Vztahy se sousedy jsou stejně důležité jako vztahy v rodině. A kdo má dobré vztahy, stárne se mu lépe. Jestli spolu dobře vycházíme, se často projeví ve vyšším věku.

Říká se, že mít dobrého souseda je něco jako výhra v loterii. Protože na rozdíl od přátel si je málokdy můžeme vybrat. Pokud si cíleně nepořizujeme byt či dům v sousedství kamarádů či rodinných příslušníků, může se stát, že pak prožijeme život v blízkosti někoho, kdo nám leze na nervy a dovede nám ho pořádně znepříjemnit.

„Máma žila třicet let v bytě, jehož okna směřovala do tichého příjemného dvora. Lidé tam sušili prádlo, posedávali na lavičkách. Pak si tam sousedka z vedlejšího domu otevřela zahrádku, na kterou se chodí přes její kavárnu. A začalo peklo. Lidé několikrát do měsíce v létě volají strážníky, protože hosté vysedávají i po desáté večer, nedodržují noční klid,“ vypráví padesátiletá Petra z Prahy. Když její maminka onemocněla, sehnala pro ni domov pro seniory a rozhodly se byt prodat. „Ukázalo se, že kvůli té zahrádce je prakticky neprodejný. Každý, kdo se přišel podívat, slyšel ten hluk a vycouval. Nakonec jsme ho pronajali kamarádce, ale ta se každý den hádá s majitelkou té kavárny. Sousedské vztahy jsou v domech, které dvůr obklopují, na bodu mrazu. Všichni jsou rozhádaní, někomu kavárna vadí, někdo naopak do ní chodí a nadává těm, kteří si stěžují, že z ní je hluk a zápach z cigaret. Jedna stará paní v domě pláče, kdykoli mě potká. Soused, kterého zná od dětství, jí nedávno řekl, že je stará čarodějnice, které všechno vadí. Přitom dříve, když jsem tam jako malá bydlela, se všichni scházeli na dvorku, hráli jsme si tam, všichni si pomáhali,“ tvrdí Petra.

Většina lidí se někdy v životě do nějaké neshody s někým ze sousedství dostala. Nejčastější důvody sousedských hádek jsou: hluk, nedodržování nočního klidu, nepořádek na společné chodbě, přerůstání větví na sousední pozemek, zápach z grilování, zápach z cigaret… Čím více lidí v domě žije, tím větší je riziko, že se tam někdo s někým neshodne.

Ale pozor, pokud by někdo věřil mýtům o nespokojených penzistech, kteří si na kde co stěžují a kde co jim vadí, je vedle. Z průzkumu společnosti ResSOLUTION Group, který zkoumal vztahy mezi sousedy, vyplynulo, že nejspokojenější jsou v tomto směru lidé  ve věku šedesát pět let a více, zejména jde o obyvatele vesnic. Ti nejčastěji uváděli, že mají přehled o tom, kdo jsou jejich sousedé, dobře se s nimi znají a dokážou se společně domluvit v případě problémů.

„V mládí často sousedské vztahy nepovažujeme za důležité, ale když člověk zestárne a třeba potřebuje nějakou pomoc, ukáže se, jak na tom v tomto směru jsme,“ připomíná terapeutka Jana Novotná a dává konkrétní případ. Její známé zemřel manžel a protože dotyčná neřídila auto, ukázalo se, že je pro ni problém přinést si domů velký nákup, těžké věci. Sousední manželský pár ji pomohl naučit se objednávat si nákupy on-line a kromě toho ji, pokud má zájem, berou sebou, když jedou nakupovat do supermarketu do nedalekého okresního města. „Je to pro ni velká pomoc. Ti lidé to udělali automaticky, protože rodiny spolu vždy dobře vycházely a její manžel jim velmi často pomáhal při drobných opravách domu. Takové vztahy by mezi sousedy měly být běžné, jen v anonymitě sídlišť poněkud vymizely,“ říká terapeutka.

Ale celkově není tak zle, z už zmíněného průzkumu vyplynulo, že velmi negativně hodnotí vztahy se sousedy jen dvě procenta Čechů, negativně osm procent a zbytek celkem pozitivně až zcela pozitivně. Zajímavé je, že mladí lidé ve věku do čtyřiadvaceti let nejčastěji uváděli, že své sousedy moc neznají, ba že je ani nezdraví.

Agentura STEM před časem zkoumala, jestli Čechům vadí jako sousedé cizinci. Zatímco v roce 2016 padesát procent lidí uvedlo, že by jim nevadil soused ruské národnosti, nyní by to nevadilo jen třiceti pěti procentům lidí. Naopak na přelomu tisíciletí častěji považovali Češi za rizikové sousedy Ukrajince, za souseda je chtěla jen desetina obyvatel. V lednu letošního roku uvedlo čtyřicet šest procent dotázaných, že by jim Ukrajinci jako sousedé rozhodně nevadili. Ze nejpřijatelnější národnost jako sousedy Češi označili Slováky, Chorvaty, a pak obyvatelé západních zemí, například Angličany či Francouze. Naopak by nechtěli, aby se jim do domu nastěhovali Syřané či Afghánci.

Ideální sousedské soužití zpravidla funguje tam, kde v blízkosti bydlí lidé podobného věku a společenského postavení.

„V našem domě se žilo skvěle, dokud se nepřistěhovala mladá rodina s dětmi. Vyznávají současný styl výchovy, že děti nenapomenou, ani když vřískají jak paviáni. Na dvoře jim udělali trampolínu, takže ti dva malí křičí, ječí a my to na balkonech musíme trpět. Mlčím ovšem, nechci, aby se o mě říkalo, že jsem nerudná stará bába,“ vypráví jednasedmdesátiletá Blanka z Prahy.

A jak si představujeme ideálního souseda? To se před několika lety pokoušel zjistit průzkum Hypoteční banky. Výsledek? Ideální soused je ochotný, slušný, zdravící, neruší hlukem a nepořádkem, ne nekonfliktní, občas s vámi promluví, ale jinak respektuje vaše soukromí. Čímž se dostáváme opět na začátek – ideální soused je něco jako výhra v loterii. Něco jako zázrak.