Článek Dušana Brabce o jeho letošním odchování dvou holoubat mi připomněl mou vlastní loňskou zkušenost. A taky to, že mám měkké, tudíž dobré srdce. Jsem odjakživa hodná pomlčka blbá. Od šíleného nápadu mě neodradilo ani moje několikaleté soužití s holubářem, kdy jsem byla průběžně vedena k odporu ke "kurťákům". Tak holubáři říkají pouličním holubům, kteří jsou velkou hrozbou pro chov pošťáků, jelikož reprezentují veškerá možná semeniště chorob.

A teď k vlastnímu příběhu. V domě máme schodišťové balkóny do ulice. Jenže někteří nájemníci jsou bordeláři a pletou si je se sběrným dvorem. Věčný boj.

V nestřežené chvíli na jednou z balkónů, v tom největším élentu pod stolem, upustila holubice dvě vajíčka. A se vzdorným pohledem na ně usedla.

 

Přišly jsme na ni - nezávisle na sobě - s naší hodnou ukrajinskou paní uklizečkou. Ani jedna jsme nedokázaly vajíčka odebrat a vyhodit. Plížily jsme se kolem balkónu jak indiánky, snažily se neplašit a čekaly jsme....

Z jednoho vajíčka se vyklubalo holoubě, druhé bylo asi hluché. Měly jsme jedináčka. Pod holubicí je k nahlédnutí:

 

Mimino se od narození podobalo malému dinosaurovi.

 

Kosmickou rychlostí rostlo, sílilo, opeřovalo se a opeřovalo....

 

 

 

Nakonec jsem ztratila z toho děsného nepořádku trpělivost. A taky -  hlad je prevít, dí klasik, že...

 

 

 

Kdepak! Pouze lehký opakovaný žertík! To bych vážně nedokázala.... Jen jsem jen shodou okolností ve stejné době připravovala křepelky po toledsku a ftipně rozeslala fotky na vše strany. Aby všichni viděli, jak jsem vyřešila kauzu holubí dům a jeho bordel. Byla jsem totiž po celou dobu odchovu terčem neustálé kritiky. Pravdou je, že jsem tímto aktem trochu ulomila hroty a všichni jsme se od srdce zasmáli. Hlavně správkyně domu...

Předkládám důkaz, že holoubě opravdu dospělo:

 

Dokonce zvídavě vyzkoušelo zaparkovanou koloběžku:

 

Po několikadenním dokrmování "za pochodu" holoubě i s mámou konečně odletělo vstříc novým zítřkům.

Už opravdu nikdy víc. Líhňové místo a jeho okolí jsme po opuštění hnízda uklízely půl dne. Rozlehlý trus měl konzistenci lepidla Mamut Glue.

Po této příšerné zkušenosti všechny naše balkóny zejí prázdnotou a jsou denně monitorovány. Neboť i láska k přírodě a němé tváři má své meze!