Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý  a  pro ni je inteligence u mužů na prvním místě. Usilovně přemýšlí, jak jej zaujmout. Ovšem chce to taktiku,  musí to navléknout tak, aby si myslel, že on sám je lovec a ne lovná zvěř.  Ve Vogue se dočetla, že nyní je ve světě  in, když žena přinese  objektu  svého zájmu nějaký vzorek vlastního  kuchařského umění. Prý návrat k tradicím, na žvásty o filosofii a literatuře dnes už nikdo neskočí.  Tak by mu mohla přinést na  vánoční párty   pekáč buchet.  Buchty, to ona umí,  díky babičko zlatá !  

     Zaujal ji okamžitě, když k nim do firmy nastoupil. Svým suverénním vystupováním, břitkými komentáři a v rozporu s tím laskavýma očima. Tím, jak se  rychle dostal do věci, jak měl  vždy co říct, jak brzy přišel s dobrými nápady  a skvělými návrhy na řešení problémů. A vše tak lehce, s nadhledem, někdy i s vtipem.

      Byla zvyklá na pozornost a obdivné pohledy mužů a tak ji dráždilo, že se jí  z jeho strany  dostává pouhá zdvořilost.  Svůj prvotní nápad získat si ho pomocí buchet dávno zamítla. Nejsou přece někde na návsi, ale v prestižní nadnárodní korporaci.  Nehledě na to, že by se mohl urazit, že mu připomíná jeho nadváhu. I když to asi ne, na to je příliš sebevědomý, spíš by si řekl, že jí šiblo z uzávěrky.

     Musí na to jinak, konečně se blíží vánoční firemní večírek a ona si nedovede představit lepší příležitost, jak upoutat jeho pozornost a poté se s ním sblížit.

    Cítí nebývalé vzrušení, nesmírně ji to baví a všechen volný čas věnuje přípravám směřujícím k zajištění svého dokonalého a svůdného zjevu. Nové, navýsost ženské šaty (ten bude zírat, zná ji jen ve firemním  code dressu), dlouhé, rozpuštěné,  zvlněné  vlasy namísto elegantního uzlu, výrazný make-up,  jen lodičky musí zvolit na nižším podpatku, nestojí o to být větší než on, koblížek její  malý, roztomilý…

      „To nemyslíš vážně,“ diví se kolegyně, když se jim svěřila po  triumfálním  příchodu na večírek se svými  úmysly.

       „Podívej se na něj a na sebe. To nikdo nepochopí, budou si myslet, že máš nějakou strašnou skrytou vadu.“

     „Nikdo hlavně asi  neví, že inteligence je mocné afrodisiakum!“ směje se ona a hází hlavou s dlouhými loknami, div neohrozí číšníka s welcome drinkem.  Všichni na ní mohou oči nechat, včetně prezidenta společnosti, všichni až…, samozřejmě až na něj.

       Večírek se pomalu rozjíždí, dámy nahrazují jemné  zdrženlivé prosecco  přesvědčivějším  Bohemia  demi sektem,  dlouhý průvod koktejlů se také asi jen tak nezastaví.  Pánové jsou opatrnější, upíjejí  značková  piva, která nezbytnou skotskou  prokládají jen střídmě.  Získat významné pozice ve firmě je stálo značné úsilí, nezkazí si to tím, že dorazí ráno domů bez bot a bez občanky, nedej bože i  bez kalhot. 

        Už téměř všichni tančí, jen v rohu vinárny se schovává tříčlenná skupinka vášnivě   diskutujících  a téměř nepijících  mužů.  Předmět jejich snů je bohužel mezi nimi.

        „Ještě jednu margaritu!“ zavolá zbytečně hlasitě a po jejím obdržení  nekompromisně zamíří k těm večírkovým  sabotérům. 

       „Pánové, brainstorming bude až po Novém roce, teď slavíme Vánoce! “ haleká,  zcela zapomíná, že „to chtělo taktiku, aby se necítil jako lovná zvěř“   a bez skrupulí si mu sedá na klín, aby ho v tom  zgruntu zlila koktejlem.

        Pak už následuje jen omlouvání, otírání jeho košile její pašmínou, jeho smích a její chichotání, objednávka nové margarity, tentokrát dvakrát  a pak tanec a tak pořád  několikrát dokola.  Kralují baru  i  parketu,  vánoční večírek patří už  jen jim. 

        Když dorazí  hlavní  logistik firmy v kostýmu Santy Clause a rozdává dárky, ona nevěřícně hledí na vstupenky na vysněný koncert, kam neměla šanci se dostat a nešťastně vyhrkne : „Ale já pro tebe nic nemám…“

          „To  vůbec nevadí"  usměje se koblížek.  „Já mám strašně rád buchty s tvarohem, uměla bys mi je upéct ?“