Vdova Martina: Stála jsem na nové startovací čáře zatížená dluhem po manželovi a obrovskou nejistotou
Martina Bittnerová. Foto: Jakub Karlíček

Vdova Martina: Stála jsem na nové startovací čáře zatížená dluhem po manželovi a obrovskou nejistotou

27. 3. 2021

Když jsem poprvé nahlas vyslovila, že jsem se stala vdovou po sebevrahovi, znělo mi to šíleně. Jenomže i něco natolik šíleného jsem musela nakonec přijmout.

Můj bývalý partner měl totiž dvě tváře. Jednu úspěšnou, kdy vystudoval při zaměstnání dvě školy a stal se respektovaným manažerem. Ta druhá skrývala jeho dlouholetý boj s hazardem.

Čtrnáct dnů před sebevraždou se mi sám přiznal, že zase hraje a navrhl rozchod jako jediné rozumné řešení. Souhlasila jsem, neboť mi to už z mnoha důvodů nepřipadalo únosné, i když mě to mrzelo a obávala jsem se o jeho další osud. Těch následujících čtrnáct dnů jsem se s ním podvědomě loučila, což jsem si uvědomila až po jeho smrti.

Slíbil, že si promyslí způsob léčby, kterou podstoupí, a já si mezitím zařídím vlastní život. Odjela jsem na besedy k mým knihám a ještě úterý večer jsem s ním mluvila. Tvářil se, že se nic neděje a díval se na fotbal. Ve středu už ale nezvedal telefon, ani se neozval a já ho nechala hledat policií. Vycítila jsem šestým smyslem, že to asi nedopadne dobře.

A potvrdilo se to, protože v pátek večer 18. listopadu 2016 mi přišel policista s psychologem oznámit, že ho našli mrtvého. Spáchal sebevraždu a nechal dopis na rozloučenou, v němž se omlouval a žádal o odpuštění. Jenomže to, že někdo dobrovolně vzdá svůj život, se nedá odpustit, na to si můžete časem jen zvyknout.

Ty první týdny po té události byly nepopsatelně strašné. Zůstala jsem na tu zoufalou situaci sama a do toho mi chodily naprosto neuvěřitelně hnusné zprávy od různých lidí. Věřím tomu, že minimálně polovina by mi nedokázala takové věci říct osobně. Nicméně to je rozhodně neomlouvá. Poprvé jsem tak ale zcela pochopila význam rčení - mlčeti zlato. A zároveň jsem si uvědomila, že tato společnost vůbec není připravená na to, že někdo může dobrovolně vzdát život.

Partnerovou smrtí jsem však nepřišla jen o dlouholetého parťáka, jakkoliv složité to s ním bylo, nýbrž o střechu nad hlavou a vlastně všechno, co jsem s ním do té doby vybudovala. Stála jsem na nové startovací čáře zatížená jeho dluhem a obrovskou nejistotou. Věděla jsem, že pomoc najdu na konci své pravé ruky. Paradoxně pokud mi totiž někdo opravdu pomohl, tak se rozhodně nejednalo o přátele a známé, které jsem znala dlouhá desetiletí. Ti mě naopak mnohdy zklamali hloupými řečmi, soudy a radami k ničemu. Velice mě to mrzelo a o to víc, že já jsem se každému snažila vždycky pomoci, pokud to bylo v mých silách.

Mockrát jsem během té těžké doby sama uvažovala o sebevraždě, nicméně měla jsem doma dvě zvířata a hlavně můj králík Sněženka na mně dost visela já věděla, že by to s ním asi po smrti dopadlo špatně. Ačkoliv lidem bez mé zkušenosti může připadat tato motivace podivná, myslím, že právě Sněženka mě tady na světě podržela. A držela až do chvíle, kdy se mi psychicky začalo dařit lépe.

Tehdy se u ní projevil neřešitelný zdravotní problém a musela jsem jí nechat uspat. Ještě teď mě tato vzpomínka dokáže rozplakat. Ztratila jsem v ní bytost, která si se mnou prošla nejtěžším obdobím a nesmírně toho lituji. Zasloužila si určitě radostnější osud. Každopádně platí, že během života většinou potkáme několik zásadních bytostí, což platí i v případě zvířat a mé Sněženky.

