Starat se o své blízké, kteří se už bez pomoci neobejdou, znamená často velký psychický tlak a izolaci od okolního světa. Těmto pečujícím pomáhá projekt Institut důstojného stárnutí, který působí v rámci Diakonie ČCE.

Program Pečuj doma funguje po celé republice a využívá zahraničních zkušeností a spolupráce.  Na starosti ho má Magdaléna Grünbecková, která je současně vedoucí Institutu důstojného stárnutí.

Diakonie ČCE se problematice stárnutí a seniorů věnuje dlouhou dobu. Jak a s jakými cíli vznikl program Pečuj doma?

Projekt vznikl před sedmi lety. Jeho záměrem a cílem je především komplexní podpora lidí, kteří se starají o své blízké, ať už jsou to jejich stárnoucí rodiče, nemocný partner nebo třeba děti s postižením. Tito lidé se ocitají v roli pečujícího mnohdy náhle a nečekaně, musí svůj život přizpůsobit pečování ve všech oblastech a učinit zásadní rozhodnutí pod velkým časovým tlakem a bez potřebných informací. Pro pečující je velmi náročné skloubení rodinného a profesního života s pečováním, řada z nich je nucena opustit své zaměstnání, omezit své zájmy a koníčky. Nemají čas na vlastní růst, setkávání s přáteli nebo dovolenou. Postupně jsou tak vyřazeni ze společenského života a dostávají se do velké sociální i komunikační izolace. A právě na tuto izolaci pečujících, která je nyní ještě umocněna probíhající pandemií, reaguje náš současný projekt podpořený Nadačním fondem Veolia.

Co všechno lidem, kteří pečují o své blízké, přínáší?

V jeho projektu poskytujeme pečujícím potřebné informace formou poradenství – jaké služby mohou využívat, na jaké příspěvky mají nárok, jak postupovat, aby si udrželi své zaměstnání a podobně. Realizujeme praktické akreditované kurzy zaměřené na péči, například z oblasti ošetřovatelství, fyzioterapie, komunikace, péče o člověka s demencí či péče v závěru života a mnoho dalších. Pečujícím také nabízíme takzvané podpůrné skupiny, kde mají prostor setkat se mezi sebou, sdílet spolu své příběhy, zkušenosti, obavy i pocity. Některé skupiny jsou vedené zkušeným psychoterapeutem, jiné se věnují například práci se stresem, relaxaci, pohybu, realizaci svých zájmů nebo třeba tvoření. V rámci projektu také vydáváme praktické příručky a natáčíme instruktážní videa, která jsou dostupná volně ke stažení na našich stránkách www.pecujdoma.cz. V projektu máme naplánované také osvětové aktivity, jelikož vnímáme jako velmi důležité o problematice pečujících informovat nejen širokou veřejnost ale i odborníky a politické aktéry. Plánujeme několik kampaní a natočení edukativního video spotu.

Na začátku minulého roku si nikdo z nás nedovedl představit, že by mohla přijít doba, ve které už více než rok žijeme. Jak se to promítá do projektu Pečuj doma?

Probíhající pandemie a s ní související opatření, ale i obavy a strach lidí z nákazy, izolaci pečujících ještě více zvýraznila. Naštěstí ale náš projekt může dobře fungovat i v této zvláštní době. Byli jsme nuceni uzavřít všechna naše kontaktní poradenská místa, poradenství ale nadále probíhá se stejnou intenzitou telefonicky na naší bezplatné lince 800 915 915 či přes formulář na našich webových stránkách. Všechny kurzy i podpůrné skupiny jsme převedli do online podoby, což náš celý tým neplánovaně proškolilo v ovládání techniky a zacházení s různými online aplikacemi. Až nás překvapilo, jaký je o online kurzy i skupiny zájem. Každý měsíc se jich zúčastní přes 350 pečujících. Online aktivity mají tu výhodu, že je mohou absolvovat lidé ze všech koutů republiky bez toho, aby někam složitě dojížděli. Zároveň jsou výhodné pro pečující, kteří za sebe nemají náhradu a nemohou nechat svého blízkého v době konání kurzu doma samotného. Takže díky pandemii nyní víme, že tato forma podpory pečujícím vyhovuje a alespoň v omezené míře ji v naší nabídce pro pečující zachováme i v budoucnosti.  Novinkou je i takzvaný Nouzový plán péče. Reaguje na výzkum, podle kterého je největší obava pečujících to, že se například z důvodu vlastní nemoci nebudou schopni postarat o svého blízkého. Ten pak zůstane bez pomoci, bude zbytečně hospitalizován nebo umístěn v nějakém pobytovém zařízení, což může být pro takového člověka velmi traumatizující. Pečující nyní mají možnost vyplnit Nouzový plán péče a uvést v něm náhradní pečující, kteří ho v případě potřeby zastoupí.

Jak to vůbec je se postavením neformálních pečujících u nás? Staráme se o ně jako společnost dostatečně? 

Zájem o pečující a obecně problematiku pečování je bezesporu na vzestupu, bohužel to ale má stále velké rezervy. Podpora pečujících ze strany státu je velmi nízká a neexistuje komplexní přístup k této ohrožené společenské skupině. Přitom jsou pečující pilířem celého systému sociálních a zdravotních služeb, jelikož poskytují 70 až 90 procent dlouhodobé péče. Zároveň až 80 procent lidí potřebujících péči je v péči svých blízkých. Pečující mohou hospodařit s příspěvkem na péči, proces jeho získání je ale nesmyslně zdlouhavý, mnohdy se protáhne na více než šest měsíců. Dále mohou čerpat krátkodobé či dlouhodobé ošetřovné, to je ale podmíněné mnohdy těžko splnitelnými požadavky. Ani jeden z příspěvků navíc zdaleka nepokryje potřebné náklady spojené s pečováním.  Co se týče sociálních služeb, nabídka je relativně pestrá. Kromě pobytových zařízení je možné využívat také terénní služby přímo v domácnosti opečovávaného. Problémem ale je, že pečující nemají o těchto službách povědomí, služby jsou přetížené, není jich dostatek pro všechny a do některých míst dokonce vůbec nedojíždějí. Zásadním problémem je také nízká společenská prestiž pečujících. Přínos pečujících je obrovský nejen pro jejich blízké, ale pro celý náš systém sociální péče a služeb, tedy i pro celou společnost. Měli bychom si to uvědomovat a dostatečně si pečujících hledět a vážit.

Blanka Šrámková