Svatojanská noc. Pohanská a magická. Děvčata vila věnce z devatera kvítí. Babky kořenářky chodily na byliny, jelikož právě v tuto noc nasbírané měly ten největší „oučinek“. V onu noc vykvétalo dokonce zlaté kapradí! Čarovný květ, co dával zdraví, vracel mládí a chránil před smrtí. Ale musel se najít a darovat. Jelikož ho chránily víly, byla to fuška. Takže nejkrásnější bylo jeho hledání, protože si tak lidé prokazovali vzájemnou lásku. A všude hořely ohně,  přes které se skákalo...

Jedna z nejproslulejších pohanských slavností – letní slunovrat. Přicházela doba plodnosti, úrody i naděje. A tak holky v předvečer svátku běhaly po loukách a trhaly svatojanské kvítí. Do slavného devatera patřila kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, čičmundíček (netřesk nebo mužíček), mateřídouška, fialka a zvonek. Dívčiny nesměly při trhání květů a lístků mluvit ani se smát, natož pak se ohlédnout. Věneček z nich si pak na noc daly pod polštář. Když se jim nezjevil jejich budoucí ženich ve snu, tak o svatojanském ránu aspoň metelily k vodě, aby věděly, zda se vdají doma nebo poputují za mužem jinam. Jako jejich věneček, když ho voda nesla dál a dál ... Však to Božena Němcová v Divé Báře nádherně popsala.

Zmíněná velice divoká a živočišná slunovratová noc v počátcích křesťanství bohoslovce dost vytáčela. Když nepomohla kázání či zákazy, musela ji církev přijmout a nějak to s ní vymyslet. Lidé si ji totiž vzít nedali. A tak se zvyky přesunuly, očesaly a pohanské bakchanálie vypustily. Termín letního slunovratu (21.6.) se nenápadně posunul dopředu na svátek Jana Křtitele (24.6.). Proroka a předchůdce Ježíše Krista, který byl jen o šest měsíců starší než jeho superstarový bratranec.

Sv. Jan Křtitel (Pixabay)

Jméno Jan znamená Dar Boží. Pojmenovali ho tak rodiče budoucí svatí Alžběta a Zachariáš. Léta neměli děti a už si mysleli, že je Elišáva (=hebrejsky Alžběta) neplodná. Ale pak se jednoho dne Zachariášovi zjevil archanděl Gabriel a zvěstoval narození syna, „který bude veliký před Pánem“. Budoucí otec pořád nevěřil, a tak mu bylo dáno znamení. Oněměl až do obřízky a pojmenování synka. Vypráví o tom Lukášovo evangelium. Zmiňuje také, jak se obě příbuzné, Panna Maria a Alžběta v těhotenství setkaly: Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle a ona zvolala:  Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života Tvého …

Jan odmalička věděl, že z něj bude prorok. A tak už jako mladý odešel do pouště, aby se náležitě připravil. Nasadil nejen rozjímání, ale i asketický život. Živil se jen kořínky, medem divokých včel a kobylkami. Neměl šaty, jen jakýsi přehoz z velbloudí srsti na nahém těle. Vlasy i vousy měl neupravené, pročež kudy Jan chodil, budil velkou pozornost. Především, když poprvé (zřejmě roku 28) veřejně vystoupil. Hlásal příchod Mesiáše a hlavně nabádal k pokání. Byla těžká doba a přesně tohle chtěli lidé slyšet. Pročež nastalo davové šílenství a mraky příznicú se nechávaly houfně křtít v řece Jordán. Tehdy Jan pokřtil i Ježíše Krista. A nepřestával kázat a kázat. Taky proti králi.

V Galileji tehdy vládl Herodes Antipa, který se oženil s Herodias, ovdovělou manželkou vlastního bratra, což bylo podle Jana nemorální. Veřejnou kritiku král dlouho nevydržel a nechal "nebezpečného" proroka zavřít. Nechtěl ale kauzu řešit radikálně. Bál se vzpoury, jelikož situace byla značně výbušná. 

Ne tak královna Herodias, která měla na Jana už nějakou dobu pifku. Zdálo se ji, že se do ní ve svých kázánich až příliš naváží. Že prý je chlípná! A tak čekala na svou příležitost. Ta přišla, když její dcera Salomé (z prvního manželství) zatančila před Herodem přepůvabný sexytanec. Okouzlený král řekl Salome, že  za takovou podívanou dostane cokoliv si bude přát. Po rychlé poradě se skrytě zuřící protijanovskou matkou si Salome řekla o prorokovu hlavu. No a za chvíli ji měla.  Naservírovanou na míse...

l

Salome s hlavou Jana Křtitele

(rytina Hanse Baldunga Grirena - fotokopie z knihy Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství)

Příběh nad příběhy. Dramatiky, malíře, sochaře, hudební skladatele a spisovatele, kteří se inspirovali bychom asi nikdy nespočítali. Díky výtvarnému umění známe proroka Jana Křtitele i celého a s jeho hlavními atributy. Poutnickou holí a beránkem, co snímá hříchy světa. Dobře se poznává. Je takový oblečený neoblečený a zarostlý. Na Karlově mostě třímá jeho socha od roku 1855 (díky Josefu Maxovi) ještě zlatý kříž a mušli na nabírání vody ke křtu.

Jan křtí svého bratrance Ježíše Krista (Pixabay)

Jan Křtitel se stal patronem johanitů, kterým se později začalo říkat maltézští rytíři. Takže je patronem Malty, samozřejmě. Stará se o celou řadu profesí - o tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, kominíky, kováře, tesaře, architekty, kameníky, majitele biografů, zpěváky, tanečníky a všechny hudebníky.

Mívali jsme u nás Svatojanské proudy, pořád máme svatojanské mušky a nakládáme svatojanské ořechy. Říká se, že na svatého Jána otvírá se k létu brána. A to už onou magickou nocí z 23. na 24. června,  kterou Jan dostal od pohanů. I pro nás houbaře je přelomová. Pokud je obloha plná hvězd, poroste hodně hřibů....

(Foto Š. Bayerová)