Problém vdovství po sebevrahovi spočívá především v tom, že se pozůstalý velice rychle stane v očích okolí viníkem té situace. Přitom pokud bych něco tušila a mohla to zvrátit, udělala bych cokoliv, aby se nezabil. Ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Protože na rozdíl od spousty jiných, byl jedincem velice laskavým, který měl svědomí. Mnohokrát mě napadlo, že spousta politiků a všelijakých kšeftařů okrade stát o miliardy, přesto si docela pohodlně vegetuje a můj partner, jenž se snažil vždy své dluhy splácet, je mrtvý. Nemá cenu ale moralizovat.

Už jsem řekla, že společnost není na situaci, kdy se někdo zabije, připravená, stejně tak na ni nejsou připravené energetické společnosti, banky a další instituce, kam jsem jako vdova mnohdy doslova přilezla úplně zlomená. Jednání, s nímž jsem se mnohdy setkala, nelze ani publikovat. Nerozumím tomu, proč v moderní době, kdy se různé společnosti pyšní standardy kvality, nedokážou pro takové situace vytvořit jednotný postup, kterým se daný úředník řídí. Nedávno se mě jeden člověk zeptal, jak jsem tu hrůzu překonala. Upřímně řečeno mám spoustu událostí z posledních čtyřech let dost v mlze, a proto jsem na tuto otázku nedokázala nijak uspokojivě odpovědět. Ale určitě mi pomohlo, že jsem se z toho postupně vypsala na mém blogu a nakonec ta celá zkušenost vyšla knižně.

Jak jsem zaznamenala, většina čtenářů hledala v mém příběhu jen senzaci a o to víc se pak cítila zklamaná. Ta kniha totiž především vypráví o člověku, který vnitřně shořel jako papír a to nejen z hazardu, nýbrž i z náročné práce. Sebevražda i to, co jí přechází, je vždycky především o bolesti a psychickém strádání. Já jsem samozřejmě vyhledala i odbornou pomoc, protože terapeut mě na rozdíl od takzvaných slušných lidí nesoudil, ale podporoval, abych tu složitou etapu svého života zvládla. Útěchu jsem nacházela i ve své lektorské práci, v hudbě a také jsem relativně často chodila do přírody. Žádná selanka to ale nebyla, protože jsem si již na počátku té cesty uvědomila, že nejlepším lékařem se stane čas. A uplynulé čtyři roky mi to jen potvrdily.

 

Martina Bittnerová (psáno ve věku 45 let pro neziskový portál vdovyvdovam.cz)

 

 

 

 

 

 

 

