V pokrývkách hlavy připlácnutých přes uši si připadám jak debilka. Klobouk bych nosila, na svoji hlavu velikosti 60 ovšem žádný neseženu. Takže mi zbývá baret - rádiovka. V silnějších mrazech přes něj přetáhnu šálu - a nevypadá to špatně.

Jendo, zajímavá vzpomínka. Šátkování si nepamatuju. Učila jsem se dobře, byla jsem tedy nejspíš "šprtka". To slovo velmi nemám ráda. Při různých výročích jsme museli stát v pionýrském kroji u pomníčků. Co se týká "politického zaměření", vnímala jsem rozdíl mezi tím, co říkají a jak se chovají rodiče a co se učíme ve škole.

Přeji všem zúčastněným krásný pobyt, hodně zážitků a zdravím všechny známé tváře. Naďa

Děkuji, zase jsem si pěkně početla o místech, kam se nikdy nedostanu.

Učelu bylo dosaženo článek mě rozesmál.

Nádherné snímky a obdivuji každého, kdo se dokáže potápět. Já jsem z těch, kteří nedají obličej do vody, natož abych se ponořila do hloubky. Ani se o to nepokouším, zvlášť, když si vzpomenu např. na Karla Zicha.

Díky za zdařilou připomínku místa, které jsem navštívila. Také se mi tam moc líbilo.

Pobavil jste mě. Úplně se na takovém kole vidím. Tu pochvalu jste si opravdu zasloužil. :-)

Nemám ráda rituály, ale pití kávy k nim asi patří. Nikoli ve smyslu přípravy, ale doby, kdy si ji dáváme. Doma většinou ve čtyři odpoledne. Nejsem znalec, ale vím, co mi chutná a co ne. Bez cukru to není ono, ale jednou jsem pila v Polsku kávu, která byla i bez cukru skvělá. To jsem se poprvé setkala se slovem barista. Bohužel jsem se zapomněla zeptat, o jakou kávu šlo, ale byla to nějaká novinka. Samotnou by mě nikdy nenapadlo kávu si uvařit, ani to neumím, ale mám doma "baristu", který si s ní pohraje. Ve dvou mi chutná. Moc dobrou kávu jsme pili kdekoliv ve Slovinsku a na dobré kapučíno chodíme v Jeseníku.

Krása!

Ač jsem četl pozorně, po přečtení článku si daná pravidla stravování už nepamatuji. Obdivuji Vás, že si tato "pravidla" pamatujete. Článeček si "dám bokem" a občas se k němu vrátím. Díky. Člověk se stále učí a seznamuje s novými věcmi.

Díky moc.

Naďo, ve Starých Splavech jsem byla během VŠ na branném kurzu. Mj. jsme pluli po jezeře. Nejkrásnějším zážitkem pro mě ovšem bylo, když jsme vytlačili kola na Bezděz a sjeli zpátky. Tím nejhorším pak zkouška z politické ekonomie, kterou jsme tam někteří skládali. Vyučující, starý zapšklý pán, nás nestačil vyzkoušet den předem a rozhodl se tam za námi přijet. Několik z nás s ním tedy korzovalo po táboře a nechalo se deptat. Dostala jsem za tři a byla ráda, že mám konečně klid. Díky. :-)

Zrcadlo ukazuje to, co člověk chce vidět a smutek si vyrábí sám. Hezké, leč smutné.

Něco mi to připomíná, díky, opět jsem se pobavila.

U nás nefungoval žádný z uvedených spouštěcích mechanizmů, ale skutečnost, že už se nám do baru nevešly láhve s alkoholem, který jsme dostávali k různým příležitostem. Navíc nám dlouho před epidemií z neznámých důvodů přestalo chutnat víno. A tak nás napadlo zjistit, co to v něm vlastně máme. Neopíjíme se, ale rozhodně nejsme abstinenti. Slza něčeho dobrého před obědem dovede povzbudit chuťové buňky. :-)

Tak to byl opravdu zážitek! Náádherné šaty, kabelky, boty...Milá Elen, opravdu krása! Děkuji. Mám dotaz, byla přehlídka prodejní? Z fleku bych si tam jedny šaty vybrala. Poznáte které? Ještě jednou děkuji a zdravím! Vanda

Moc pěkná reportáž :-).

O panu Jurečkovi moc nevím, ale s tímto souhlasím: "Byl bych ale rád, kdyby naše země měla jinou vládu, než je tato. Vládu, která se nebude opírat ani o komunisty, ani o SPD, a která bude řešit problémy fakticky, nikoli jen z pohledu marketingu."

:-) :-) "Skvělý způsob" demonstrace mantry "co tě nezabije, to tě posílí"... :-) :-)