O KNIHÁCH TROCHU JINAK aneb Co a jak mě při jejich čtení oslovilo 

Někdy nastávají situace, kdy něco vypadá úplně jinak, než tomu ve skutečnosti je, kdy nám něco nahání zbytečný strach.

Arnošt Lustig takovouto situaci popisuje ve své prvotině NOC A NADĚJE takto:

„Pravda je lež a lež je pravda. Jen nejistota je opravdu nejistota, úzkost skutečně úzkost.“

V pozadí bývá špatná zkušenost a velmi často špatné svědomí.

V knize Noc a naděje se jedná o prchajícího Žida, jehož špatné svědomí nemá nic společného s čistotou jeho charakteru, a tak:

„Pravda je lež a lež je pravda. Jen nejistota je skutečně nejistota, úzkost skutečně úzkost,“

Celý svět je jedna velká boží dichotomie, jak se můžeme dočíst v knihách Neale Donalda Walsche …

***

 „Jen žádný strach. Stačí vydržet. Ono to za chvilku přejde,“

říkávala ve vypjatých chvílích kamarádka Šimamoto s oblibou hlavnímu hrdinovi knížky Haruki Murakamiho

NA JIH OD HRANIC, NA ZÁPAD OD SLUNCE.

Úžasná pomůcka pro život. Už dlouho jsem tehdy nečetla knížku, na jejíž straně 17 a jiných by nebylo razítko městské knihovny a

navíc voněla novotou. Vymámila jsem na dceři typ na jeden z dárků k jejím tehdejším 26. narozeninám a stala se jím tato knížka.

Poměrně složité údaje jsem si z @ opsala na papírek … a ten samozřejmě někam založila. V knihkupectví jsem vykoktala něco jako

Harakiri a bystrá knihkupkyně mě poslala k příslušné přihrádce, ale v řadě útlých knížek Haruki Murakamiho mi nebyl žádný název

povědomý. Pamatovala jsem si jen, že byl dlouhý, Všechny, co tam stály, měly název krátký. Překvapila mě plodnost spisovatele,

kterého jsem do té chvíle neznala. Příjemná a vstřícná knihkupkyně mi přečetla z monitoru PC všechny názvy knih od Harakiri, tedy

vlastně od Haruki Murakamiho, a jeden se mi jevil jako povědomý, už když vyslovila jeho první polovinu. Riskla jsem to a zadala

objednávku. Do týdne byla knížka na pultě a navíc s příjemnou jarní slevou -20%, což činilo dobrých 50 Kč. Protože měla dcera

přicestovat až za další týden, využila jsem příležitost a začala knihu opatrně číst. Vcucla si mě od prvních řádků.

„Jen žádný strach. Stačí vydržet. Ono to za chvilku přejde,“ budu říkat sobě i blízkým ve vypjatých chvílích …

… a ještě bych k tomu dodala:

„Nakonec je všechno dobré a pokud to dobré není, není ještě konec.“

***

 CO DOKÁŽE DOBRÁ KNIHA

Ráno je rázem nadějnější, v poledne chutná mnohem lépe a nejen večer láskou přetéká, projdeme-li lázeňskou kúrou duše s dobrou knihou, z které cítíme vlídnost autora a jeho pokoru k životu a k celému vesmíru vůbec.

Najdeme-li v knize konejšivé obětí andělských křídel souznění člověka s člověkem, člověka s přírodou a člověka se sebou samým, zažívá čtenář pocity podobné těm po nádherném milování – ale jsou tak nějak trvanlivější, už se nedají jen tak pokazit. Alespoň ne ve vztahu autor či kniha a čtenář.

Je věčná škoda, že v dnešní odlidštěné době hmotna ztrácí kniha jako taková pro mnohé svůj kredit. Vždyť zvědavě obracet stránky vstříc jakýmkoliv dobře popsaným pozemským nebo dokonce vesmírným dějům bytostí i věcí je úžasné dobrodružství, které můžeme absolvovat nikterak zvlášť vybaveni, snad jen brýlemi, je-li potřeba, a dává nám to možnost zažít spoustu paralelních životů po i proti proudu času.