Muzeum Prahy (dříve též Muzeum města Prahy nebo Muzeum hlavního města Prahy) bylo založeno roku 1881, kdy 3. října byla městskou radou schválena Pravidla stálého Komitétu městského musea pražského, jehož hlavním úkolem bylo dobře nastavit fungování nové muzejní instituce, začít se systematickou sbírkotvornou činností muzea. Dvouposchoďová budova se dvěma symetrickými bočními křídly byla vystavěna v letech 1896 až 1898 v novorenesančním slohu a otevřena veřejnosti 27. září 1900.
I přes současný omezený přístup ke vchodu do muzea kvůli rekonstrukce stropní desky, vestibulu a přilehlých podchodů stanice metra C Florenc byla před vchodem slavnostní výzdoba a stánek, kde byl podáván zdarma teplý čaj. Návštěvníky, a hlavně děti, vítal maskot. Hned po vstupu do muzea byly nabízeny různé předměty a publikace věnované především Langweilovu modelu Prahy.
Zároveň se otevřel nádherný pohled na centrální vestibul se schodištěm vyzdobeným cykloramatickým obrazem Antonia Sacchettiho Pohled na Prahu z malostranské mostecké věže. Při zpětném pohledu ze schodiště pak vynikají skleněné lustry. A protože se muzeum otevřelo veřejnosti zrovna na Mikuláše, vítal děti i Mikuláš. Za básničku dostávaly odměnu.
Po vystoupání po schodišti se návštěvník vydá na prohlídku expozice v pěti za sebou jdoucích sálech. Již v prvním sále zatají dech, protože po stěnách se tu prezentuje Praha 19. století s projekcí v rozlišení 9 974 x 6 018 pixelů, tj. 74 mega pixelů, která je tedy větší než v novém planetáriu ve Stromovce. A to je teprve začátek prohlídky expozice. Díky animovanému filmu se společně s orlem návštěvník výstavy proletí pět minut nad městem a mrkne se na pár detailů, třeba Karlův most nebo orloj.
Druhý sál je zaměřený na pražskou každodennost. Praha první třetiny 19. století je místem protikladů. Barokní a klasicistní architektura se zde mísí s prvky industrializace. Jsou zde „živé obrazy" řezníka, dítěte, aristokratky, chůvy, veterána i Alžbětinky z Nemocnice na Slupi.
Ve třetím sále je promítán film o rodině Antonína Langweila. Z domu Antonína Langweila a jeho ženy Žofie se ozývá smích pěti dcer. Na stropě sálu je symbolická kruhová „svatozář“.
Ve čtvrtém sále přichází zlatý hřeb celé expozice – Langweilův papírový model Prahy z první poloviny 19. století. V takzvaném imerzním sále je na ploše zhruba 20 metrů čtverečních v měřítku 1:480 zachyceno více než 2000 budov Starého Města, Malé Strany a Hradčan ještě před přestavbami historického centra. Návštěvníky však může překvapit nové rozčlenění Langweilova modelu na 12 částí, aby si lidé mohli prohlédnout i detaily. Každá je pod skleněným zvonem a pomocí moderní technologie se střídá osvětlení buď celé části modelu nebo jen konkrétní budovy či památky v každé z 12 částí. Takto osvětlená budova či památka je zároveň popsána (viz foto s Anežským klášterem). V tomto sále je nicméně dost velká tma a na podlaze jsou jemné výstupky, což nemusí být vnímáno například seniory zrovna příznivě.
Pátý sál je naopak nasvětlený živý sál. Návštěvník se může posadit a díky nejpokročilejší technologii svého druhu se nechat obklopit městem ze všech stran včetně jeho příběhů. Ocitne se na dvou protilehlých březích Vltavy a stane se svědkem proměn míst, jako je Vyšehrad, Čechův most, Pražský hrad nebo Holešovice postupně v 19., 20. a 21. století. Nechybí ani animace Golema, kterého podle židovské legendy v 16. století vytvořil z hlíny Rabi Löw, pražský učenec, který žil na Starém Městě, aby ochránil židovské obyvatele Prahy před pogromy a nebezpečím.
Expozice Město v čase je zatím volně přístupná, stejně jako je volný vstup do celé hlavní budovy Muzea Prahy. Tento stav potrvá 3 měsíce, tj. nejméně do konce února 2026. Otevírací doba je od úterý do neděle 10 až 18 hodin, ve čtvrtek až do 20 hodin. V pondělí je zavřeno.
Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Muzeum_Prahy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Langweilův_model_Prahy
www.metro.cz/praha/langweiluv-model-stare-prahy-vystava.A170606_182247_metro-praha_lam (odtud je převzatý úvodní obrázek k článku)
