To zas bylo léto! Prej prázdniny.... Stejně za to všechno  může Markéta. Kdyby se do toho nemíchala! A ty její blbý rady..!

Vždyť jsme si s Ludvou žili docela dobře. Měl mě rád. Vždycky. Svým způsobem... to je fakt. A že mne občas proplesk? No a co, stejně jsem mu to většinou vrátila. Aspoň se pročistil vzduch. A jakej náboj měly pak ty naše smiřovačky! Po letitým manželství... To byste koukali!

Nakonec mi přece ani nemusel říkat, že se dal dohromady s tou ženskou od nich z práce. Ale on chtěl, abych ho pochopila ještě před prázdninama!  Abych mu rozuměla. Abych taky děckám nějak vysvětlila, proč za náma nebude tak často jezdit.. Vyložil mi, že je teď v nejlepším věku a že na něj doleh tenhle... stereotyp. Tak mi to řek a já tomu vlastně rozumím. I když  trochu líto mi to teda jako bylo... Třeba - co ty naše ubohý děti?!

No, uznejte, nemusel se vůbec přiznávat. Moh se s ní dál scházet na tajňačku. Já na chalupě s děckama, on doma. Ale on je čestnej, prostě. Vážně jako. No,  neuchechtávejte se... Prostě Ludva je někdy drsnej, ale chce mít ve všem jasno.

Jenže,  jak jsem tak přemejšlela, už to jelo... Furt jsem na tu babu musela myslet. Jaká je? Že je mladší, to už jsem věděla. Ještě než nás Ludva odvez na prázdniny, počíhala jsem si na ně u práce. Fakt kočka, skoro to se mnou fláklo...jako...

Jednoho dne na chalupě to na mně přišlo. Brečela jsem a brečela. Děcka naštěstí lítaly venku. A najednou - přijel Ludva. Ptal se, co je k večeři. Když mě viděl uřvanou, chytil ho nerv. Jsem pitomá, říkala jsem si. Že jsem proboha aspoň neuvařila, moh bejt klid... Takhle jsem si ještě vyslechla, že jsem citová vyděračka, lemra líná a že kašlu na děti.  Ach jo.

No a pak jsem to druhý den v hospodě na návsi řekla Markétě. Sousedce. Už tak mi bylo od včerejška dost blbě. Žaludek jak na vodě. Asi nervy. A Markéta mi hned naordinovala becherovku. Fakt se mi po ní ulevilo a líp se mi mluvilo. Markét mě vyslechla a čuměla! Že prej by to do Ludvy neřekla! A dala si bechču taky. A já s ní. Víckrát. Až jsem se divila, jak mi bodla. Nikdy jsem moc nepila a sladký lepidla už vůbec ne. Bohužel jsme nic nevymyslely. Jen jsme se zlískaly. Ale bylo mi fajn a Ludva a ta jeho čůza mi byli aspoň chvíli ukradený ...

Druhý den Markét přišla hned ráno a poradila mi ňákou pasivní rezistenci. Že prej to někde vyčetla. Jelikož jsem se nechytala, vysvětlila mi, že mám jako vyčkávat, neprotestovat a hlavně NEBREČET! Že to jako Ludvu pak určitě přejde. A taky mi řekla, ať si dám preventivně bechču, že ta to jistí...

Tak jsem poslechla. Ale nějak to nešlo. Vždycky, když Ludva nejel nebo nepřijel vůbec,  děsně jsem se užírala. Děcka furt: KDE JE TÁTA? Co jim mám jako říkat??? Totální zoufalství. Představovala jsem si, kde ti dva jsou a co dělaj. I jak to dělaj, ježíšmarjá...  Fakt strašný!

Jednoho dne jsem byla totálně na budku. Brnkla jsem Markétě do sousedního baráku. Že mi je zas blbě. Přišla s flaškou lahve. A becherovka zase zabrala! Přešly mě veškerý splíny. A pak najednou, z ničehonic, přijel Ludva. Já - totálně rozevlátá - jsem mu flákla večeři a šla se dívat na telku. Děti spaly. TRHNI SI LUDOVIKU!

A pak se Ludvovy návraty začaly prodlužovat. Jakoby ho děcka nezajímaly. Ani já. Strašně mě to točilo, ale bechča to totálně jistila. Holalalijó... Ale držela mě i ta Markétina rezistence. Dokonce jen to pomyšlení na ni!

Přišlo posvícení.  Klasika  - svatýho Vavřince.  Vždycky  jsme to s Ludvou milovali. Naše doba. Naše oslava. Naše  tancovačka. Furt nejel... A tak jsem dala  děcka k sousedům z druhý strany. Markét mezitím stepovala na záhrobni a prej: TAK UŽ SAKRA POJĎ!  Vůbec se mi nechtělo. Když jsem se vypravovala, dostala jsem od Ludvy sms, že se u tý svý zdrží do rána. Abych prej neměla strach!!! Žaludek mi zas začal dělat veletoče. Pročež jsem si řádně cvakla rovnou z lahve. A ještě a ještě. A najednou .. klídek...

Tak jsme šly. Tonda nás schramstnul  už  ve dveřích. A hned: ZVU VÁS NA PANÁKA, HOLKY MOJE! Následovala smršť. Tonda jel jak hovado... Pak mne Markéta odtáhla na záchod a hučela do mne, že Tonda je ze mně celej pryč . A že si to mám užít.

No, radši to zkrátím. Skončila jsem s Tondou u nás v baráku Že jsem byla namazaná, mě neomlouvá. No a když jsme byli v nejlepším, přijel Ludva!  A načapal nás. Ty vole, takovej trapas...  Řval jak podebranej, co jsem si to prej dovolila a kde mám děti. Tondu vyfackoval.

Včera podal žádost o rozvod. Nestarám se o děti,  jsem alkoholička a děvka. A že prej má jako ke mně nepřekonatelnej odpor, jelikož celý prázdniny smrdím hořkejma bylinama!

Že já jsem tu Markétu poslouchala! Fakt bych ji zabila! Prej pasivní rezistence ... To snad není pravda jako...