Mám rád slovní hříčky, čeština je v tom velmi přítulná. Přečtete si tu o gativní češtině, pak se zamyslíme nad cizími slovy (které jsem vždycky umněl a chybi nedělal) a nakonec vás vyzkouším ze znalosti idiomů. (Ne idiotů! Ty známe všichni docela dobře.)

 

Já nejsem člověk gativní čili jsem pozitivní, jak byste to nazvali vy. Pouze jsem si odvykl vyjadřovat zápor pomocí NE (tu slabiku jsem vypsal jen s XXchutí!). Už tu slabiku odmítám používat. Takže si v hlavě opravte hned mou první větu.

Jsem gativní celý týden, přesto vám musím vyprávět svou dělní příhodu: Byla děle ráno, be bylo zatažené a z komína sousedního starého domu vylétl zmatený topýr, kterého vzbudil hluk ze dvora. Tam stál vrlý dědeček, klel nad rozbitým kolečkem od vozíku a nadával si do šiků. „To je zas řestný osud!“ bědoval, zatímco jeho duživý pes kašlal pod stromem a vypadal, jako by chytil štovice.

Z podkroví se ozval smích – to zmar Tonda, který přežil už i hodu na kole a v obličeji žit, dělal se svou manželskou volnicí víte co. V celém domě to sice vrzalo a praskalo, ale život tam běžel dál, vesele i navzdory všem slabikám „XX“.

A chci si číst z díla Jana Rudy nebo Vítězslava Zvala. Protože jejich dílo taky postrádá gativismus. To by se nám před volbami hodilo, co?

 

Zamyšlení nad cyzými slovy

Teď to píšu vážně, i když původně jsem to myslel jako aronii. Češi neznají cizí slova! Třeba v kavárně si jedna paní klidně řekla o kávu preso močáto …To mně by se stát nemohlo. Když jsem byl posledně na kolenoskopii, tak mi hned píchli infekci proti metanu. A když jsem ležel v nemocnici, dostal jsem kapavku do žíly.

Řeknu vám to kokrétně. Člověk by neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v dobrý konvici, protože tu je velký rizoto, že to skončí fiakrem. Každý se tváří jako suvenýr, ale vrátí se mu to zpátky jako letící buzerant.

 

České idiomy – krása!

Když jsem jako čerstvý dospívající začal chodit na hodiny angličtiny (ve škole mi přikázali němčinu), upozornil nás stařičký učitel (v minulosti vyhozený bolševikem z práce), že angličtina používá množství idiomů a měli bychom se naučit aspoň některé. Například „táhnout za sebou slanečka“ že znamená „zametat se za sebou stopy“. To mne zaujalo a poctivě jsem se naučil mnoho jiných. Například mít krysí závod znamená v angličtině totéž co být velmi opatrný, chodit kolem po špičkách.

Teprve později mi došlo, že čeština má takových idiomů taky stovky, možná tisíce. Když řeknete nějaký idiom před cizincem, který si začíná myslet, že umí trochu česky, tak uvidíte vykulené oči a naprostou paniku. Protože někomu říct „neskočil mu na špek“ - co si o tom má cizinec pomyslet?? Stejně tak třeba „Šeredně si to odskákal“. Zkuste si to představit jako ve filmu, jak někdo odskakuje. A šeredně. Když vzápětí řeknete, že si odskočíte, tak je z toho cizinec perplex.

Stejně malebné jsou třeba „roznést na kopytech“, „usnout na vavřínech“ nebo „koupit zajíce v pytli“. Zajímalo by mě, jestli nejlepší idiomy někdo mladší natočil do krátkých videí, kterým se říká reels. Kéž by.

Teď test! Níže jsou popsané běžné situace a vy máte uhodnout, jak se to v Čechách (možná i na Moravě a ve Slezsku :-) ) říká pomocí jadrného idiomu. Vyluštění nejpozději třetí den po uveřejnění. A uznávám, že některé situace se dají vyjádřit několika idiomy.

zmizet beze stopy, nebýt k nalezení

vybít si na někom zlost a frustraci

velmi odvážná úspěšná akce

úmyslně překazit

přestat se ovládat, náhle vybuchnout

překážet, vadit, být na obtíž

opatrně přesvědčovat, neprosazovat, nenaléhat

nebýt si jistý, neumět se rozhodnout

naprosto přesně se vyjádřit

náhle ukončit milostný vztah

mluvit zmateně, mimo téma

mít naivní požadavky, neorientovat se

jednat bezohledně

ironický nesouhlas se záměrem

být opravdu ve velmi tíživé osobní situaci