Jeden takový obyčejný covidový den
FOTO: Pixabay

Jeden takový obyčejný covidový den

6. 5. 2021

To ráno jsem si přivstala, protože jsem musela sestru dovézt do nemocnice asi 50 km vzdálené, kde se měla podrobit očnímu zákroku. Zákrok byl prováděn ambulantně, takže jsem musela vyčkat, až bude proveden, a odvézt ji zpět domů.

Na místo jsme dojely v pohodě a v předstihu, takže mé obavy z toho, jestli dojedeme včas a na správné místo, kvůli kterým jsem se ráno ani nenasnídala, se jevily býti lichými. Sestru jsem opustila na příjmu, kde se jí ujal  zdravotnický personál, a já jsem se chystala vyjít ven, trochu se projít po městě a nasát místní atmosféru. A konečně také něco málo pojíst a uchlácholit žaludek teplou kávou v kelímku z automatu.   

Před východem z nemocnice jsem objevila ve vestibulu otevřený bufet, prostor kolem, kde bylo pár stolečků a židlí, byl sice uzavřený a pečlivě oddělený páskou, ale okénko bylo otevřené a dvě prodavačky s respirátory přes obličej prodávaly občerstvení. Vystavené chlebíčky vypadaly čerstvě, tak jsem si hned jeden koupila a k tomu ještě kávu do papírového kelímku. S veškerou opatrností jsem poodešla stranou, ujistila se, že v dohledu dvou metrů zleva zprava se nikdo nenalézá, posunula jsem roušku pod bradu a nedočkavě se zakousla do chlebíčku.

„Paní, co to děláte, tady nemůžete jíst !!" Okřikla mě hlasitě jedna z prodavaček.

Lekla jsem se, až mi chlebíček zaskočil v krku, a rozkašlala se. Snažila jsem se se rychle sousto rozžvýkat a polknout, ale to už se zvýšený hlas proměnil v hysterický jekot.

„Tak slyšíte?! Myslím to vážně - okamžitě přestaňte jíst a opusťte vestibul ! Já za vás pokutu platit nebudu!“

 Konečně se mi podařilo dožvýkat a polknout ( jak jsem to asi měla udělat ? Vyplivnout sousto na zem ?) .

„Proč to tedy prodáváte, když si to nemohu sníst ?“ Namítla jsem celkem logicky .

„Koupit si můžete, ale běžte si to sníst někam ven“ Zněl verdikt.

Nechtěla jsem riskovat, že na mě bude zavolána ochranka, a tak jsem s respirátorem přes obličej, opocenými brýlemi, kabelkou přes rameno, nakousaným chlebíčkem v jedné ruce a kelímkem kávy v ruce druhé opustila vestibul.

Přes zamlžené čočky jsem se snažila najít místečko, kam bych se mohla se svojí potravou uchýlit. Připadala jsem si, jako kdybych ten chlebíček ukradla.

Před vestibulem sice bylo prostoru dost, ale lavička, kde by se dalo posvačit, ani jedna. Tři stojící odpadkové koše s popelníky byly pro moji potřebu nevhodné, navíc byly plně obsazeny postávajícími kuřáky. Kousek stranou stál obří květináč osázený květinami a obroubený betonovou obrubou.

„Tak snad tady "- blesklo mi hlavou.

Opatrně jsem si odložila kávu na okraj betonu a opět sáhla po chlebíčku. V tom okamžiku kabelka opustila mé rameno, převrhla kávu a přistála v květinách. Nu což - kabelku jsem očistila papírovým kapesníčkem, kelímek vyhodila do odpadkového koše a chlebíček putoval hned za ním. Stejně by mi už nechutnal. Rozhodla jsem se to „rozchodit " malou procházkou po hlavní třídě. Bylo chladno a drobně mrholilo, a tak si říkám, že to možná bylo i tím počasím, že jsem pomalu propadala trudnomyslnosti. Potkávala jsem lidi se zakrytými obličeji, s výrazem štvanců v obličeji, našedlé, neupravené - takhle nějak vypadá rezignace. Proč by se měla žena elegantně oblékat, když už nebyla půl roku u kadeřnice, a make-up obličeje by jenom zapatlal povinnou roušku. Když jsem došla k parčíku, kde parta výrostků bez roušek dávala ostentativně najevo, že oni se omezovat nenechají, zapůsobilo to na mě osvěžujícím dojmem. Alespoň něco je, jak má být.

Ve světě, kde je možné občerstvení koupit, ale už ne se jím občerstvit, kde kuřáci mají před nemocnicí veškerý komfort, zatímco doprovod pacientů si nemá ani kde vypít kávu, alespoň ti mladí rebelují, jak za našich mladých let.

Trochu to vypadá, jako bych si stěžovala, ale neberte mě vážně - hladový člověk bývá pesimistický.

koronavirus Můj příběh zdraví
Hodnocení:
(5 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Já se musím svěřit, aspoň krátce, se svým zážitkem. Je z období, kdy bylo vše zavřené. Jela jsem do Olomouce odevzdat na soud papíry. Město na mě působilo děsivě. Nikde ani noha. Pak jsem chtěla jít na WC, ale bohužel. Jen cedulka - z nařízení vlády zavřeno - . Naštěstí mi jel hned autobus domů.... Mohlo to dopadnout hůř. Paní Ivanko, nejste sama, i já byla postavene před hotovou věc.
Jitka Caklová
Doplnění: ....., či špatném o komkoliv, tak .....
Jitka Caklová
Přesně tak! Taky ráda píši o sobě, protože ať píši v dobrém, či špatném, tak ve výsledku to stejně vypovídá o mně :-)
ivana kosťunová
Ale já jsem ráda, že se mi dějí, alespoň mám o čem psát. Ono je to spíš o tom, jak dalece dovede člověk podobné absurdity vnímat.
Jitka Caklová
Ivano, na tom vůbec nezáleží, co víš, nebo nevíš o mně. Důležitější je zamyšlení člověka nad sebou samým, aby pochopil, proč se mu ty, či ony věci dějí.
ivana kosťunová
Já tedy přiznám se, že nevím. Hlavně nevím, jestli si Jitka stěžuje, nebo se tím chlubí.
Martin Vrba
My to o Vás paní Caklová také víme, ale nahlas Vám to neřekneme , proč to tak máte! :)
Jitka Caklová
Čím to asi bude, že mě se takovéto a podobné absurdní situace nedějí? Já to naštěstí vím :-)
Alena Velková
Úplně tu absurdní situaci vidím...hezky jsi to napsala.
Hana Řezáčová
Paní Kosťunová, paní prodavačka vás mohla upozornit v klidu, nekřičet ... Všechno je o lidech. Ale všechno zlé je k něčemu dobré - kdyby prodavačka nebyla jekna, vy si v klidu pochutnala na chlebíčku s kávou venku na sluníčku, tak byste o tom nic nepsala a my si nemohli přečíst vtipný článeček ... Snad už brzy bude trochu "normál", takže - chlebíčkům zdar!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%