekali, byli jsme objednaní a okamžitě po ohlášení na recepci se ozvalo z ordinace: paní Kolářová s Medvídkem.

dscn5029-1.jpg

 Medvídek se rád rozvaluje mezi kytkami. Také je okusuje, hlavně květy, a pohazuje okolo.

Netušila jsem, jak  Medvídka dostaneme z přepravního boxu. Ona však chudinka byla tak vyčerpaná a odevzdaná, že ji sestra bez problémů vytáhla, doktor očipoval a oočkoval. Zpátky na zahradě si kočička zalezla pod keř a odpočívala.  Druhý den byla celkem v pohodě, nicméně týden trvalo, než mi začala věřit. Dodnes nemá ráda, když se převlékáme a připravujeme k  odjezdu. Nenechá se chytit, je v pohotovosti a bedlivě vše pozoruje.

Jak Medvídek ke štěstí přišel - 2. část aneb Proč jsme Medvídka museli nechat očipovat

Medvídkův očkovací průkaz. Rozhodla jsem se, že ji nebudu trápit s transportem a další očkování nebude.

Čipování se povedlo, ztracenou Medvídkovu důvěru jsem získala na devadesát procent zpět a my zakoupili elektronická dvířka. Nastala další, neméně náročná část plánu: naučit Medvídka procházet dvířky, což představovalo hodně tvrdý oříšek. Kdo dvířka vlastní, dá mi za pravdu.

Pokračování příště.

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Děkuji všem za milé komentáře. Pro Soňu: Medvídek nikdy žádná koťata mít nebude. :)
Soňa Prachfeldová
Krásná kočička, ta stojí za tu námahu a co když přitáhne koťátka ?
Hana Šimková
Medvídek je opravdu nádherný.Přeji mu i Vám všechno dobré.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc pozdravů krásnému Medvídkovi, líbí se mi jak se umí na sluníčku i "opalovat". Kopila jsem kočičí WC s dvířky, ale Piškot se to nikdy nenaučil, za to Britunka to hned pochopila. Asi kočičky jsou trochu chytřejší.
Jitka Hašková
Nikdy jsem kočku neměla, vidím, že to není jednoduché. Tleskám vaší trpělivosti a lásce.
Dana Puchalská
Ilonko, ten Medvídek je fakt číslo. Opět jsem si ráda přečetla další díl Tvého vyprávění a děkuji Ti za něj. Když jsem byla malá měli jsme doma kocoura Mind'áka a to bylo taky éro. Nejraději lezl na štafle odkud skákal nic netušící návštěvě na hlavu. Ale jinak to bylo zlatíčko a veliký mazel.
Eva Mužíková
Ilono, opět jsi mne potěšila. Jak píšeš o tom sekání packou, to byl jeden z důvodů, proč jsem ustoupila od myšlenky, vzít si kocoura z útulku. Nesmím utrpět žádné otevřené zranění na holeních, vzhledem ke špatnému prokrvení by hrozil bércový vřed. / proto půjdu na operaci varixů /..Těším se na pokračování. Moc Tobě a Medvídkovi fandím...
Ilona Kolářová
Jano, ještě srandovnější je fotka ve fotogalerii na šestém místě.6. Fotka je však nastojato, tak jsem ji nechtěla vkládat mezi odstavce Nechala jsem si udělat majetku a kdykoliv jdu kolem lednice, musím se smát.
Jana Kollinová
Pohodové milé čtení zejména v těchto ne příliš příjemných dnech plných různých příkazů, opatření, "blbé" nálady mezi lidmi. Jako návod na zlepšení nálady obyvatel bych si představovala na výlepových plochách zvětšenou fotografii Medvídka v relaxační poloze na zádech s bříškem vstříc teplu slunečních paprsků s heslem: "Brzy se připojíte!" Někoho napadne určitě vtipnější a výstižnější slogan. Já se cítím příjemně jen při pohledu na kočičí pohodářku. :-)
Marie Měchurová
Škrábance taky znám. Když jsme čistili na jaře s paní veterinářkou kočkám uši, tak všechny docela držely, jen ten největší Mikeš se bránil, jako by mu šlo o život. Paní doktorka byla omotána dekou, a já něco vydržím. Mikeš jako jediný si uši neškrábe, tak bude z příštího čistění vynechán. Kočky miluju, a na dálku i Medvídka !!

Zpět na homepage Zpět na článek