Díky.. :-)

Jezero jsem obešla loni v létě, ale s tebou je to jiná káva. Přenádherné fotografie v čele s úvodní- zasněnou, díky.

Článku velmi rozumím, v naší rodině je hodně koníčků až posedlostí. Také jsem dávala dohromady rodokmen, ale nedostala jsem se dál než do začátku 19. století. Pak jsem musela na farní úřady, kde se vedly matriky podle vyznání. Můj vytrvalý strýček zpracoval rodokmen po maminčině linii až do 18. století a je to napínavé čtení, zvlášť, když má člověk fantazii! :-)

Děláte hezké koláže, líbí se mi ! Jinak musím napsat, že já se sebechválou mám problémy. Nemám ji totiž ráda. Je ošidná. Sice se můžete bušit v prsa, jaká jste šikovná (teď mluvím o sobě), ale druzí vás mohou vidět úplně, ale úplně jinak. Takže já jsem spíš kritická, a to i k sobě. :-))

Musím poznamenat, že si v poslední době tyhle šuplíkovky čtu s potěšením.

Skladatelé už složili tolik krásných melodií, že se někdy divím, jak je to možné. Mám ráda klasiky (Čajkovského, Dvořáka, Brahmse...) , jazz, swing ale i židovskou a romskou hudbu. Hezké vyznání. Bez hudby by byla nuda.

Krásný rozhovor o krásném a plném životě zajímavého člověka ! Moc se mi líbil !!!

Moc hezký článek. Takové malé potěšení po ránu. * * * * * *

Naďo, udělali jste si pěknou procházku. S golfem jsem si, nijak potměšile, vzpomněla na jednu scénu s Mr. Beanem, který ve snaze dodržet pravidla pronásledoval míček všude po městě a vrátil se až za tmy. Obrázky už signalizují předjaří.

Maruško, napsala jsi to moc hezky, to přání, týkající se lesů a přírody mám taky. Bohužel, lidská bezohlednost k přírodě se nám vymstí, což se už v podstatě děje. Mám moc ráda lesy a když vidím to, co po nich zbude, je mi smutno. :-(

Krásná fotoreportáž, díky.

Už jsem výzvu přeposlala na všechny strany.

Ofinu nosím celý život. Kromě dvou krátkých období – kdy mě jako dítě maminka nutila nosit vlasy z čela, a později, kdy jsem se ostříhala nakrátko.

máte pravdu, že je třeba bojovat! a vědci zjistili, že hlavně bojem proti obezitě a následné cukrovce. Ta je tím, na co když Covid nasedne, tak zdivočí.

Hezký článek. Měla jsem možnost se díky své práci mnohokrát účastnit fašanků ve Strání a jiných lokalitách, kde se udržují tradiční zvyky. Tyto slavnosti považuji za naše významné nehmotné kulturní dědictví, což je v případě masopustu na Hlinecku potvrzeno z roku 2010 v seznamu UNESCO. Toto téma mě velmi zajímá a je dobře, že tradice masopustu, byť v nových podobách, pokračuje i v současnosti. (Měla jsem také připravený článek, ale myslím, že jeden na toto téma stačí) :-)

Už se moc těším, až zase vyrazím na jaře do zoo s vnoučaty.

milé :-)

No jo, když to líp nejde...

To se mi líbí.. V Tanečníci jsem byla, ale nespala. To byl jistě zážitek.

Já dávám kreativní dárky anebo dárky podporující sportovní aktivity. A často je nechávám doma, a využívám je pro společné chvíle. Jak to neudělám, dárek se ocitne v propadlišti zájmu. :-) teď jsem koupila k narozeninám oblečení pro sport a udělám to tak, že do něj budu já převlékat a po sportu si ho zase vezmu domů, vyperu atd. :-)