Následující báseň má trochu odlehčené téma. Těm, kteří mě zaškatulkovali do příliš lyrické polohy, se předem omlouvám. Život ubíhá skrz prsty a nejde zastavit. A tak forma zůstává, leč obsah se občas změní.

Po akrostichonech, sonetu, japonském haiku a staré, či nové lyrice, opět jiná forma. Dvě parodie na básně velmi známých básníků. Dnes je to parodie na skvělého Vítězslava Nezvala, příště je na řadě další velikán, a to Fráňa Šrámek. Pro vaši orientaci a srovnání uvádím i originální text básní.

 

Vítězslav Nezval - SBOHEM A ŠÁTEČEK 

/Originál/

Sbohem, a kdybychom se víckrát nesetkali,

Bylo to překrásné a bylo toho dost.

Sbohem, a kdybychom si spolu schůzku dali,

Možná, že nepřijdem, že přijde jiný host.

 

Bylo to překrásné, žel, všechno má svůj konec,

Mlč, umíráčku, mlč, ten smutek já už znám,

Polibek, kapesník, siréna, lodní zvonec,

Tři, čtyři úsměvy a potom zůstat sám.

 

Sbohem a kdybychom si neřekli už více,

Ať po nás zůstane maličká památka,

Vzdušná, jak kapesník, prostší, než pohlednice

A trochu mámivá, jak vůně pozlátka.

 

 
Zpověď politika
/parodie/

 

Sbohem, až jednou zase volby budou,

bylo to překrásné, vždyť nahrabal jsem dost.

Sbohem a ať zvolíte modrou, rudou,

Přijde to nastejno, jen přijde jiný host.

 

Bylo to výživné, žel všechno má svůj konec,

Mlč, můj voliči, mlč, já tvoje kecy znám,

Výslužné, trafiky, možná, že pro mne zvonec,

Politik, pamatuj, ten nikdy není sám.

 

Sbohem, a kdybychom se nesetkali více

ať po mně zůstane jak věčná památka

mé konto v Švýcarech a plná pokladnice,

plamenné projevy a pachuť pozlátka.