Když toužím po objetí
Ilustrační foto: pixabay.com

Když toužím po objetí

22. 5. 2017

V prchavé chvíli
lásku mi dáš,
když toužím po objetí,
jak oblak bílý
mě objímáš
a stíny nepřiletí.

Sevřeš mě celou
jak štíhlý kmen,
který své city tají,
noci se perou
o kouzlo žen
a sny se namlouvají.

Pak s touhou splyneš,
znám už ten děj,
nehledíš na únavu,
a pak mě mineš
jak čaroděj,
jenž mizí bez pozdravu.