ovdovění
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.6 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Badalcová
Pokud nazývá pána partnerem tak to asi nebyl manžel,tak že není vdova a nedědí nic ani dluhy.
Svatava Páleníková
Paní Bittnerová, přeji vám, abyste mohla načerpat v následujících letech co nejvíc radosti a lásky.
Martina Bittnerová
Pane Čepelko, bohužel jste opominul tu situaci, kdy se člověk dostane do fáze, kdy už neví, jak dál. To není žádná nezodpovědnost, ale čisté zoufalství. Můj bývalý přítel byl jinak dobrý člověk a pomohl mnoha lidem. To, jak se ale mnozí zachovali po jeho smrti, raději nekomentovat. Něco málo jsem prozradila ve své knize a dál to rozpatlávat nechci. Ať si to každý srovná s vlastním svědomím. A jak to zvládám či nezvládám, není téma na nějakou veřejnou debatu. I když vzhledem k tomu, že počet sebevražd bude stoupat, mělo by se o tom problému obecně mluvit a hlavně ho zbavit všech těch zbytečných klišé.
Oldřich Čepelka
Pane Vrbo, když se někdo chce zabít, tak to sice je jeho věc, jak uvádíte, ale vůbec to není jen jeho věc. Právě naopak. Je to věc těch pozůstalých, to oni jsou překvapení, nekonečně smutní, zmatení, obtíženi mnoha povinnostmi a očekáváním. To je obrovský kříž, který jim sebevrah naložil. – A myslím si, že dobrovolně si vzít život je projev veliké nezodpovědnosti. Zodpovědný člověk ví, že tu nesmí nechat, a už vůbec ne nečekaně, manžela, děti, možná ani přátele ani ty domácí zvířátka, pokud by se o ně neměl kdo starat. Zodpovědný člověk je ten, který žije, „dokud to jde“. (Výjimky mohou být extrémní situace spojené s válkou, záchranou vlastních dětí, neodvratnou smrtí smrtelně nemocného člověka apod. Kdežto gamblerství je principiálně řešitelné.) Jsem rád, že to paní Bittnerová zvládá. A každý "kritik" by se měl stydět, že píše ohavnosti. Až bude na tom fakt zle, tak bude asi všechny kolem sebe prosit, aby mu pomohli. A lidi mu pomůžou.
Martina Bittnerová
Vážení diskutující, ráda bych v prvé řadě podotkla, že tento text jsem primárně psala pro projekt Vdovyvdovam.cz, který považuji za užitečný. Přijde mi docela smutné, že výsledkem toho je, že tu mnozí pitváte, jestli je možné, že jsem zůstala s dluhem a jestli náhodou nekecám... Proboha, tady jde o velkou tragédii člověka, který se zabil. A pro ty, co nepovažujete závislé za lidi, ráda bych dodala, že možná leckteří Vaši blízcí a známí měli díky tomu mému gamblerovi léčbu, kterou by jim jinak pojišťovna neuhradila. Každý závislý je člověk, který měl také své sny a touhy! A má právo na život a na druhou šanci stejně jako Vy, kteří tu nad nimi ohrnujete nos. Nemá smysl, abych cokoliv dál říkala, mohu jen popřát, aby nikdo z Vás nezažil tu hrůzu jako já. PS. Paní Prachfeldové bych ale ráda poděkovala za projevenou empatii. Ona to paní Prachfeldová nebyla a není legrace s tím vůbec žít...
Soňa Prachfeldová
Nevidíme nikomu do hlavy, určitě je závislost zničující a to i pro další členy domácnosti. Někdo mlčky trpí, někdo se potřebuje vypsat, ale dál musí vykročit sám se svojí odvahou. Hodně štěstí paní Martino !
Martin Vrba
Už jsem obešel hodně článků a všude něco utrousil, jen tady tu vdovu jsem tady nechal smutně trčet jen s pár, a to ještě negativními ohlasy, z publika. Tak jen pár hřejivých slov: „Máš to holka fakt blbý, ale bude se to určitě dál už jen zlepšovat, zato tvůj bývalý manžel je na tom už neodvratně hůř a bude na tom stále hůře“! Tak co, pomohlo to, asi moc ne, ale k tomu tu nic jiného nemám. A že jsem si dovolil to takto popsat? To bude tím, že ta ilustrační fotografie ukazuje spíše veselou, než truchlící vdovu. A pokud jsem se tím článkem dobře prokousal, tak jste se stejně chtěli rozvádět, což já označuji už samo o sobě za „malou smrt“. A pak ještě tohle, když se někdo rozhodne sám zabít, tak je to přece jeho věc a mnohdy je to to jediné, co se mu v poslední době povedlo, to cítím větší lítost nad každým, který odešel z tohoto světa nedobrovolně, například po nějaké dlouhé a bolestivé nemoci.
Milena Znamenáčková
Paní Skopanová, pochybuji, že za čtrnáct dní stačili rozvod vyřídit, zřejmě se na něm jen domluvili, ale manželství ještě trvalo. Je to situace rozhodně nezáviděníhodná, ono úmrtí partnera je vždycky bolestné a vyřizování pozůstalost je nepříjemné i když všechno probíhá bez problémů.
Olga Škopánová
Nějak tomu nerozumím, myslím, že pokud nebyli manželé tak dluhy partnera šly výhradně za ním.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%