No přece  - Zmrzlí! Kdo by se jich nebál. Především postrach zahrádkářů. U nás je známe jako muže, ale jeden z nich zemřel ještě jako klučina...

Pankrác se narodil ke konci 3. století do vznešené pohanské rodiny ve Frýgii, v Malé Asii. Když osiřel, vzal jej strýc Dionysius s sebou do Říma. A tam oba přičichli ke křesťanství. V té nejhorší době. Za císaře Diokleciána, co křesťany kosil jak česká Smrt kmotřička. A tak při jednom zátahu na Kristovy příznivce spadla klec i na Pankráce. Ujec unikl jen proto, že těsně před razií zemřel přirozenou smrtí.

Jelikož byl Pankrác vznešeného rodu a Dioklecián údajně kdysi znal jeho nebožtíka otce, dostalo se čtrnáctiletému klukovi výslechu přímo od císaře. Vladař chlapce hlavně nabádal, aby se té příšerné křesťanské víry zřekl. Pankrác srdnatě oponoval, že se dost diví, jak může zrovna císař uctívat žertvami nějaké pofidérní modly. Dioklecián takové diskusi nakloněn nebyl a vyřešil ji radikâlně. Výřečného klučinu učinil o hlavu kratším. Zřejmě roku 305, 12. května. Zohavené tělo zůstalo na místě na pospas psům. Podle legendy je ale objevila jedna hodná vdova jménem Octavia a tajně křesťansky pohřbila na Via Aurelia.

Pankrác před císařem Diokleciánem

Určitě pro svůj útlý věk je sv. Pankrác patronem dětí a mládeže. taky ale pomáhá při bolestech hlavy a proti křivým přísahám. Důvod je zase v legendě - prý kdysi na jeho hrobě jeden muž křivě přísahal. Hned mu ochrnula ruka a ještě k tomu umřel. No a hlavně je Pankrác zastáncem pravdy a ochráncem mladých rostlin, které bývají v období jeho svátku ohroženy mrazíky. Jako atributy má meč (stětí) a palmovou ratolest mučedníka.

++++++

Biskup Servác byl zřejmě Armén. Svátek má 13. května. Prý se knězem stal až ve starším věku, do té doby žil běžným světským životem. Jeho obrat měl se vší pravděpodobností na svědomí jistý Atanáš Alexandrijský, také pozdější svatý. Zřejmě něco provedl, protože byl v Arménii ve vyhnanství. A při té příležitosti se věnoval Servácovi. Tím mu nastartoval velmi slibnou církevní kariéru, která vyvrcholila v roce 340. Ze Serváce se stal biskup se sídlem ve vlámském městě Tongeren. 

Poté začal s Atanášem objíždět církevní sněmy, jelikož oba velmi bojovali proti pořád rozšířenému ariánství, které už roku 325 prohlásil nikajský koncil za bludařské. A tak oba roku 343 řečnili na synodách v Sardice v Thrákii (Sofie, Bulharsko) nebo později v Rimini v roce 359.

Další  jejich obrovskou starostí byli Hunové, co se zrovna hnali Evropou. Jako biskupovi se Servácovi zdálo, že jeho diecéze se dostatečně nekaje a obával se biče božího. Vlastně obou. I toho s velkými písmeny, tedy Attily. Pročež sám vykonal kajícnou pouť do Říma, aby tam vyprosil spasení svých oveček. Celou cestu mu  nad hlavou letěl orel a tak mu na trudné pouti poskytoval milosrdný stín.

V Římě zahájil Servác pobyt třídenním půstem. Paralelně rozjímal na hrobě sv. Petra a vyčerpáním usnul. Ve snu se mu zjevil Petr sám.  Informoval, že celá Galie bude potrestána za svou hříšnost (tam bylo ariánů!) hunským pohanským nájezdem. Servácovi samému ale zvěstoval úlevnou smrt ještě před útokem obávaného Biče Božího. Zřejmě bonus za celoživotní dílo...

Zdrcený Servác se v obavách o své věřící vrátil do Tongeren a hřímal dâl. Moc to nezabralo´. Když cítil, že se blíží jeho konec (zřejmě rok 384) vydal se Servác  do Maastrichtu, kde chtěl být pochován. Hrob si hodlal připravit sám. Jak to dopadlo se neví. Buď zemřel přirozenou smrtí, nebo ho tam podle legendy utloukli dřevákem. Každopádně se poté u jeho hrobu děl zázrak za zázrakem, takže už v polovině 6. století nad hrobkou postavili kostel. A pořád ho renovovali a zvětšovali,  až se z nej stala největší katedrála v Nizozemí. Dodnes tam je.

Relikviář z katedrály sv. Serváce v Maastrichtu. Servác uprostřed.

Svatý Servác je patronem zámečníků a stolařů. Pomáhá proti revmatismu, bolestem nohou a horečce. Zabraňuje přemnožení myší, potkanů i krys a jako "ledový muž " chrání rostliny proti škodám z mrazíků. Atributy má různorodé : orla (ochrana před UV zářením, když šel do Říma), dřeváky (jedním ho možná klepli), knihu i brýle! (učenost) a biskupský oděv. Občas ho zobrazují jako poutníka spícího na slunci nebo jak zabíjí draka (ariánství). A má optimistickou pranostiku: Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta!

