Ten telefonát mě vrátil zpátky do roku 1988. Nevím, jestli za to mohl tón hlasu, vedro, nebo ta klasická úřednická únava, ale hned jsem vvytušila, že paní z krajské filmové kanceláře moje prosba zaskočila. Přitom jsem chtěla jen celkem jednoduchou věc, a to zveřejnit informaci o našem oceněném dokumentu  na sociálních sítích. Reakce mě překvapila: „Ozvěte se na podzim, protože teď to nemá smysl.“

Ale ono by se asi hodně stalo, kdyby se to zveřejnilo teď a posléze i na podzim. Myslím, že by to sledující jejich stránky unesli. Avšak místo toho jsem okamžitě pochopila, že ta divná Bittnerová s divným filmem nesplňuje představu o tom, o čem by mohli a měli informovat. Ještě ke všemu se jedná o nezávislý dokument. A nezávislá kultura přece existuje od toho, aby se pokud možno co nejrychleji zadupala do země. A že film Život s gamblerem získal cenu na regionální a pak i na celostátní přehlídce? No, to je toho! Vždyť snímky z Ústeckého kraje se oceňují tak často, že jeden film navíc už tady nikoho neohromí.

A abychom tu katastrofu jako tvůrci dokonali, otevřeli jsme ještě ono přehlížené téma závislosti. K čemu? Vždyť tady se přece žádné sociálně-patologické jevy nevyskytují. Ne, v ústeckém regionu je všechno v naprostém pořádku!

Přitom v principu nešlo o náš film. Šlo nám o  snahu mluvit o závislostech bez předsudků. Dostat to k lidem jinak než skrze senzacechtivé články. Chtěli jsme hlavně přispět k destigmatizaci hazardních hráčů a jejich blízkých, protože právě i kvůli předsudkům okolí neskutečně trpí. 

Místo zájmu přišly během zmíněného hovoru spíš otázky. "A proč jste to nedala do distribuce České televizi?" Odvětila jsem, že z pozice autorky píšící převážně o obrozencích nemám producentské zkušenosti a právě od krajské filmové kanceláře jsem čekala radu. 

V průběhu telefonátu se také pořád dokola točil dotaz na projekci. Řekla jsem tedy podle pravdy, že proběhne spolu s besedou v září v Ostravě na Noci vědců. Odpověď se odehrála v hodně ironickém duchu: „Do Ostravy, ale asi lidé z kraje nepojedou.“

Místo toho, aby třeba zaznělo: „To je skvělé, že Ostrava projevila zájem!“ 

A abych se ozvala na podzim? To známe. Když se chcete někoho elegantně zbavit, dáte mu nekonkrétní termín, nejlépe do doby, kdy už bude naštěstí po všem.

Inu, dobře.  Filmovou kancelář Ústeckého kraje už obtěžovat nebudu. Přesto se domnívám, že veřejné instituce by měly sloužit všem. Možná by stálo za to se občas podívat, koho se ta podpora ve skutečnosti týká.