Opět zde nabízím dvě básně z mého románu Zrcadlo nesplněných přání. Jejich autorem je v románu silně zamilovaný student Karel, který kvůli své lásce tak trochu zanedbával svá studia na plzeňské fakultě. 

 

Ležím a vnímám svůj sen
 

Utápím oči v modravém blankytu,

ležím a vnímám tvou tvář,

kolem které poletují tvoje vlasy

jak babí léto.

Ležím a vnímám tvá ústa,

nastavená k polibku.

Ležím a vnímám tvé paže,

ve kterých je schoulená Láska.

Ležím a vnímám tvé tělo,

kolem kterého poletuje touha.

Ležím a vnímám tvůj úsměv,

který přináší sen.

 

 

* * *

 Jen vrátit čas
 

Jak zloděj čas se do snů tiše vkrádá,

černými křídly bije do stromů.

Zas vrať tu noc, tu noc, co měla ráda,

i světla kaváren, bludičky neonů.

 

Jen vrať ten čas, i úsměv v její tváři,

a Prokop do snu zas nám bude hrát.

Zas vrať tu noc, ty listy v kalendáři,

zas budem spolu nade městem stát.

 

Jen vrať ten čas, poslední sklenku vína,

polibky milenců a náruč Lochotína.

Jen vrať tu noc, co ztrácí se a vrací,

jak tažní ptáci, jak tažní ptáci.

 

 

 

* * *