Hedvábný župan jí odložil stranou,

s touhou známou a jistě ne hranou.

Doteky hřejí jak žhavé uhlíky,

kdo by jen zapomněl úžasné praktiky.

 

Čekáme vzedmutí, už skoro hoří,

však tělo mdlé je, nic se nebouří.

Leží jen klidně, jak zvadlá růže,

chybí to pověstné napětí muže.

 

A když už doufáme ve změnu naostro,

je konec textu, tak náhle naprosto.

Najednou prázdno, namísto bene,

tajemná Marto, my pointu chceme.