Děti manžela mě přinutily prodat byt
Ilustrační foto: ingimage.com

Děti manžela mě přinutily prodat byt

17. 1. 2021

Manžel zemřel po tříletém boji s rakovinou. Byly to nejhorší roky mého života a hodně lidí mi říkalo, že jeho odchod bude pro něj i pro mě vysvobozením. On mi to taky říkal.

Společné děti nemáme, já mám dceru z prvního manželství, on měl dceru a syna. Žili jsme v dvoupokojovém bytě v klidné části Ostravy. Moje dcera je vdaná v Praze, občas nás navštěvovala. Manželovy děti ne, protože mě nesnášejí. Manžel totiž kvůli mně opustil původní rodinu.

V podstatě chápu, že mu to děti nikdy neodpustily, i když se všemožně snažil vztahy narovnat. V poslední době spolu vycházeli lépe, jeho nemoc je dost dala dohromady, hodně věcí si vyříkali. Myslím, že jako dospělí už dokázali pochopit, že vztah rodičů byl na bodu mrazu a že se jejich táta prostě zamiloval.

Prožili jsme spolu moc krásný život, i když začátek naší lásky byl bouřlivý, protože kvůli mně opustil ženu, děti. Přišel ke mně jen s batohem, manželce nechal byt i chatu. Peníze pro nás ale nikdy nebyly prioritou, žili jsme od výplaty k výplatě a on se snažil ulehčovat si svědomí tím, že dětem pořád něco kupoval, podstrkoval jim peníze. A já to schvalovala. Kdyby se na ně vykašlal úplně, nemohla bych si ho vážit. Pořídili jsme si společně byt, částečně jsme ho zaplatili z mého dědictví po prarodičích, částečně na něj padly peníze, které manžel dostal v práci za zlepšovací návrhy a patenty.

Když zemřel, přišel za mnou už po dvou dnech jeho syn s tím, že očekává, že jemu a sestře vyplatím podíl z bytu, který mi zůstal. Přišel se závratnou sumou, chtěl milion, že prý si to nechal odhadnout v realitní kanceláři. Ano, náš byt podléhal dědictví, to jsem pochopila, ale netušila jsem, že na mě budou tak spěchat. Takže jsem se dostala do zoufalé situace. Musela jsem buď prodat byt, nebo dceru a syna manžela takzvaně vyplatit, ale samozřejmě jsem neměla z čeho. Mám našetřeno pár desítek tisíc, se kterými počítám na penzi. Navíc výhodou našeho bytu bylo to, že byl v našem vlastnictví a do společného fondu oprav se platily jen dva tisíce. Když jsem zjišťovala, kolik by mě stálo bydlení v nájmu, zděsila jsem se. Neutáhla bych to, ani kdybych si vypomáhala z podílu, který by mi zůstal z prodeje. Navíc jsem se bála, že když prodej bytu svěřím synovi mého manžela, může mě ještě nějak podvést, oklamat, prostě mu nevěřím. Sama jsem neměla na takovou transakci sílu, musela jsem normálně chodit do práce, vydělávat, neměla jsem vůbec čas.

Nakonec jsem byt tedy prodala, hodně mi s tím pomohl soused, který je advokát a s manželem se kamarádil. Dal pozor na to, aby vše proběhlo správně, ale i tak to bylo všechno strašně rychlé a možná, že kdybychom tak nespěchali, prodali bychom ho výhodněji. Jenže děti pořád naléhaly, ať to proběhne rychle. Já na to vůbec neměla sílu. Měla jsem pocit, že se na mě ze všech stran valí nějaké papíry, smlouvy, požadavky, příkazy, dotazy…

Našla jsem si malinkou garsonku, požádala jsem o příspěvek na bydlení, takže se zdá, že to vše utáhnu. Uvažuju, že si ještě najdu nějakou práci navíc, nějakou brigádu.

S manželovými dětmi jsem se od chvíle, kdy dostali podíl z dědictví, neviděla. Chápu, že jsem pro ně macecha, která jim odvedla tátu, ale přesto jsem si myslela, že by mohly pochopit, jak mě jeho ztráta bolí, jak moc jsem ho milovala.

