Vzpomínka na Mikuláše
Foto: archiv autorky

Vzpomínka na Mikuláše

3. 12. 2020

Brzy bude svátek Mikuláše. Jeho životopis je ověnčen půvabnými legendami. My o něm víme, že byl biskupem v maloasijské Myře a štědře obdarovával chudé. Takže tento biskup - Svatý Mikuláš je neustále symbolem adventního nadělování, darování.

V každé době hlavně na vesnicích, ale i ve městech chodil krásný průvod důstojného Mikuláše, laskavých andělů a nejdivočejších čertů. A děti se bály, byly hodné a za sebemenší dárek uměly hezky poděkovat.

V minulosti jsem dělávala občas v našem městě nebo blízké vesnici Mikulášské besídky. Nejdříve jsem vždy něco víc popovídala z jeho životopisu, následovaly různé soutěže, hry, přednes básniček a zpěv písní. Na závěr přišel Mikuláš se svým průvodem a košem dárků. Já jsem si jako malého pomocníčka s sebou tehdy brávala i svoji nejstarší vnučku. Ale chci se vrátit až do svého dětství...

V čase svátku Mikuláše jsme bývaly my malé děti na "vejminku" u babičky a dědečka. A dědeček vyprávěl svým kouzelným hlasem: "Dnes je svátek velkyho a dobrotivyho světca. Mosite bet všeci hodni, protože ož určitě slizá po zlatym žebřiko z nebe na zem..."

A my děti se tajně dívaly z okna do tmy, viděly hvězdy, měsíc a představovaly si skutečně, že se někde spouští velký zlatý žebřík. A v tuto chvíli se ozvalo klepání a do místnosti vešli andělé, Mikuláš a rozverní čerti. A my byli ihned zalezlí strachem pod postelí. Ale andělé nás laskavým hlasem zavolali a Mikuláš se zeptal, zda jsme byli hodni...?

Ihned jsme si klekli, vroucně se pomodlili a horlivě se přiznávali Mikuláši k některým špatnostem a slibovali velikou poslušnost a kázeň. A to stačilo. Byli jsme odměněni jablíčky, perníčky i ořechy. Čerti nám dali ještě pro výstrahu kousek uhlí a řepu a už řinčeli řetězy ve dveřích a odcházeli. A my šťastni se už dívali jen na anděly a Mikuláše.

Dědeček po jejich odchodu řekl: "A teď pochodijó celó dědino a zase vodendó po zlatym žebřiko zpátky do nebe..." 

Bylo mi asi šest let a já si přála být jednou malým andělíčkem. Dědeček na to, že se ten předobrý biskup pro mne zastaví. Babička mne oblékla do bílých šatů, do vlasů dala "zlatou " pásku, do rukou košíček s jablíčky a různými pamlsky. Mikuláš se za chvíli objevil s velkými anděly a čerty. Ve mně by se krve nedořezal, ale vlídný Mikuláš mne vzal za ruku a řekl: "Pojď dnes se mnou..." 

Chodili jsme po sousedech, kde se děti horlivě před Mikulášem modlily, já rozdávala malé dárečky. Mnoho jich nebylo, ale k dalším sousedům měl Mikuláš zase něco v koši. Já se červenala, ale děti mne nepoznaly a tak naše cesta skončila dobře. Nikomu ze svých kamarádů jsem o ní neřekla. Když jsem se vdala, neopustila jsem tento zvyk a dělávala dětem i sousedům Mikuláše.

Až jeden rok mi po mém návratu řekl syn: "Maminko, škoda, že jsi nebyla doma, dnes u nás nebyl Mikuláš, ale paní Mikulášová..."

Od té doby jsem Mikuláše nedělala. Jak ale dorostly naše děti, zase dělávaly hezký mikulášský průvod, který stále připomínal blížící se dobu vánoční, dobu laskavosti, míru, klidu a pokoje.

