Je vůbec něco angličtějšího než pití čaje? Ale originál to není! Prapůvod je v Portugalsku. Odtud čajové dýchánky přijely v druhé polovině osmnáctého století spolu s jednou dost nešťastnou královnou.

Jmenovala se Catarina Henriqueta de Bragança a narodila se roku 1638  "pouze" vévodskemu páru. Ale už za dva roky z ní byla portugalská infantka. Řízením osudu se její papá stal portugalským králem Janem IV., prvním panovníkem z rodu Bragança (Braganza).

Kateřinina maminka Luisa de Guzmán byla Španělka. Velká diplomatka. Říká se, že její vévodský manžel se stal králem hlavně díky ní. K tomu všemu byla Luisa hlavní hybnou silou boje za portugalskou nezávislost. Trošku paradox, jelikož do Portugalska soustavně vrtali hlavně Španělé. Možná, že královna Luisa zdědila zmíněné vlastnosti po své proslulé prababičce Aně de Mendoza, kněžně z Eboli. To byla taky pěkná manipulátorka. Dalším dávným příbuzným zmíněné dámy byl svatý Francisco de Borja, kterého máme na Karlově mostě pod jménem sv. František Borgiáš. A aby toho nebylo málo, jedním z předků byl i sám převeliký Ferdinand Aragonský, "katolický král". Tady to ale bylo po nemanželské linii... 

Když v roce 1656 král Jan IV. Portugalský zemřel,  stala se královna Luisa regentkou. Následníkovi Alfonsovi bylo teprve třináct a byl mentálně postižený. A tak Luisa vedla Portugalsko pevnou rukou několik let.

Kateřina z Braganzy (Wikipédia português, volné dílo)

Mezitim se infantka Kateřina vzdělávala v klášteře. Když dospěla, podařilo se její matce vyjednat smlouvu o spojenectví s Anglií. A jejím nejlepším upevněním byl sňatek. Tak se Kateřina stala nevěstou. Ženich byl velice významný a mocný - anglický král Karel II. Stuart. Ten byl čilý nejen v politice, ale i v posteli se svými milenkami. Plodný byl převelice. V době, kdy se ženil s Kateřinou z Braganzy, měl už se čtyřmi milenkami -postupně - šest dětí. A další ho ještě čekaly. Milenky i děti.

Když nevěsta Kateřina dorazila v dubnu roku 1662 do Portsmouthu, svatba se slavila hned. Tedy dvě svatby, protože snoubenci nebyli stejného vyznání. Nejdříve  se konal tajný sňatek katolický a po něm veřejný anglikánský.

A teď už k nevěstinu věnu, jelikož je pro naši čajovou story velmi důležité. Bylo následující: Portugalsko postoupilo Anglii své dvě kolonie - Tanger a Bombaj. Jsme u toho. Bombaj! Indický čaj. Portugalští kolonisté novému chutnému nápoji propadli už dávno a postarali se o jeho popularitu ve své domovině. Na královském dvoře v Lisabonu se čajovalo ostopéro. Kateřinina závislost na indickém thé se projevila jeho dovozem do Anglie. A jelikož její novomanžel znal čaj už že svého holandského exilu, hned si v tomto směru sedli. Takže čaj popijeli pravidelně společně a dvořané se po nich začali opičit. A už to jelo...

Král Karel II. Stuart s manželkou Kateřinou z Braganzy (Wikipédia português, volné dílo)

Bohužel čajové orgie byly asi to jediné, co se královským manželům dařilo a kde nebyly trable. Kateřina si v nové zemi nemohla dlouho zvyknout a ani angličtina jí moc nešla. Taky nebyla žádná velká krasavice - měla předkus a údajně dost zkažené zuby. Takže ve srovnání s okouzlujícími milenkami svého manžela to bylo trošku zoufalství. Především ale Kateřině nebylo dopřáno to  nejdůležitější - dát královi legitimního dědice. Všechna její těhotenstvi končila potratem. Proto zpočátku neměli Angličané katolickou Portugalku moc rádi. Nakonec si je ale Kateřina ziskala svou dobrotou a nesmírně milou povahou. Sám Karel ji měl velmi rád. A tak nikdy nepřipustil rozvod, do kterého ho rodina a dvůr vytrvale tlačili kvůli následníkovi. Ani poté, co se po posledním komplikovaném potratu už všeobecně vědělo, že veškeré naděje na další královské otěhotnění jsou pryč. Přes veškeré sympatie Karel moc nepomáhal. Jakoby to chtěl dohnat jinde. Počet svých nemanželských dětí totiž dotáhl na celkových čtrnáct. Chudák Kateřina...

Kateřinu portrétoval i "náš" Václav Hollar v roce 1761.Tedy ještě před svatbou. (Wikipédia português, volné dílo)

Když v únoru roku 1685 Karel II. po záchvatu mrtvice zemřel, na trůn nastoupil jeho bratr Jakub II. Stuart. A Kateřina, královna, která nebyla nikdy korunována kvůli svému katolickému vyznání, zůstala v Anglii až do roku 1692. Měla ji ráda. Nakonec ale přece jen odjela do rodného Lisabonu, kde žila skromně a v ústraní. V roce 1701 se po letech musela vrátit do královského paláce, aby vychovávala synovce a následníka portugalského trůnu Jana, kterému zemřela matka.

Po třech letech tězce onemocněl král Pedro II. a nebyl schopen vládnout.  Brzy nato zemřel, a tak se Kateřina pomamila. Stala se regentkou a vládla za synovce, kterému bylo teprve patnáct. Řídila Portugalsko tak dobře, že jí regentství dokonce prodloužili. Dlouho si ho ale neužila. Zemřela v šedesáti sedmi  letech, 31. prosince roku 1705.

Prožila roky šťastné i nešťastné,  lidé ji měli rádi i nenáviděli a mnozí ji zklamali. Jediné, na co se vždycky mohla spolehnout,  byl její milovaný čaj...