Nejhorší bylo, že na mě tak spěchaly, že mě nenechaly vydechnout. Bylo to kruté a nelidské. 

 

Zora (psáno v 59 letech, rok po úmrtí manžela pro neziskový portál www.vdovyvdovam.cz)

 

 

ovdovění
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Řezáčová
Paní Jakubcová, váš příspěvek mne pobavil - protože mám blbý brejle, četla jsem: notář nejprve oslovi, který zařizoval pohřeb ... Ale už jsem doma. Máte pravdu ... Je to vždy složité, když jsou "moje děti", "tvoje děti", popř. i "naše děti" ... Děti to téměř vždy nějakým způsobem odnesou ... Paní z článku musela počítat s tím, že manželovy děti mají nárok na dědictví a nemají důvod se nároku vzdávat ...
Jarmila Komberec Jakubcová
V žádném případě nemůže být prodán byt před notářskym vypořádání majetku Notář nejprve osloví toho kdo zařizovat pohřeb což většinou bývá nikdo z pozůstalých Sepíše se majetek zůstavitele a pak na druhém jednání se řeší majetkové vyrovnání jeďnotlivych dědiců. Záleží také na poslední závěti pokud ji zůstavitel učinil.
Elena Valeriánová
Já si myslím, že je to blbost. Byt byl přece součástí dědictví a tak by nemohl být prodán.
Jitka Mošovská
Já tomu i věřím, mladí jsou dravci. Udělala dobře, žije v garsonce, kterou po ní zdědí dcera a má klid. Ale někteří vůbec nemají potomky, vše po smrti převezme stát.
Ela Princová
Když už si odmyslím věcnou stránku obsahu, tak používejme český jazyk, tudíž "manželovy děti",jinak je článek pěkná slátanina, jako ostatně většinou....
Soňa Prachfeldová
Ano , pravdu má paní Jiřina s děděním. Jaké byly vztahy mezi dědici, to vědí jen oni sami a každý má svoji pravdu, ať pravdivou, či lhavou.
Magdalena Váchová
Milá paní,já měla takovou macechu,že kdybych z ní mohla strhnout poslední kus oblečení co má,tak bych neváhala ani vteřinu!Ženská,která se tahala s mým otcem,když moje maminka umirala na rakovinu v nemocnici a honem si ho za půl roku brala,si nezaslouží absolutně žádnou litost nebo soucit!Majetek,to bylo to jediné co ji zajímalo.A věřte,že u notáře a při vypořádání jsem ji nešetřila,co mohla,tak stejně zatajila pro svoji taktéž povedenou dcerušku.Takže až budete soudit,věřte,že mince má dvě strany.
Jaroslav Kolín
Pane Pavle, souhlasím s vaším názorem, je to skutečně divné, zvlášť jestli v tom byl advokát. K vašemu doporučení: Darovat něco ze SJM manželce nelze, pokud nedošlo k jeho rozdělení za života obou manželů. Závěť ano, ale může se stát, že na ostatní zákonné dědice toho ze zbývajícího dědictví moc nezbyde, nastanou tahanice a dědička možná bude muset ostatní vyplatit, ne ovšem milionem. BTW: Když jsme se sestrou projednávali dědictví po matce, shodli jsme se i s notářkou, že na ocenění bytu není třeba zadávat odhad a použije se cena v místě obvyklá. Ještě stran toho darování za života: Došlo-li k němu relativně nedlouho před úmrtím, může se dar do dědictví započítat v tom smyslu, že obdarovaný dostane o to míň.
Milan Sova
Kupodivu s vámi pane Ppeett souhlasím :-) Popsal jste to přesně ;-)
Lenka Kočandrlová
Hned mne napadlo,proč pán ještě za života nedaroval svoji část bytu manželce.Muselo být jemu ,ale i jí jasné,že po něm budou jeho děti dědit,bude-li co. Myslím,že v článku není vše dostatečně vysvětleno, zřejmě je to trochu zjednodušeno. Nemyslím si,že myslet na to,co může probíhat po smrti a řešit některé záležitosti ještě za života,je nějaké špatné. Bezohlednější mi připadá právě tento příběh: pán si umře a vdova ať se stará,hlavně že jeho děti nezůstanou ukráceny o něco,co jim až tak zcela nenáleží!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.