A když přicházely děti ze školy domů, vonělo po kuchyni vánoční pečivo, které se vyrábělo už začátkem prosince, aby se rozleželo. Byly to hlavně zázvorky, linecké a pracky.

Jako úvodní fotografii jsem použila starší snímek z našeho Mikulášského dne v Boskovicích, kdy ještě nikdo ani netušil, že se budou někdy muset nosit na obličeji roušky - takže tam v andílcích dobře poznávám i svoji nejstarší vnučku.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji Vám všem za vaše milá slova*
Soňa Prachfeldová
Milé zavzpominání , i dnes se děti těší na Mikuláše s čertem. Na pamlsky. Je to u nás letos ochuzené, každým rokem dělá obec v tělocvičně pohádky a nadílku. Ale v rodině ošizené nebudou. Taková tradice jen ať žije dal5.
Rostislav Mraček
Půvabné vyprávění u mne vyvolalo i úsměv. I dnes se tato pěkná tradice udržuje na mnoha místech. Rád jsem svědkem, jak vnoučci s rozechvěním přijímají kárání od svatého Mikuláše. Čerti se mi sice zdají rok od roku hrozivější, ale v případě potřeby se nechají zahnat za dveře.
Jana Šenbergerová
Tak jsem se na chvíli zasnila a octla v naší kuchyni se zbožným pohledem upřeným na Mikuláše/tátu, který měl na nohou své bačkory, což mi vrtalo hlavou, protože jinak vypadal, jako by se právě snesl na obláčku z nebe, a s děsem na čerta/strýce, kterému jsem to čertovství věřila hodně dlouho, protože vypadal děsivě. Na anděla si vůbec nevzpomínám, i když vím, že nějaký byl. Díky za vaši vzpomínku.
Alena Vávrová
Asi si mě čert podá, za tu hrubku :-p) !
Alena Vávrová
Moji synové několik let chodily za čerta a Mikuláše, kostýmy jsem jim ušila a anděla jim dělala krásná sestřenice. Pak se ty kostýmy daly dál do rodiny a kde je jim konec. Ale bývalo to moc pěkné i v mém dětství, i když u nás nadělovala spíš Barbora do punčochy dané za okno.
Anna Potůčková
Moc hezký článek! Ano jako b se doba vrátila na chvíli v mé hlavě zpět. Přesně tak nějak to bylo také u nás. Ale nás na Mikuláše připravovala jen babička, dědečka jsme ani nepoznaly.
ivana kosťunová
Dokud byly vnučky malé, převlékal se za Mikuláše syn. To ale skončilo, když při jedné takové nadílce se podivila starší vnučka - babičko, ten Mikuláš má boty jako náš táta ! Odbouraní jsme byli všichni včetně Mikuláše.
Martina Růžičková
Krásný vzpomínkový článek. Obchůzky Mikuláše s čertem a andělem jsou hezká tradice. Jen by si rodiče měli vždy uvědomit, jestli je jejich dítě na tuto návštěvu dostatečně zralé nebo statečné, aby mu nezpůsobili zbytečné trauma. I takové případy znám. V naší rodině většinou naděloval Mikuláš na okno. V osmé a deváté třídě jsem ale sama působila jako anděl. Dcera byla několikrát za čerta a jednou se k tomu nechal přemluvit i syn. I po Praze se tato tradice udržuje. Čert by ale podle mě měl být náš český, ne krampusák jako v průvodech oblud, které se začaly pořádat poslední dobou.
Dana Puchalská
Na dobu, když jsem se těšila na Mikuláše a jeho družinu ráda vzpomínám. Nebyla jsem zrovna moc hodné a poslušné dítě. To jsem se jednou tak příšerně bála, že jsem se doslova zabarikádovala v koupelně. A našim dalo dost práce než mi vysvětlili, že hlavně ten čert je už opravdu daleko a že se už nemusím bát.

Zpět na homepage Zpět na článek