Pražská mršina
Foto: autorka

Pražská mršina

29. 9. 2020

Vlaková trať mezi Prahou a Berounem není jen tak z pohledu cestujícího obyčejná. Vlaky na ní (především ty osobní) nejezdí včas. Navzdory digitální době. Zpoždění je na této trati denní tradicí, je to takový poberounský folklór Českých drah.

Ale je potřeba zmínit, že do jízdních prostojů ojediněle zasáhnou i lidská nepozornost anebo dobrovolná rozhodnutí, v důsledku kterých vynucené drcnutí se s vlakem není často slučitelné se životem, a potom, opět cestující uslyší známou odrhovačku: „Omlouváme se za zpoždění vlaku.“

Ten, kdo předvídá zpoždění, volí k přemisťování v této oblasti automobil. My ostatní neřešíme, nějak jsme přivykli. Hrstka z nás, kteří jezdíme po této vlakové trati z hlavního nádraží Praha (nebo opačně do hlavního nádraží Praha), jsme za tu velkorysost odměněni pohledem na podivný objekt, který vlastně nestojí ani za pohled. Je to rozkládající se nemovitostní mršina. Ale paradoxně, právě díky zpoždění a objektivním příčinám na této trati, zůstala několikrát vlaková souprava stát v místech přímo naproti té ošklivé změti chátrajících zdí a marný čas čekání si vynutil, abych si neutěšený stav budovy prohlédla - tedy, prohlídla si žalostné torzo bývalého nádraží Praha - Vyšehrad.

„Secesní budova! Kulturní památka! To je hrůza! To si nechává Praha líbit?“, lítaly mi hlavou věty, při kterých jsem mhouřila oči a vytušila, že za tím vším budou zřejmě něčí techtle a vyčůraný zájem, korunovaný výsměchem a drzou arogancí, tolik zabydlenou v našem Kocourkově.

Chudák krásná matička Praha. Její unikátní šat zdobený z krajek všech architektonických slohů skrývá u samého srdce bradavici ve tvaru dvoupatrové budovy neznámého autora (předpokládá se, že jím byl Antonín Balšánek) zející hnilobným ladem, odpudivou sešlostí a opadajícími pozůstatky secesních ozdob.

Toto kdys krásné a funkční dílo, jehož součástí byl hrázděný přístřešek kryjící vyústění podchodu na ostrovní nástupiště (podchod ve stanici Praha - Vyšehrad byl prvním nádražním podchodem v Praze!) bylo prodáno i s přilehlými pozemky podle tisku v roce 2007 za cca 41 mil. Kč firmě TIP Estate (přejmenovaná na Rail City Vyšehrad s.r.o.) napojené na Wall Street Comercial Bank z Veneta v Oregonu. Vlastnící firma nám bezostyšně ukazuje, jak se o nemovitost nemáme starat, potažmo, jak naše příslušné instituce měří dvojím metrem. Pravděpodobně nevýznamné české baběnce by už dávno nemovitost byla vyvlastněna nejen na základě doporučení UNESCO, jako je v případě již odpudivé nádražní budovy Praha - Vyšehrad.

Nuže, je rok 2020 a nic moc se okolo "nemovitosti" neděje. Ále až bude před volbama. To bude kravál. To však už půjde o jiný folklór.

Fotogalerie