Jak jsme omylem opily včelku

Zasadila jsem afrikány. Vypěstovala jsem si je ze semínek a těšila se, až rozkvetou na záhonu. Jenomže přilezli slimáci a začali je ožírat. Každý večer do půlnoci, někdy i déle, jsme je se sestrou hledaly s baterkou v ruce a vychytávaly je.

A nastražily past. Tácky naplněné pivem. Na radu synovce jsme koupily dva litry Bráníku a naservírovaly slimákům do blízkosti afrikánů. Přes noc vždy nějaký slimák do piva spadl a utopil se. Ovšem nejenom slimák.

Jedno odpoledne volá na mě sestra. Pojď sem, tady se topí včelka, musíme ji vyndat. Dřívkem jsme včelku vyndaly. Včelka lezla po záhonu sem tam, jakoby se motala. Vypadalo to, jako by byla opilá. Třepetala křídly a nic. Nevzlétla. Musíme ji omýt, asi má slepená křídla, podotkla jsem a vzala malou konvičku. Lehce jsem včelku pokropila. Včelka upadla na záda, otřepala se a vylezla na afrikán. Na kytce lezla sem tam, doleva, doprava a nevzlétla. Jen zatřepetala křídly a zůstala. Znovu jsem zalila afrikán, včelka z něj spadla. A zase vylezla na afrikán. Sestra na ní lehce dýchala, prý aby se osušila rychleji.

Po čtvrthodině zatřepetala křídly a vzlétla. Asi to byla dostačující doba, aby uschla a také vystřízlivěla.