V 71 letech vede Grantovou agenturu České republiky, která rozděluje peníze na výzkum vědcům. Jací jsou dnešní mladí vědci, jak žijí ve srovnání s komunismem, vypráví v rozhovoru jaderná fyzička Alice Valkárová. Kromě vědy také ráda maluje.

Vypadáte výborně. Jaký na to máte recept?
Už to není, co to bývalo, jsem častěji unavená. S manželem máme rčení, že nemoci přicházejí častěji a méně ochotněji odcházejí. Snažím se být aktivní, jsem pozitivní člověk, máloco mě rozčílí. Celý život jsem se snažila sportovat, ještě teď chodím občas plavat, chodím na procházky.

Jste předsedkyní Grantové agentury České republiky. Je to těžké dostat u vás grant?
Za 25 let jsme podpořili 14 300 projektů. V roce 1993 jsme rozdělovali 200 milionů korun na podporu základního výzkumu, teď je to kolem 4,3 miliardy korun. O grant si u nás žádaly snad všechny české vědecké kapacity. Nejtěžší to mají mladí lidé. Podmínkou pro získání tzv. juniorských projektů je, že žadatel by mě strávit nejméně půl roku v zahraničí. A to je pro ženu, která má dítě, dost obtížné. Klademe také důraz na to, aby přišel se svým nápadem a vytvořil vlastní tým. V některých oborech se stává, že mladí lidé po získání doktorandského titulu zůstanou dál u vedoucího své práce a pracují s ním až skoro do smrti. A to není dobře. Očekává se, že budou rozvíjet, co se naučili.

Jak se žije mladým vědcům?
Myslím, že dobře, zlepšilo se přístrojové vybavení, jsou většinou slušně zaplacení. Pokud odcházejí do zahraničí, není to ani tak kvůli penězům, ale kvůli atmosféře a prostředí. Když můžete na pracovišti potkávat nositele Nobelovy ceny, je to velmi obohacující. Myslím si také, že vědci v přírodních oborech to mají jednodušší než ti, kteří se živí humanitními obory. Ty za komunismu stagnovaly. Nejvíce mě ale těší, že ve všech oborech přibývá žen. Poradila bych jim, aby si dobře vybraly partnera, aby jim pomáhal a respektoval jejich práci. Je to dost složité sladit odbornou kariéru s výchovou dětí.

Máte ještě nějaký vědecký sen?
Můj obor – fyzika částic – stagnuje. Sice se pracuje na nových věcech, nyní například na plánech na stokilometrový urychlovač, ale chce to něco zásadního, převratný objev, který by to posunul úplně jinam.

Rozmlouvali vám rodiče studium jaderné fyziky?
Otec mě vždy velmi podporoval. Mamince ale připadalo, že se jedná o zbytečně těžké studium. Bydleli jsme v Ostravě naproti pedagogické fakultě, a ona nedokázala pochopit, proč nejdu studovat tam. Říkala: Proč se hrneš někam do Prahy?

A proč jste se hrnula do Prahy na Matematicko-fyzikální fakultu?
Bavila mě astronomie, od třinácti let jsem chodila na hvězdárnu a známí  astronomové mi říkali, že stejně musím umět dobře fyziku. Tak jsem se  přihlásila na Matematicko-fyzikální fakultu, tam moc dívek nebylo a hlavně pak později se mi stávalo, že jsem v posluchárně byla jediná žena. Byla jsem na to zvyklá.

V roce 1973 jste odešla pracovat do Ruska. Jak se tam žilo?
Pracovat v Rusku byla tehdy jediná možnost, jak dělat částicovou fyziku vysokých energií. Pracovala jsem ve  Spojeném ústavu jaderné fyziky v Dubně v SSSR. Tam jsem studovala interakce protonů a antiprotonů ve vodíkové bublinové komoře, umístěné v laboratoři v Serpuchově, kde byl tehdy největší urychlovač protonů na světě. Bylo to drsné, měli jsme problém získat základní potraviny, nebyly ani v obchodu pro cizince, kam jsme chodili nakupovat. Během pobytu se mi narodila dcera a tam se nedal sehnat sunar. Porodila jsem v Česku, a když jsem se do Ruska vracela, vzala jsem si do vlaku dvě krabice, které brzy došly. Naštěstí tam měli zdravotně kontrolovanou krávu, dostávala jsem od ní mléko, kefír a výborný tvaroh. Na tom dcera vyrostla.  

Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Ráda maluji přírodu, ale také abstrakci. Velmi mě to uklidňuje. Malovala jsem hodně v mládí, pak jsem se k tomu v roce 2007 vrátila, když jsem začala na Matematicko-fyzikální fakultě pracovat na poloviční úvazek. Teď už zase nestíhám. Fyzika a malování mají něco společného. Když chcete něco ve fyzice spočítat, musíte vědět, co je důležité a co můžete zanedbat. A u malování je to to samé. Nekreslíte každý lísteček, ale musíte vystihnout podstatu.

Může být vědkyně pověrčivá?
Nejsem ani trochu pověrčivá. Někteří vědci jsou věřící, já jsem byla vychovaná jako katolička a chodila jsem do kostela, ale v pubertě jsem to přehodnotila.

Box 1: Alice Valkárová
-          Narozena v roce 1947 v Brně. V roce 1970 absolvovala Matematicko-fyzikální fakultu, obor Jaderná fyzika. Od té doby byla zaměstnána na MFFUK. V roce 1972 získala titul RNDr.
-          Od roku 1973 byla na dlouhodobém pobytu ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně (SSSR), kde v roce 1980 obhájila disertační práci a poté se vrátila na své pracoviště do Prahy.
-          Od roku 1987 začala pracovat na experimentu H1 budovaného na urychlovači elektronů a protonů HERA v laboratoři DESY v Hamburku. V roce 2001 získala vědeckou hodnost DrSc.
-          Uskutečnila řadu zahraničních pobytů ve Finsku, Velké Británii a téměř tři roky strávila v Německu. Aktivně se účastnila mnoha desítek zahraničních konferencí, často se zvanými referáty.
-          Od roku 2005 pracovala aktivně v různých hodnotících orgánech GA ČR. V listopadu roku 2016 byla jmenována její předsedkyní.
-          Od roku 2012 pracuje jako členka hodnotícího panelu Evropské výzkumné rady v Bruselu.
-          V roce 2015 obdržela od MŠMT cenu Milady Paulové za obor fyzika.

BOX 2: Co je Grantová agentura České republiky
Grantová agentura České republiky (GA ČR) jako jediná instituce v naší zemi poskytuje z veřejných prostředků účelovou podporu na projekty základního výzkumu. V rámci vyhlášených programů financuje vědecké projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak pro mladé a začínající vědecké pracovníky. Peníze získává ze státního rozpočtu. GA ČR zahájila svoji činnost v roce 1993. V posledních letech rozvíjí agentura také mezinárodní spolupráci. Nyní propojuje české vědce s vědci z Rakouska, Německa, Taiwanu, Koreje, od příštího roku také s Ruskem a s brazilským São Paulem.