Nezavděčila se. Vařila jak divá, servírovala, kmitala sem a tam a vůbec ji nepochválili. Ba právě naopak. Jde o tzv. "pečlivou Martu", co měla bratra Lazara a sestru Marii.

Do jejich domu v Betánii chodil čas od času na návštěvu Lazarův kamarád Ježíš, slavný kazatel. A s ním i jeho stoupenci. Vždycky se hodně povídalo a diskutovalo. No a Marta měla pocit, že je musí uctít, pročež se věnovala pohoštění. Její sestra Marie nedělala nic, jelikož s otevřenou pusou seděla u Ježíšových nohou a lapala každé jeho slovo. Marta totálně nestíhala, tak požádala Ježíše, aby udělal pauzu. Potřebovala Mariinu pomoc v kuchyni. Vzápětí jí ale došlo, že ťápla do emailu. Ježíš jí totiž jemně vyčetl, že se trápí zbytečnostmi. A pochválil Marii, že správně dala přednost duchovním hodnotám.

Svatá Marta (fotokopie z knihy Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství)

Marta si to údajně vzala k srdci, ale praktickou ženou zůstala napořád. Prokázala to i v bolu po smrti bratra Lazara. Když totiž Ježíš hodlal otevřít jeho hrob, aby provedl zázrak zmrtvýchvstání, varovala ho Marta před zápachem. Že je tam jako Lazar už poměrně dost dlouho.

Za záznam těchto událostí vděčíme apoštolům Lukášovi a Janovi, kteří je popsali ve svých evangeliích. Pak se přidaly i legendy. Hlavně francouzské. Jedna je dokonce zapsaná ve středověké sbírce Legenda aurea.

Podle ní se traduje,  že když byla v Judeji po Ježíšově smrti doba pořád divoká, utekli všichni tři sourozenci na moře a vypluli v panice do neznáma. Kolem roku 48 se dostali až do oblasti Marseille. Usadili se v Provenci. Marta založila malý klášter a žila velmi asketickým životem. A pak se v nedalekém městečku Nerluc uhnízdila hnusná dračice jménem Tarasque. Její tělo vypadalo jako želví krunýř porostlý ostny, na dlouhém ocase měla jedový trn, hlava byla lví, tlama hadí. A prý měla jedovatý dech. Cokoliv přišlo té potvoře do cesty, to zblajzla. Slepice, králíky, ovce, krávy, ale taky lidi. Když už Nerlučané nevěděli kudy kam, požádali o pomoc Martu. Ta se saně vůbec nebála, jelikož věřila v sílu boží a hlavně v dobro. Vypravila se k jejímu doupěti, usedla na kámen a pustila se do zpěvu. Pěla tak nádherně, že Tarasque vylezla z jeskyně, udiveně naslouchala a pomalu se k Martě přibližovala.  Nakonec se jí nejen stočila u nohou, ale dokonce se i přitulila! A usnula jako špalek. Marta za stálého libého zpěvu rozvázala svůj šál, stočila ho do obojku a dala sani kolem krku. Když se přeprogramovaná Tarasque probudila, odvedla ji Marta do Nerlucu, aby obyvatelům ukázala, jak láska může zvítězit nad zlem. Nevyšlo to. Nerlučané Tarasce nemohli zapomenout, co všechmo jim provedla. Až příliš dračici nenáviděli. Vrhli se na ni a zabili ji. Zklamaná a smutná Marta se vrátila do své samoty, kde po letech zemřela.

Svatá Marta s Taraskou (fotokopie z knihy El Directorio de los Santos). Nepřehlédněte ty nožičky v tlamě saně! Středověký naturalismus...

Na saň Tarasku se ve Francii nezapomnělo. Má několik soch, počítačovou hru a dokonce i dinosaura (Tarascosaurus), jehož kostní fragmenty se našly v jižní Francii. Dračice je jedním z atributů sv. Marty, takže je skoro na každém jejim obraze. A jmenuje se po ní město Tarascon, bývalý Nerluc. Tam má Tarasque dokonce festival! Rok co rok ji tam Marta vodí na lonži...

Slavnosti Tarasky v Tarasconu (z webu The Good Arles)

Svatá Marta z Betánie měla svátek 29. července. Je patronkou žen v domácnosti, kuchařek, služebných, hostinských a hoteliérů. Tedy veškeré pohostinnosti. Umělci ji zobrazovali nejen s dračicí, ale i s vařečkou, naběračkou, kotlíkem nebo hrncem. Prostě jako pečlivou hospodyni.

Taková pracovitá byla a ještě jí to vyčetli ...

Zdroj: El Directorio de los Santos, A. Sandoval (Ed. Aguilar, 1996)