 ++++++

Ten třetí je Bonifâc z Tarsu.. 14. května. Moc se o něm neví. Důkazem je už fakt, že východní církve ho zobrazují jako švarného mladíka, západní povětšinou jako starce s vousem. Možná proto, že často dochází k záměně s sv. Bonifâcem z Mohuče, kterého zavraždili Frísové v 8. století. A ten ledový muž určitě není. Správný je z Tarsu.

Bonifác se narodil v Římě, někdy ve druhé polovině 3. století. Do Tarsu se dostal tak, že ho jistá bohatá křesťanka s krásným jménem Aglaé zkontrahovala na speciální práci. Měl pro ni vyhledat a do Říma dopravit aspoň nějaké ostatky svatých mučedníků.

Sv. Bonifác

Když  Bonifác dorazil na východ, byl v šoku, jak se tam  s křesťany jedná. Perzekuce, mučení, zabíjení...Prostě tak,  jak to  Dioklecián uměl. Nějak ho to oslovilo a nechal se pokřtít. A zhaftli ho taky. Načež skončil jako mučedník uvařený ve smůle. Roku 306. Svět byl plný paradoxů už tenkrát. Aglaé se svých ostatků dočkala. Jediných. Přeživší Bonifácovi průvodci do Říma dopravili ty jeho. Aglaé je pak uložila do katakomb na Via Latina.

Pro nás je zajímavé, že část z nich je v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě. Díky farářovi Šebestiánovi Falseneckrovi byly roku 1750 uloženy v presbytáři proti sakristii, v dřevěném sarkofágu s baldachýnem. A při té příležitosti byl  sv. Bonifác prohlášen patronem města.

0statky sv. Bonifáce ve Znojmě (Foto: Šárka Bayerová)

 

Tak to bychom měli.  Pankrác,  Servác,  Bonifác jsou ledoví muži...a....Žofie je jejich kuchařka!  Na tu nesmíme zapomenout!

++++++

Žofie. Má spoustu pranostik, hlavně o dešti.  Vážou se k 15. květnu. A proto ji naše praprababičky nelítostně a jadrně překřtily na "pochcanou Žofku". Prostě vypozorovaly, že déšť je o jejím svátku víc než častý. 

V originále Sophia/Sofia se narodila a žila v Římě.  Tam se stala i mučednicí. A kdo ji asi má na svědomí? Samozřejmě křesťany posedlý císař Dioklecián. Žofii nechal stit kolem roku 304 v rámci jedné z mnoha štvanic.

Sv. Žofie s dcerkami 

Žofie bývá tradičně zobrazována  s mečem, korytem nebo neckami (stětí), palmovou ratolestí (mučednictví) a knihou. Občas dokonce se třemi děvčátky, protože podle legendy se Žofií popravili také její dcerky Fides, Spes a Caritas (=Víra, Naděje, Láska).  Ale jisté to není.

++++++

A máme je všechny. Uvidíme, jak to letos dopadne. Jestli opravdu přišli dřív nebo teprv budou. Snad muži i klučina naše rostliny ochrání a Žofie pak uvaří z vody.  Vláhy je teď povětšinou málo. To by naše prababičky koukaly....

 

Na závěr několik perliček:

• Ve Španělsku je zvykem dávat k sošce sv. Pankráce v den jeho  svátku kytičku petržele. Pak otočí  světce  tak, aby ukazoval k oknu. Na vztyčený ukazováček mu  navléknou nebo pověsí peníz (dvoureálová mince měla uprostřed dírku). Věří se, že popsaná instalace přinese do domu hojnost a peníze. 
• Po sv. Pankrácovi máme u nás pojmenovanou pražskou čtvrť.  Ale z neznámého důvodu jí říkáme TA Pankrác. I když se prapůvodně jmenuje podle gotického kostelíka sv. Pankráce, který byl přestavěn z románské rotundy. Na Pankráci stojí pořád - na rohu Sinkulovy ulice. 

• Vzácný obraz sv. Serváce najdeme na zámku v Mníšku pod Brdy. Jeho majitel (od roku 1655) Servác Engel z Engelsflussu byl původem z Flander a kamarádil s malířem Karlem Škrétou. Takže umělec na zámku často pobýval. Na zakázku svého přítele a mecenáše namaloval na měděnou desku oltářní obraz jeho patrona. Zámecký pán si obrazu velmi vážil. Hlavně pro jeho námět, který si ostatně objednal: sv. Servác spolu se sv. Atanášem brání Svatou Trojici proti bludaři Ariovi. Servác z Engelsflussu byl totiž zapřísáhlý katolík a v roce 1648 se osobně zúčastnil úspěsné obrany Karlova mostu před Švédy.
• Pranostika: Bonifác spálí  stromy. Ale také Pan Serboni spálí stromy. Autor - F. L. Čelakovský (1852). A kdo že je ten Pan Serboni? PAN-krác, SER-vác, BONI-fác. Skvělá mnemotechnická pomůcka!
• Po svaté Žofii se prý jmenuje jedna rostlinka. Žlutě kvetoucí úhorník mnohodílný (Descurainia sophia). Plevelná rostlina celosvětově rozšířená. 

To je ona. Descurainia sophia (Wikipedie)

 

Fakta a přefocené fotografie světců: Kniha ROK SE SVATÝMI, M. Shindler a V. Schauber, Karmelitánské nakladatelství