Povídání o housce.

Obyčejná houska,sypaná mákem,solí a kmínem,nebo jen tak bez ničeho.

Koupíte ji v každém supermarketu. Můžete si ji dát k snídani,na svačinu,do školy,nebo na výlet.

 Se salámem,se sýrem,nebo se šunkou.

„Nedávej pomazánkový máslo,víš že to nejím, nedávej papriku,raděj salátek,tohle můžu,tohle nemusim!“

Jedna docela obyčejná houska dostala ode mně michelinskou hvězdu.

No, to bylo tak.

Prohlídka kostela sv.Kosmu a Damiána trvale dlouho.Paní průvodkyně mluvila zaujímavě a nakonec byla docela dlouhá diskuze. To víte, důchodci ty někdy znají věci...

„Pojeď s náma, hodíme tě na nádraží v Kolíně. Byla jsem ráda,do Olomouce je to docela daleko, nejdřív by sem musela autobusem do Prahy, pak nějakej rychlík. Navíc začínalo pršet.Letní bouřky jsou krátké a vydatné.

„Poběžme!“ Kapky bubnovali na karoserii auta.

„Máme housky,vem si!“

„Měla jsem oběd.“

„Jen si vem,máš dlouhou cestu.“

Vzala jsem housku a dala do ruksáčku.

 „Ještě jablíčko.“

„Tak děkuji.“

Rychlík jel za chvilku. Škoda,že v Pardubicích odbočoval na Brno. Nevadí, něco pojede.

Stanice je v rekonstrukci.Všude prach a špína, na lavičce nějací...no tam si nesednu.

Přejdu na nástupiště. Rychlík je spožděn asi dvadcet minut. Nevadí. A pak se spoždění prodlužovalo a prodlužovalo. Nakonec se dokodrcal.

Spokojeně jsem se usadila a vyndala housku.

Vesele se usmívala z bílého ubrousku.

Vypečená, posypaná mákem.Překrojená hezky vejpúl,namazaná máslem,s kouskem sýra,olivy.

Kolik jsem já už vlastně namazala housek?

A ani nepamatuji,že by snad někdo  někdy namazal housku taky pro mně.

Tahle byla v pravý čas na pravém místě.

Chutnala přátelstvím a laskavou péčí.

Tak jsem ji udělila michelinskou hvězdu.