Náš tatínek se narodil v Týně nad Vltavou, a i když ho povolání stavitele zaválo na druhý konec Čech, do Lomnice nad Popelkou, zůstal srdcem Jihočechem. Černobílý pohled, který se sestrou láskyplně uchováváme, poslal své vyvolené, tedy později naší mamince, když jel na vánoce 1941 navštívit svou matku do Týna. V létě 1942 se pak naši budoucí rodiče v Týně vzali.

Na pohlednici je zachycen asi dodnes nejoblíbenější týnský záběr - pohled přes Vltavu na kostel sv. Jakuba, stojící na náměstí, z nějž vyčnívá věž s hodinami a vršek kostelní lodi. Vlevo od kostela je patrný hotel s tehdejším názvem Plaňanský. Ulice u vody nesla název Dolní Brašov (narozdíl od nákupního Horního). Tvořily ji mlýny a obytné výrazně jihočeské chalupy.

K radikální přeměně této části města došlo počínaje rokem 1960, kdy se napouštěla Orlická přehrada. Tehdy jsme ještě v Týně nebydlely. Vzedmutí Vltavy dosáhlo až k Týnu a celá nábřežní část Dolního Brašova musela být demolována. Zůstala pouze část levé strany ulice (proti toku řeky), nesoucí dnes název Puchmayerova ulice (podle rodiště obrozence). Už po našem příchodu do Týna (podzim 1962) byl k hotelu Plaňanský v blízkosti kostela přistavěn moderní, architektonicky nepříliš zdařilý hotel Zlatá loď, který vyčníval do Puchmayerovy ulice a při pohledu z mostu výrazně zakryl kostel. Mnoho občanů v tom spatřovalo záměr.

Na území bývalého Dolního Brašova je dnes velmi hezky upravený park, končící parkovištěm pod kostelem, dvěma penziony a přístavištěm pro výletní plavby. Hotel Zlatá loď už za těch více než 50 let ztratil svou nápadnost, omšel a částečně ho zakryly vzrostlé stromy, takže "symbiózu" s kostelem už tolik nenarušuje.

Foto z roku 1941 pochází od známého týnského fotografa p. Šobra, který měl v Týně i fotoateliér a později po něm převzala řemeslo jeho dcera, která nás fotografovala ještě na maturitní tablo v r. 1967.