Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se nekonečně vleče. A někdy je noc tak temná a spánek nepřichází. V mládí se díváme dopředu, jsme nedočkaví a dychtiví, hledáme dobrodružství a zdá se nám, že jsme na světě napořád.

Čas je neúprosný... čas měří všem stejně, a tak se stane, že jsme najednou staří a raději se nedíváme dopředu. Za temných nocí vzpomínáme na doby, kdy jsme byli mladí a dychtiví a nedočkaví... a zamilovaní...

Když nemůžu spát, promítám si jako staré filmy dávné vzpomínky; na dětství, rodiče, zahradu, dům, polibky, milování, lásky...

Moje vzpomínky se často mění ve slova a verše.

První láska, tak dávná, a tak sladká... bylo mi šestnáct, jemu o rok víc. Tehdy v létě jsme si mysleli, že nemůže být nic většího a silnějšího než je naše láska...

 

V jemném prachu staré půdy jsme se milovali

Holubí pírko zapletené do zcuchaných vlasů

Zrychlený dech a křik ptáků odněkud z dáli

Můj dnešní výlet do ztracených časů

...................................................

Ach první láska tak dávná a tak sladká

Bylo to navždy a přece jenom chvíli

Pak pojednou zavřela se vrátka

Od staré půdy kde jsme kdysi spolu byli