Už blbnu
Ilustrační foto: Freepik

Už blbnu

29. 11. 2025

Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou souzníte a potvrdíte, že to není tím, že už blbnu, ale že ta hlava už je doslova přehlcená!

Je toho poslední dobou prostě moc. Nejen informací, které se člověk dočte na webu, které slyší ve zprávách, které mu řeknou blízcí, které zaslechne v kuchyňce v práci, ale jsou tady i věci, které zná každý z vás - musím zařídit, nesmím zapomenout, musím koupit, musím zajít, musím objednat…

Hlava je přeplněná, vemte si, jak dlouho už do ní něco cpeme. A to se vám najednou začínají dít věci. Tak třeba:

Jdete na záchod s mobilem v ruce a odtud odcházíte s ruličkou toaletního papíru.

Stojíte u výtahu a dcera se ptá „půjdeme pěšky?“ Odpovíte spontánně: „počkáme raději na autobus.“

Vyjela jsem autem teď v sobotu do Karlových Varů a vzala jsem si s sebou termosku se zázvorovým čajem. Povolím takový ten mačkací ventil a nahnu termosku k puse, když teplý čaj začal vytékat z úplně jiného místa, než jsem čekala, přímo do mého výstřihu! Ztvrdla jsem a pak už jsem se jen smála, to už prostě nevymyslíš!

Dcera říká, to nic není, mami, já si ráno vzala talířek, že si na něj dám chleba a jdu k rychlovarce a naliju si na talířek vodu.

A tak jsem nadhodila v mém okolí toto téma a divili byste se, co všechno se lidem děje.

Kolegyně jde kolem mě a říká, tak si to představ, mám naruby blůzičku. Odchází na WC si ji přehodit a vrací se se slovy, „se picnu“, tak já mám naruby i spodní kalhotky, já to do toho důchodu nedám!“

Jiná kolegyně říká: „To nic není, přijdu domů z nákupu, uklidím ho a za chvíli na mě muž volá z kuchyně, hele, proč máme v lednici toaletní papír?“ Tak se tiše zamyslím a říkám si, „safra a kam jsem dala tu kachnu?“

A to už vůbec nemluvím o věcech, které se tak často v mých rukách stanou pohyblivé. V neděli jsem vzala mističku s připraveným tvarohem na koláčky, miska nejenže vyklouzla z mé ruky, ale udělala malé salto a já, ve snaze ji v tomto rychlém veletoči chytnout, jsem jí ještě pomohla zvýšit rychlost, kterou se blížila k podlaze, takže tvaroh a střepy byly úplně všude.

A ještě další a další příběhy, by sem mohly patřit, které mě teď napadají.

Přivezla jsem z Německa sójovou omáčku, manžel rád vaří asijské pokrmy. „Hmm, tak to si musím očuchat“, povídá a otevírá lahvičku – víčko z nepochopitelných důvodů vystartovalo jako rachejtle a omáčka byla na stropě!

Byla jsem v Německu u mé tchýně a po ránu jsem si chtěla namazat obličej, tak jsem zkoumala krémy, které tam měli vystavěné, tehdy jsem ještě moc německy neuměla. Vzala jsem jeden a namazala na obličej, nešel ale moc dobře roztírat a hrozně mě začal pálit obličej. Vyběhla jsem z koupelny a ptala se tchýně, co to je za krém? Strašně se smála – to je pěna na holení od tchána! To nevymyslíš…

Tak to jen rychlá úvaha o věcech, které se prostě dějí a budou dít a já budu moc ráda, když se najde mezi vámi někdo, kdo má podobné veselé zkušenosti, ať v tom nejsem sama...

 

 

 

Můj příběh paměť životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Stalo se to již před několika lety, ještě jsem chodila do práce na druhý konec města. Někdy jsem i jela na kole, na zpáteční cestě domů byla v většinou zastávka na nákup v marketu. Jednou při pěší cestě se koukám a divím, to žluté kolo na parkovišti u obchodu je tak mému kolu podobné. No nazdar je to moje kolo, které jsem tu onehdy zamkla a zadumaně odešla domů pěšky. Ještě že jsem nešla nejdříve do kočárkárny, to bych žila v domněnce, že mi kolo někdo v domě ukradl.
Jiří Buzický
Kdysi dávno přistoupila do tramvaje, kterou jsem jel, naše tělocvikářka, vytáhla píšťalku, zapískala a zvolala "Nástup!". Kolega vyprávěl, jak nastoupil ráno s manželkou do tramvaje. Pak jí pošeptal, aby se na nic neptala, že na příští stanici musí oba vystoupit. Když vystoupili, sdělil manželce, že musí jít tu jednu stanici domů pěšky. Teprve doma jí upozornil, že si neoblékla sukni od kostýmu a jede v saku a v kombiné. Mně se stalo, že při objednávce pacientky na příští návštěvu jsem v duchu formuloval dotaz "Můžete v pátek?", "Chcete v pátek?", "Chtěla byste v pátek?" a pak ze mne zcela zřetelně vypadla otázka "Chcala byste v pátek?".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

Česko sevřely první mrazy, a tak se zahřejeme u vědomostního kvízu, prostřednictvím něhož se podíváme do Afriky. Jak znáte tento kontinent?