Budu tě čekat
v žlutavé barvě stromů
a zamávám ti,
až budeš přicházet,
až potají zas
zamíříš ke mně domů,
zahřát se chvílí,
možná už naposled.

A i když mluvíš,
už nemáš mi co říci
a v objetí nám
není co závidět,
láska jak tělo
nám hoří na hranici,
ze zbylé slzy
vyrůstá pozdní květ.