Kráčím ti vstříc,
jsem rub a líc,
tajemství za šera,
úzkost i důvěra,
méně či víc,
všechno a nic.

City mé jsou
světlem a tmou,
ve dne i ve spaní,
zajatci čekání,
jež s láskou tvou
žít nemohou.

Kráčím ti vstříc,
co ještě říct,
jdu s duší dítěte,
po nebi rozseté
sny létavic,
sny bez hranic.